Tak zvané „třeskuté“ téma českého školství jsou údajně víceletá gymnázia. Pamatuji doby, kdy se tato gymnázia obnovovala a byla dokonce oslavována, dnes je údajně čas na jejich rušení.

O tom, že se české školství vyvíjí v jakémsi „bludném kruhu“ jsme se mohli přesvědčit v rozhovoru na idnes.cz s s doc. RNDr. Janou Strakovou, Ph.D.

Osmiletá gymnázia jsou třeskuté téma. Proč myslíte, že je nepotřebujeme?
Myslím si, že je dobré, když děti navštěvují základní školu společně, tedy v přirozeném vrstevnickém kolektivu. Základní škola je unikátní místo, kde se setkávají různé společenské skupiny a může zde docházet nejen ke vzájemnému poznávání, ale i k jakémusi sjednocování společných hodnot a pravidel. To mi připadá mimořádně důležité. V současnosti o tento potenciál základní školy postupně přicházíme. Máme řadu výzkumných dokladů o tom, že víceletá gymnázia neslouží primárně ke kvalitnějšímu vzdělávání nadaných dětí, jak si mnozí myslí, ale že slouží zejména jako nástroj sociální selekce. Děti ze vzdělaných a dobře ekonomicky zajištěných rodin mají významně vyšší pravděpodobnost, že je rodiče ke studiu přihlásí a že budou přijaty než stejně talentované děti s méně příznivým rodinným zázemím. Musím ovšem říci, že k sociální selekci dochází nejen existencí víceletých gymnázií, ale v poslední době čím dál tím více také vznikem rozmanitých výběrových tříd a škol, kde děti vyrůstají ve společnosti vrstevníků se stejným nebo podobným rodinným zázemím. Řada těchto výběrových tříd vzniká v systému veřejného školství, kde si rodiče připlácejí na to, aby se tam jejich dětem dostávalo kvalitnějšího vzdělávání, což je mimochodem jev, jaký je ve většině vyspělých zemí naprosto nepředstavitelný a je z mého pohledu daleko nebezpečnější než víceletá gymnázia.

Historie osmiletých gymnázií má v Česku dlouhou tradici. Velmi podrobné informace o vývoji gymnázií v českých zemích může zájemce nalézt například v Ottův slovník naučný/Gymnasium – Wikizdroje (wikisource.org), kde je popsán vývoj gymnázií a jejich zaměření zejména v Rakousku-Uhersku 19. století.

Gymnázia osmiletá byla zrušena v éře vlády KSČ. Mimo jiné se argumentovalo podobně jako tak činí paní Straková. Gymnázia nebyla dobrá, protože přispívala k sociální nerovnosti. Žáci tak byli „odtrženi“ od reality života dělnické třídy. Vlastně totožnými argumenty brojí proti víceletým gymnáziím i Straková. Rád bych viděl ony „výzkumné doklady“, které svědčí o tom, že děti z víceletých gymnázií nemají kvalitnější vzdělávání. Moje děti absolvovaly gymnázium, jedna dcera čtyřleté a druhá osmileté. Jsem přesvědčen, že jim gymnázium dalo do života potřebné „startovné“ a dnes z toho obě mé dcery čerpají. O tom, že se člověk musí vzdělávat celý život, se ostatně vědělo už v dobách mé školní docházky. Paní Straková tak poněkud „zaspala“ dobu, když tvrdí, že se vzděláním ze školy mohl člověk vystačit tak v minulém století. To v podstatě mohlo platit na počátku dvacátého století, ale už za mé školní docházky (padesátá a šedesátá léta minulého století) nám učitelé (tehdy soudružky a soudruzi učitelé) říkali, že by se měl člověk vzdělávat celý život.

Vraťme se ale k oné „sociální selekci“. Moje zkušenost s víceletým gymnáziem a zkušenosti mých kolegů s víceletými gymnázii jsou vesměs pozitivní. Děti na gymnáziích jsou zcela jistě nadané a absolvují přijímací testy, které lze samozřejmě jako vše „oblafnout“ (korupce existuje i tady), ale to by neměl být hlavní argument pro jejich rušení. Konec páté třídy a nástup do II. stupně základní školy, popřípadě na osmileté gymnázium, je v systému českého školství stále významnou změnou. Umožnit nadaným dětem studium na osmiletém gymnáziu není dle mého soudu žádnou sociální selekcí. Spíše souvisí s tím, že ekonomicky úspěšní rodiče vědí nebo si uvědomují, že kvalitní vzdělání je důležitou součástí výchovy jejich potomků a své děti se snaží na osmiletá gymnázia dostat.

Nepopírám, že i v české společnosti existují významné sociální rozdíly a sociální stratifikace společnosti. Zažil jsem však 40 let „boje za socialismus“ , v němž se vzdělávání zcela podřídilo ideologii KSČ a jaké výsledky to přineslo dodnes vidíme. KSČ se snažila seč mohla o „unifikaci“ vzdělávání což vedlo k tomu, že vzdělání nebylo třeba, stačila rudá knížka. Velkým problémem současnosti je samozřejmě internet a sociální sítě. Spousta mladých by tak nejraději seděla u počítače, mobilu nebo jiném zařízení a „živila“ se „na síti“. Skutečně budeme potřebovat šikovné ruce řemeslníků všeho druhu. A i mladí dnes vědí – pokud chtějí , že se i práce „rukama“ vyplatí a lze si vydělat na slušné živobytí.

Rušením osmiletých gymnázií však více mladých k řemeslu nepřitáhneme. Jen zase rozbijeme něco, co se tady vybudovalo. A obrovský problém je počet vysokoškolsky vzdělaných lidí, který jak Straková píše, vzrostl asi z 10 % na současných 35 % v ročníku. Toho se ovšem dosáhlo podstatným snížením nároků na absolventy vysokých škol, které považuji za, eufemisticky řečeno, ne tak potřebné. Sám z mého okolí znám absolventy s magisterským titulem v pofiderních oborech, od kterých bych si nenechal radit ani omylem. To je možná mnohem zásadnější problém než osmiletá gymnázia. To však paní Straková za problém nepovažuje a i to je známka její „odbornosti“.

Školství je vůbec obor na „experimenty“ jako dělaný. Pamatujete na ministra, který po jmenování prohlásil, že by se do školy mělo začít chodit „až od devíti hodin“? Ona pověstná „ryba“ totiž vždycky smrdí od hlavy.