Žijeme ve světě falešných nálepek. Nikým nekontrolovaným a nekontrolovatelným nátlakovým skupinám se vznešeně říká občanská společnost – a nikdo si netroufne ceknout. Kdo by přece byl proti občanské společnosti? Jenom nácek a dinosaur. Podobně je to s vládou práva. Kdo soudný by chtěl žít pod vládou bezpráví, toho si naše společnost za nacistů a pak násobně déle za komunistů užila dost. Někdy si klademe nepříjemné otázky, jako třeba kde bylo právo, když systém likvidoval Vlastu Parkanovou (je to příklad bohužel z mnohých, jenom že na paní Parkanovou je vidět a žádné satisfakce se jí za bezpráví nedostalo). Nicméně obecně máme v právo důvěru a není mnoho pochyb nad smyslem vlády práva.

Jenže, jak se to vezme.

Pomyslný varovný nápis typu mene tekel se před očima zjevil před čtrnácti dny, kdy Městský soud v Praze nařídil ministerstvům životního prostředí, průmyslu a obchodu, zemědělství a dopravy, aby vyřešily klimatickou krizi (ironie a zjednodušení, jádro je ale pravdivé, přesvědčte se na stránkách ČTK). Naše média to bagatelizovala. Nicméně ten trend tu je, dokonce celosvětově. Poslední novinka: brazilský Nejvyšší soud rozhodl, že Pařížská dohoda spadá do kategorie ochrany lidských práv. Podle brazilského práva má mezinárodní lidskoprávní dohoda vyšší váhu než brazilským parlamentem schválené zákony. Jakýkoli zákon přijatý brazilským Kongresem teď budou moci aktivisté úspěšně napadnout před soudem. Pole pro právní kreativitu je bezbřehé, lze si snadno představit, že budou mít prakticky všechno pod palcem. Když vidíme v Evropě svévolnost v taxonomii s katastrofálními důsledky doslova pro osud kontinentu, musí nás mrazit. Zdaleka nejde jen o takzvanou záchranu klimatu. Istambulská úmluva je další takový vypečený dokument. Taky pod zdánlivě ušlechtilým heslem dává volnou ruku nátlakovým skupinám a ukládá státu je podporovat a hlavně financovat. Veřejnost nebude mít na ně vůbec žádný vliv. Pod mezinárodní úmluvy ověšené zdánlivě ušlechtilými hesly se schová všechno. Naplňuje se Orwellův koncept: Lež je pravda, otroctví je svoboda. A v tomto případě zvůle je vláda práva.

Nemyslete si, že je Brazílie daleko, protože je za oceánem. Šílené rozhodnutí jejich Nejvyššího soudu se nás týká víc, než si dovede představit i pesimista.