Tohle říkal již Adam Smith, který se narodil přesně před tři sta lety. Svojí kritikou v té době dominantní teorie merkantilismu umožnil dosud nevídaný růst blahobytu. Jeho dvě klíčové knihy jsou esencí svobody a prosperity.

Ludwig von Mises z rakouské ekonomické školy napsal v roce 1952 esej o Adamu Smithovi:

Smithovy knihy „Bohatství národů „ a „Teorie mravních citů „ položily základní kámen úžasného systému myšlenek. Jejich význam spočívá právě v tom, že hlavní část těchto idejí spojily do systematického celku. S obdivuhodnou logickou jasností a v dokonalé literární formě představily podstatu ideologie svobody, individualismu a prosperity.

Blahobyt vzniká prací

Merkantilismus byl dominantní ekonomickou teorií od 15. století. Pro merkantilisty bylo měřítkem bohatství země množství zlata, které se hromadilo v královských truhlicích. Ekonomický systém vnímali jako hru s nulovým součtem. Proto byli merkantilisté proti volnému obchodu a podporovali masivní zásahy státu do ekonomiky včetně dotací a rozsáhlých regulací.

Adam Smith logicky argumentoval, že když si za zlato nelze nic koupit, jsou hromady žlutého kovu k ničemu. Blahobyt vzniká jen a pouze prací, a pokud nechá stát občany svobodně rozhodovat, co a jak budou vyrábět, nejedná se o hru s nulovým součtem, ale o stále se zvětšující koláč efektivněji vyrobeného zboží.

Domýšlivý stát

Adam Smith byl první, který pochopil, že lidstvo narazilo na způsob organizace lidské spolupráce, která dalece přesahuje schopnosti státu něco organizovat. Stát není a nikdy nebude schopen řídit neviditelnou ruku trhu:

„Státník, který by se pokoušel nařizovat soukromým osobám, jakým způsobem mají využívat svůj kapitál, by se nejen zatěžoval naprosto zbytečnou činností, ale nárokoval by si pravomoc, kterou nelze bezpečně svěřit nejen žádné osobě, ale ani žádné radě či senátu.“

Adam Smith důvěřoval daleko více svobodným lidem než pomazaným hlavám:

„Na velké šachovnici lidské společnosti má každá jednotlivá figurka svůj vlastní princip pohybu zcela odlišný od toho, který jí může násilně vnutit zákonodárce.“

Proto považoval Friedrich Hayek každé socialistické snahy něco řídit z pozice státu za osudnou domýšlivost a nazval tak i svoje klíčové dílo.

Lidé stát nikdy nezruinují, vždy to bude dílo vlády

Adam Smith rozuměl fungování státu lépe než mnozí odborníci současnosti:

„Je to největší drzost a opovážlivost u králů a ministrů, když předstírají, že dohlížejí na hospodaření soukromých osob, a když omezují jejich výdaje. Sami jsou vždy a bez výjimky největšími rozhazovači. Ať si dobře hlídají své vlastní výdaje a soukromým osobám mohou bez obav svěřit ty jejich. Pokud stát nezruinují vlastní rozmařilostí, tak rozmařilost jejich poddaných to neudělá nikdy.“

Již tehdy věděl, že vlády umí jenom jednu věc dobře:

„Neexistuje žádné jiné umění, které by si vlády osvojily dříve, než umění tahat lidem z kapsy peníze.“

Vládní regulace jsou smrt

Adam Smith kritizoval zákony a regulace, které ztěžovaly výrobu a zvyšovaly ceny. Byl zapřisáhlým odpůrcem státem organizovaných sdružení a spolků, které omezovaly svobodnou konkurenci. Považoval je za konspirační spojení výrobců a obchodníků proti spotřebitelům:

„Lidé ze stejného oboru se málokdy scházejí, byť jen pro pobavení a rozptýlení, ale když se sejdou, končí jejich rozhovor spiknutím proti veřejnosti nebo nějakou dohodou, jak zvýšit ceny. Ačkoliv však zákon nemůže bránit lidem stejného řemesla, aby se sešli, neměl by dělat nic, co by takové schůzky usnadňovalo, natož aby je činilo nezbytnými.“

Nezničitelný motor pokroku

Na rozdíl od ostatních filozofů správně pochopil, že sobecká motivace lidí vlastním zájmem hory přenáší. A proto ji oslavoval místo toho, aby ji zatracoval:

„Přirozená snaha každého jednotlivce o zlepšení vlastní situace je tak silná, že je sama schopna nejen vést společnost k bohatství a prosperitě, ale i překonat stovky nepříjemných překážek, jimiž ji zatěžuje hloupost lidských zákonů.“