Žijeme naštěstí v demokracii a každý člověk může svobodně říkat své názory. To je to, co nám za minulého režimu tak chybělo. Nyní to máme, ale působí nám to někdy problém. Jsou názory a názory. Jistě nebude nikomu vadit, budete-li hlásat své preference, že máte raději dršťkovou než zelňačku nebo psy raději než kočky, tedy jako mazlíčky. Některé názory vás mají jen informovat, jiné mají ambice vás přesvědčovat. Další se prezentují jako pravdy. Pak už není úplně jedno, jaký je to názor, protože pravdy mohou být protichůdné a mít závažné důsledky.

Problém pravdivosti je ošidný, už tolikrát jsme se spletli. Mějme dva lidi, jeden je skálopevně přesvědčen, že 1+1=3, a druhý, že jsou to 2. Který názor si má vybrat ten třetí člověk, který je poslouchá? Měl by se řídit dosavadní zkušeností a také tím, kdo ten názor hlásá a zda se jeho názory už v minulosti ukázaly být oprávněnými. Absolutní kritérium pravdivosti totiž většinou nemáme. Všemu sami nerozumíme a většinu názorů přijímáme směsicí rozumu a emocí.

Máme tedy tolerovat i evidentně chybné názory, protože jsme demokraty a vyznáváme svobodu názoru? Na základě pravdy, že 1+1=3, mohou také postavit most, který může spadnout a způsobit škody. Musí demokracie počkat, až ten most opravdu spadne, protože i právo na hloupost je právem? Nejsou to jednoduché otázky. Policie také zasáhne, až když člověk poruší zákon, i když indicie byly už dříve. Budeme-li ale hloupost vylučovat a korigovat, stavíme se tím sami do rolí těch správných vševědoucích arbitrů a ti se přece už tolikrát mýlili.

V poslední době se hloupost používá i jako zbraň. Jako fake news, hoax, který je zlý a má těm neinformovaným ublížit, svést je z cesty. Nasměrovat mínění a nálady lidí, to už není jen o svobodě.

Jsou tu precedenty z historie a naše demokracie není bezbřehá a absolutní, jak by se zdálo. Když byste se otřeli o vyznání, rasu či popírali holokaust, narazíte. Lidé se poučili a dospěli k názoru, že hlouposti tohoto typu ohrožují společnost. Že se některým hloupostem musí společnost bránit.

Jak se tedy stavět k sporným názorům a pravdám? Kromě zákonů má společnost i morálku. Tedy jakási historicky odsouhlasená pravidla, která umožňují se v životě orientovat. Naznačují nám, co je vhodné a co ne a co by se mělo a co nemělo. Co je v souladu se zkušeností našich předků a co ne. Každý tak nějak ucítíme, když děláme něco nevhodného. A morálka by měla být tím kritériem pro posouzení sporných pravd. Jaké jsou a co přinesou většině lidí, jestli jsou užitečné a vůbec potřebné.

Budeme tedy čekat, až ten most spadne?