Do Thajska se jezdí za dobrodružství a ženskými pokud jste mladí nebo za dobrým jídlem pokud už víte, co je v životě důležité. Miluji thajskou kuchyni. Můžete si vybrat, zda chcete jídlo jemně pálivé, středně pálivé, hodně pálivé a pálivé i pro Thajce. Thajci jsou přesvědčeni, že jejich kuchyně je úžasná, jen ji kazí ti blázniví Evropané, co nesnáší to, co dělá thajské jídlo thajským. „Nejez, co tě nepálí,“ tak zní v kostce přesvědčení místních obyvatel, kterým i kašičku v dětství mámy dochucovaly kari či chilli papričkami.

Prvně jsem se seznámil s poctivou thajskou kuchyní při návštěvě bývalého města Ayuthaya, vzdáleného necelých sto kilometrů severně od Bangkoku. Přijeli jsme na pankáče, nic nezajištěno, vystoupili navíc omylem z vlaku o stanici dřív, neznalí cesty do bývalého královského města bloudíme původními chudými ulicemi netknutými turisty. Ti spěchají za památkami jinudy, po široké hlavní třídě se žene taxík za taxíkem, tuk-tuk za tuk-tukem.

Narážíme na klasickou thajskou jídelnu pro místní. Majitelé jsou z nás divocí, nerozumí ani slovo anglicky, natož česky, asi ani nemají jídelní lístek. Nakonec přinášejí kus popsaného papíru tím jejich kudrlinkovým písmem, se kterého by se můj dyslektický kamarád pomátl. Přikyvujeme a ukazujeme na jednu z řádek. Ukloní se, pohledem ocení a přinášejí velkou mísu. Polévka pálivá tak, že si budeme muset dát po návratu oplechovat vnitřnosti. Nakonec to byl koncert chuti a vůní. Jen na záchod se pak chodí se stejnou radostí jako na schůzku s katem Mydlářem.

Pravou thajskou kuchyni nenajdete v turistických centrech v Bangkoku, na ostrovech ani v Pattaye. Musíte dál a výš, někam na sever a do hor, kde žijí domorodci ještě postaru, v sepětí s přírodou. Teď už jsme zkušenější cestovatelé i jedlíci. Přijíždíme do hor, do Čiang Mai a usedáme do indické restaurace. Přichází číšník, co si dáme? Dám si curry, ale prosím, víc pálivé. „Cože?“ reaguje na můj požadavek číšník a nevěřícně si mě prohlíží. Plešatý, tlustý, starý Evropan a bude si přát více pálivé … u něj v restauraci? Objednávku si zapsal a odchází. Za pár minut se objevuje kuchař, omlouvá se a rád by se ujistil, že to s pálivostí pokrmu myslím vážně. Přisvědčím a ptám se, v čem je problém. Prý jestli si uvědomuji, že jsme v Thajsku a navíc v indické restauraci. Přisvědčím a popřeji mu pevnou ruku při přípravě jídla.

Jídlo donesla manažerka restaurace, tušící katastrofu. Za ní se šikuje malá zásahová jednotka složená z nosiče mléka na odplavení kapsicinu, prostitutky, připravující se na to, že za příplatek poskytne tlusťochovi umělé dýchání z úst do úst a likvidátora pojišťovny, který se postará o případnou mrtvolu. Jídlo nebylo špatné, jen při placení jsem si postěžoval na mdlou chuť.

Rozhovoru byl přítomen i majitel vedlejší, klasické thajské restaurace. S poukazem, že u něj se, na rozdíl od přistěhovaleckých Indů, na koření nešidí, nás pozval na zítřejší večeři. Souhlasil jsem a objednal svůj oblíbený Tom Yam. Večeře se účastnilo na můj vkus nebývalé množství lidí. Byli jsme usazeni na kraj restaurace, aby na nás bylo dobře vidět i z ulice. Tam se shromáždil dav rozrušených místních obyvatel, sázejících, zda budu schopen sníst správně upravený pokrm. Poté, co jsme se s malženkou objevili, kurzové sázky proti mně vzrostly asi na stejnou úroveň, jako na Jarka Nohavicu, že se stane vítězem soutěže ´Když hvězdy tančí´.

Pokrm přinesli v misce s dvojitou glazurou, klasickými dřevěnými hůlkami a příborem ze stříbra, aby vydržel a nerozpustil se. Bylo mi jasné, že jde o čest národa a zubní sklovinu. Tekutou polovinu misky jsem raději dílem vypil a dílem vysrkal, neboť příbor během konzumace zeslábl na tloušťku staniolu a ohnul se, dřevěné hůlky ohořely. Chutí pokrmu jsem byl nadšen, dal jsem si zavolat kuchaře, potřásl mu rukou a políbil na tvář. To už příště neudělám, slibuji, neboť kuchař si odnášel nejen mé díky, ale i popáleninu na tváři a oko mu v nemocnici zachránili jen tak tak.

Pálivá jídla jsou přírodní projímadlo, po návratu na ubytovnu jsem propálil záchod a vyhnal potkany a krysy z kanalizace. Byly jich vidět celé zástupy, jak se ubírají do hor, dožít tam své smutné životy s poleptanými nožičkami a propálenými kožíšky. Bytnou navštívili pracovníci magistrátu a zavedli s ní protokolární vytýkací řízení, neboť jim vychcípaly všechny bakterie živící se fekáliemi v místní čističce odpadních vod.