Máte doma televizi? Ne A na co tedy každý večer nadáváte? Na tuhle vousatou anekdotu si častokrát vzpomenu, když se řeší především kvalita veřejnoprávní České televize a povinnost platit televizní poplatky. Mnozí čeští a moravští lidé zejména dlouhodobě nerozumí tomu, proč mají platit za něco, na co se třeba vůbec nedívají.

Na Slovensku, nám asi nejbližší zemi, tenhle problém řešili léta také. Možná i to byl jeden z důvodů, proč slovenský jednokomorový parlament před pár dny odhlasoval zrušení koncesionářských poplatků. Nikoliv však zrušení veřejnoprávní televize a rozhlasu jako takových. „Pouze“ od července roku 2023 nahradí povinné poplatky financování ze slovenského státního rozpočtu.

Skutečnost, že celé financování bude ze státní pokladnice, budí určité obavy, prý bude ohrožena nezávislost zmíněné slovenské televize a rozhlasu. Zahraji si na pověstného belzebubova advokáta a pokusím se stručně vysvětlit, proč pokládám nový slovenský model za vhodný i pro Českou republiku a její veřejnoprávní média.

Nejzásadnější námitkou proč by Česká televize a rozhlas údajně neměly být placeny přímo ze státního rozpočtu, jako je tomu například v Polsku či nově na Slovensku je argumentace, že by prý došlo k ohrožení jejich nestrannosti a nepodrobenosti politické moci. Nad tím musím jen zakroutit hlavou. Byla a je v české kotlině snad výrazněji atakována nezávislost soudů, státních zastupitelství , Nejvyššího kontrolního úřadu , policie či kupříkladu veřejných VŠ tím, že byly a jsou placeny přímo z našeho státního rozpočtu?

Hypoteticky pakliže by silněji ohrožena byla, proč jsme tedy doposud, pro pět ran do Kavčích hor, ještě nezavedli zvláštní poplatek například na činnost státních zastupitelství nebo celní správy nebo Bezpečnostní informační služby? Řekne nám už někdo srozumitelně a odpovědně, v čem leží výjimečnost České televize, že si údajně zaslouží speciální a relativně nákladný systém financování? Proč nesmí být placena ze státního rozpočtu jako třeba Ústavní soud nebo NKÚ?

Popusťme krapet uzdu fantazii. Mám za to, že interesantním experimentem by bylo zakódovat veřejnoprávní kanály. Kolika lidem-divákům by skutečně chyběly a byly by ochotni za ně zaplatit? Tedy dobrovolně platit, ne povinně (pokud hrozbou exekuce) jako nyní. Možná by nás překvapilo, jak málo diváků a divaček by skutečně mělo zájem o tuto „veřejnou službu“. Dokud to prostě nezkusíme, tak se to nedozvíme.

Sečteno – myslím, že slovenské řešení, které zdaleka není první na světě, je vysoce racionální a sympatické.

Autor tohoto komentáře zastává silný názor, že obdobnou cestou by se měl vydat i český zákonodárce. Určitě by se o tom měla zahájit vážná a hluboká celospolečenská diskuze. Opakuji na úplný závěr - tvrdit, že televize (respektive rozhlas) má být nezávislejší než třeba soudy, policie nebo Česká národní banka je krajně podivné
a nelogické.

(vyšlo 3. 1. 23 v Lidových novinách)

Autor je právník a publicista