2.2.2023 | Svátek má Nela


ÚVAHA: Hranice svobody

16.12.2022

Brzy po sametové revoluci jsem byl příznivcem absolutní svobody, tedy té, co neubližuje ostatním. Vždyť myšlenka a názor je jen názor a každý by měl mít právo ho říkat. Měl jsem dokonce pocit, že zákony proti hanobení náboženství a rasy zbytečně omezují svobodu a styděl se, že popírání holokaustu musí být trestným činem a nestačí všeobecný morální odsudek. Chvíli mi to vydrželo, ale postupně jak začalo v diskusích na sítích přibývat hrubých a nenávistných příspěvků a při demonstracích a na stadionech se objevily rasistické výrazy a dokonce dřevěné šibenice, začal jsem měnit názor. Slovo je mocné a lehce zneužitelné k mediálním kampaním. A člověk je navíc svými geny náchylný k stádnímu jednání. Stává se součástí davu, kde ztrácí pocit individuální zodpovědnosti. Lehce udělá to, za co by se později styděl. Konec konců nápisy „Juden raus“ byly také nejdříve jen názorem. Vnímám, že námitky policie, že nemůže zasáhnout, dokud se nestane něco, co porušuje zákon, po vraždách spáchaných recidivisty či duševně narušenými lidmi s předchozími náznaky jsou trochu liché. Společnost se musí chránit a provádět jistou prevenci a nečekat až … Navíc v době informační války s Putinem. Komunisté uměli mistrně infiltrovat západní mírová hnutí a Putinovi příznivci mistrně ovládají internet, vstupují do diskusí a znejišťují obyvatelstvo západu vymyšlenými nebo jen částečně pravdivými informacemi. Někteří naši lidé pak sdílí podobné názory. Polopravda je vůbec nejúčinnější. Navíc lidé jsou od přírody citlivější k negativním, poplašným zprávám a konspiračním teoriím. Protože, co kdyby náhodou?

Internet je výborný pomocník, ale dá práci rozlišit, co je pravda a co už ne. Že se společnost brání, je v pořádku. Při každých zákazech a omezeních svobody je však problém, kdo a jak bude určovat, co se ještě může a co už ne. V konečné instanci by to mělo připadat jen justici, ale v prováděcích předpisech a každodenních případech to z praktických důvodů musí vymezovat exekutiva. A to jsou jen lidé s určitými politickými prioritami. Svobodu omezují i sociální sítě, ať už úmyslně úměrně svým preferencím či nedokonalostí svých algoritmů umělé inteligence. Snadno míru přeženou a co se jednou utáhne, velmi těžko se znovu rozvolňuje. Některá omezení by také měla být časově omezená na dobu válečného stavu a soupeření s Putinovými trolly.

Omezují současné zákony slušného člověka? Jistě trochu ano, ale ne zas tak moc. Má však na vybranou. Dokonce nenávist, no spíše nesouhlas, se dá vyjádřit kultivovaně jako názor. Rozeberete-li věcně a slušně problém ze všech pohledů a pak vyjádříte své názorové priority, před soud se pravděpodobně nedostanete. Předveďme si to třeba hypoteticky na možném názoru na našeho současného prezidenta. „Je to osobnost s nadstandardním rozhledem a rétorickými schopnostmi, která však poněkud zestárla. Je osobně zaťatý a výrazově nevybíravý a nezapomíná. V kolektivu buď nenáviděn, nebo milován.“ Možná vám to připadá jako poněkud politicky korektní názor, ale není tomu tak. Politická korektnost zaměňuje pojmy a dělá z vlka beránka a naopak, vnucuje lidem jen ty správné pohledy a názory. Je plochá.

Historie nás učí, že svobodu si nelze vybojovat jednou pro vždy. Je to nikdy nekončící proces. Tak jako se vše kolem nás pomalu rozpadá, tak i svoboda je neustále erodována a ukrajována. Tak nějak automaticky a ne vždy jen s negativními úmysly. I demokratickým politikům se snáze vládne v homogenní přitakávající společnosti spíše stáda, než v různorodé společnosti sebevědomých lidí s různými názory. S méně svobody je to pro ně často jednodušší.

Je doba nároková a často se divím, na co všechno si lidé myslí, že by měli mít nárok. Mám pocit, že nadcházející doba jim ukáže, že nárok mají jen na to, co si sami získají svou prací či invencí. Jeden nárok tu však zůstává a to je nárok na svobodu jednotlivce. Ten by měl být nezpochybnitelný, avšak není automatický. Člověk se o něj musí zasloužit a aktivně o něj usilovat. Každý o ten svůj kousek. Jen tak má šanci si ho udržet. Navíc u svobody platí stále to staré biblické – „Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim.“