U příležitosti výročí listopadového převratu přišla agentura SANEP se zajímavým průzkumem veřejného mínění. Týká se jaksi komplexně stavu české společnosti, toho, co si lidé myslí o přítomnosti a o minulosti. SANEP pracuje s internetem a jeho průzkumy preferencí bývají občas napadány. Výsledky, s nimiž přišel nyní, jsou však přinejmenším pravdě-podobné, vezměme je tedy vážně.

Některé otázky nejsou položeny nejšťastněji: ptát se, zda jsou lidé hrdi na svou zem a národnost a zda se považují za vlastence, v sobě jednak zahrnují žádoucí odpovědi, jednak zavánějí barvotiskovým národovectvím mladočeského ražení. Věcnější by podle mně bylo se ptát, zda považují Českou republiku za svůj stát a zda jsou k ní loajální. To je občanská, nikoli národovecká poloha. Kladných odpovědí by hned bylo výrazně méně. Na loajalitu jsme si nikdy moc nepotrpěli, považujeme ji za něco potupného.

72,3% lidí nepovažuje ČR za stát s vyspělým plnohodnotným demokratickým režimem. Mají nepochybně pravdu, budování plnohodnotného demokratického režimu, zvláště v prostředí, zasaženém samoděržavím orientálního typu, je práce na mnoho desetiletí. Otázka je, zda jsou lidé do toho ochotni i nadále investovat svou energii.

Z toho hlediska je podstatné, že podle 61,8% respondentů se dění v ČR dostalo do toho bodu, kdy je nutno veřejně proklamovat svou nespokojenost, tj. znovu vyjít do ulic. Problém je, že vyjitím do ulic se toho moc nespraví. Karel Havlíček kdysi napsal: "Dříve umírali mužové za čest, za blaho svého národa. My však z těchže příčin budeme žíti a pracovati." Zde navíc nejde o umírání, jen o dělání kraválu.

55,6% lidí podle průzkumu pořád ještě věří, že za "totáče" bylo hůře, a 52,6% je přesvědčeno, že klady demokracie převažují nad érou komunistického režimu. Zde je třeba říci, že procenta pro demokracii jsou velmi nízká: kdyby se hlasovalo, prošla by s odřenýma ušima. A kdyby došlo k puči, mělo by pro něj přes 47% lidí pochopení. To je pro puč úplně dostatečný prostor.

Pokud jde o největší přednosti obou "režimů", na tom novém si lidé nejvíc cení možnost svobodně rozhodovat o svém osudu a životě. To je hodně obecně řečeno. Naproti tomu volby (konkrétní věc) opovažuje za klad jen 4,4%, svobodu projevu 13,8, což svádí k poněkud zlomyslnému závěru: volby mohou být klidně zmanipulované, jen když budeme mít možnost se vykecat.

Zato pokud jde o zápory minulého režimu, panuje víceméně shoda: podle 41,5% je to korupce. Korupce je jakési strašidlo. Matadoři politických zápasů se jí navzájem mlátí po hlavě jako klackem, a podařilo se jim přesvědčit veřejnost, že zkorumpovaní jsou všichni.

Je zjevné, že veřejné mínění takto zformované otvírá prostor pro spasitele. Korupce dosáhla neúnosného stupně, běžné demokratické procedury jsou k ničemu, je třeba, abychom vyšli do ulic. Až budeme v ulicích, tak se uvidí. Je zjevné, že o vyjití do ulic nemohou mluvit pánové Bárta a John, už se odkopali, jsou součástí establishmentu. Například pan Babiš ovšem v podstatě nemá problém.

Když to všechno shrneme a podtrhneme, je zjevné, že jsme na tom dost špatně. Otázka je jen, zda si opravdu zasloužíme něco lepšího.

Lidovky.cz 16. listopadu 2011