Poslední měsíce jsme svědky opakovaných debat o cenách potravin. Ti z nás, kteří četli Orwella, dávno pochopili, že v současném newspeaku našich politiků je snížení cen vlastně zvýšením cen, příslušné články na internetu přestali číst a na televizi se nedívají. Nicméně to, že se stát konečně rozhoupal a rozhodl se pro nás něco udělat, dolehlo zprostředkovaně i ke mně.

Vždycky jsem si kupoval vánoční cukroví od jedné starší paní v sousední obci. Laskavého čtenáře upozorňuji , že péct cukroví neumím, jediný pokus skončil katastrofou.To co vzniklo sežrali, naštěstí bez újmy na zdraví, sousedovic králíci. Navštívil jsem ji minulý týden. S pláčem mi sdělila že s pečením skončila, protože jí za tuto činnost hrozí vysoká pokuta. Ukázala mi i příslušný článek který vyšel v jednoum z deníků.

Zaradoval jsem se. Státní orgány, které mají na starosti kvalitu výroby potravin a kvalitu jejich prodeje, se konečně odhodlaly k „ tvrdému zásahu“. Bohužel, jako obvykle, u těch , kteří svou produkcí fakticky nemohou někoho ohrozit, a především se nemohou bránit. Ostatně je to u nás obvyklý a zažitý postup.

Možná si ještě vzpomeneme na nařízení jednoho z bývalých hlavních hygieniků naší republiky. Šlo faktick o přepis technologického postupu výroby v jednom řetězců, který nás „ oblažuje“ svými produkty „kvalitního rychlého občerstvení“. Podle tohoto nařízení bylo nutné hotovku , která se neprodala zlikvidovat do 30 minut od dokončení její přípravy. Aplikace tohoto nařízení by zlikvidovala přípravu hotových jídel ve všech restauracích v naší republice. Pan hygienik jsi nakonec šel sednout, bohužel za něco úplně jiného. Je skutečně pozoruhodné s jakou toleranci se stát chová k některým velkým prodejcům.

Výjimkou jsou pouze spektakulární kontroly v Sapě. Pokud se někdo z „drzých“ zákazníků odváží stěžovat, že po prodejně běhají myši je výsledkem kontroly obvykle něco, co se dá nazvat jako zdvižený ukazováček a velké bu bu. Finanční postih pro prodejce s miliardovými obraty je směšný.

Ostatně i já mám přece možnost jít si koupit vánoční cukroví do nejbližšího hypermarketu. Bude to sice jenom dvakrát až třikrát dražší než za kolik to prodávala ona stará dáma v sousední obci. Navíc jde „kvalitní produkt“, který se moc jíst nedá. I sousedovic králíci by po něm nejspíš chcípli. Otázkou je, proč mám ze svých daní platit dozorový orgán, který zavírá obě oči u těch velkých a rázně potírá jejich nekalou konkurenci v podobě staré dámy ze sousední obce. Nabízí se i neodbytná otázka, na čí výplatní listině ten, kdo onen postup proti drobným výrobcům a prodejcům vánočního cukroví vymyslil, vlastně je.