19.3.2024 | Svátek má Josef


ÚVAHA: Bez záruky

23.10.2021

Záruka desetinásobku. Vzpomínáte? Varšavská smlouva - záruka světového míru. Vzpomínáte? Je až dojemné, jak se neustále domáháme nějakých záruk a jak věříme, že něco jako stoprocentní záruky existuje.

Fyzik Richard Feynman kdysi napsal: „Nikdy jsem nic nevěděl se stoprocentní jistotou a vůbec nechápu lidi, kteří se dožadují stoprocentní jistoty v čemkoli.“ Přesto dostanete záruční list na cokoli, můžete si dokoupit prodloužení záruční doby, můžete si u něčeho dokoupit i pojištění proti odcizení nebo zničení (a pak se divíte, co všechno jste v té smlouvě přehlédli). Leckdy už výrobci ani netisknou na obal slovo „záruka“, jenom deklarují určitou vlastnost výrobku, kterou při nákupu my jaksi automaticky považujeme za zaručenou. Za obzvláště rafinovaný marketingový tah lze považovat obal či reklamu s vytištěným podpisem zakladatele firmy, sládka, nebo nějakého slavného sportovce, který k výrobku přišel jako slepý k houslím: „Za to ručím svým jménem.“

Slovo „záruka“ je právnický pojem, nikoli nutně související s kvalitou výrobku. Jeho půvab pro výrobce spočívá v tom, že zákaznictvo není ve své většině důsledné, ani technologicky plus právnicky vzdělané.

LED svítidla často udávají 5000 hodin životnost. Dva takové zdroje světla už nám odešly. Tuším, že do deklarovaných 5000 hodin užívání jim docela dost scházelo, ale co s tím? Copak člověk celá léta schovává účty od každé drobnosti za stovku? A i kdyby, rok má necelých 9000 hodin - jak prokážu, že jsem nenechával světlo zapnuté celé dny?

Už se z toho stal takový humorný rituál, ale když koupím sklenici okurek s nápisem „5 - 7 cm“, ty největší si přeměřím. Ha! Skoro devět! No dobře, ale dělat kvůli tomu nějaké vlny? „Pane, tu okurku jste tam mohl přihodit z jiné lahve.“ „Pane, a nechutnají vám, nebo co? Chcete reklamovat celou sklenici kvůli jedné... no dobře, kvůli dvěma nadměrným okurkám?“ A jaký bych byl...

Očekáváme záruky. Očekáváme od výrobců i od života stoprocentní výkony. Copak o to, u rychlovarné konvice by tomu takhle být rozhodně mělo. Ale stoprocentní záruka, že vakcína má úplně pro každého nulové vedlejší účinky? Že dodavatel energie nikdy, ale vůbec nikdy nezkrachuje? Že strana XY stoprocentně zatočí s korupcí?

Právníci milují slovo „oprávněný“ ještě více než slovo „záruka“. Není nijak jednoznačně definované, soudy se mohou táhnout. Také politici tohle slovo zbožňují. Pacient od operace očekává, že opět bude skotačit po horách, zatímco chirurg od ní očekává, že pacient už nebude mrzák a bude moci pracovat. Mohla být obě očekávání oprávněná? Přestože známe politiky vítězných stran i opozice, očekáváme, že naše země bude fungujícím a prosperujícím rájem. Je to oprávněné? Když si koupím knížku a očekávám, že mě pobaví, je to oprávněné očekávání? Očekávám, že škola v mém potomkovi probudí génia a vychová z něj nového Guth-Jarkovského. Oprávněně?

Zajímavé. Připadá mi, jako bychom v těchto posledních případech chtěli číst mezi řádky slovo „záruka“. Přátelé, není tam. Nemůže být. Konec konců - zůstává snad po nás vždy stoprocentně odvedená práce? Ručíme za to, že my sami své děti vychováváme stoprocentně správně? Ani tento článek není stoprocentně povedený, a to jsem se snažil. Ale příště už vás pobavím, okouzlím jazykem a stylem, vzdělám a přiměji k zamyšlení. Za to ručím!

Převzato z autorovy Palety názorů a ptákovin