SVĚT: Jak bránit kapitalismus
Právě když se už zdálo, že dlouhá bitva mezi socialismem a kolektivismem na jedné straně a svobodou a individualismem na druhé je z valné části dobojována díky drtivé váze argumentů dodaných zkušenostmi z minulého století, nedávná ekonomická krize tuto diskusi všude kolem nás znovu otevřela. Ve skutečnosti není k takovému přehodnocování žádný důvod, protože nic z toho, co jsme během poslední krize zažili, nemění ani čárku na tom, co o fungování světa víme.
Neexistují žádné nové důvody pro zpochybňování prospěšných výsledků nebo morálních základů svobody a kapitalismu – mnozí to nicméně znovu zkoušejí. Je mi sice líto, že bitva, v níž prezident Klaus vytrvale, odvážně a neúnavně celý svůj život bojoval, není stále u konce a že se bohužel vede se stejnou zuřivostí jako dříve, jsem ale vděčný za to, že prezidenta Klause máme na naší straně. Právě teď je důležitější než jindy pozvednout znovu intelektuální zbraně k boji proti temným myšlenkám státního vměšování, kontroly a tyranie, které po celé dějiny lidstva vedly k nepředstavitelnému utrpení a bídě. Když se malá menšina pod falešnou záminkou altruismu a s pomocí nehumánních ideologií rozhodne panovat nad ostatními, musíme se proti tomu postavit argumenty stejně, jako to dělá prezident Klaus.
Zoufale potřebujeme novou a silnou obranu kapitalismu. Zoufale potřebujeme nezbytné vědomosti a informace o tom, jak náš svět funguje. Zoufale potřebujeme připomínat lidem kolem nás, že kapitalismus je hrdina, a nikoli padouch, jak se na něj několik minulých let pohlíželo. Že kapitalismus je ochranitel bohatství, prosperity a bezpečnosti, nikoli jejich ničitel. Že hodnoty v životě tvoří jednotlivci, kdežto politici je ničí.
Bránit kapitalismus by nemělo být nutné, mělo by stačit pouze jej vykládat. Historické důkazy o jeho převaze jsou tak evidentní a drtivé a je natolik zbytečné je hájit, až je málem neuvěřitelné, že může být dnes opět tak ohrožován. Bohužel ale ohrožován je. Myšlenky, které jsme ve světle jejich ohromných historických nezdarů pokládali za dávno pohřbené, se opět vynořují v mnoha nových podobách. Jsou přítomny v mohutných vládních zásazích do ekonomiky, ukrývají se v zeleném hnutí i v hněvu proti podnikatelům, velkým i malým.
Kapitalismus je ohrožován z mnoha stran – a v mnoha případech modernějšími verzemi ideologií, které v naší ne až tak vzdálené historii zbídačily, a dokonce pozabíjely stovky milionů lidí. Podívejme se na současný stav věcí.
Jako děti jsme hrávali hru "Město naruby", v níž bylo všechno opakem skutečnosti a vzhůru nohama. Dnes jsme figurkami na hrací desce dospělé verze "Města naruby". Politici mluví o tom, jak vytvářejí pracovní místa. Politici však žádná pracovní místa nevytvářejí, alespoň ne bez toho, aby nezlikvidovali více míst někde jinde, kde si takovou souvislost většina lidí neuvědomí. Politici mluví o investicích, které zabrání šíření krize. Jenže právě oni jsou zodpovědní za prodlužování krize, protože dělají přesně totéž, co ji vytvořilo - zadlužují se stále víc a víc, až do momentu, kdy už to nebude možné splácet.
V Evropě jsme po léta slýchali, jak spolupráce v rámci eurozóny pomohla slabým ekonomikám zvyšovat odpovědnost a přispěla k zajištění politické stability. Skutečností však je, že eurozóna v zemích Středomoří ničí prosperitu, protože jim odstranila to, co jim umožňovalo přežívat i s jejich ekonomickou nevýkonností. Vidíme, že jsou trestány zdravé firmy a že musíme podporovat a zachraňovat špatné podniky.
Hysterie kolem klimatických změn se už dlouho využívá k odůvodnění i těch nejiracionálnějších a nejzkorumpovanějších investic podniků, které by v reálném světě neměly šanci přežít, kdyby nezaměstnávaly hordy lobbistů a s jejich pomocí nemámily peníze z vlád a všech možných nadnárodních agentur. Je to podnikání, v němž není žádné lhaní dost nestydaté a žádné panikářství dost nehorázné, aby mohlo zůstat nevyužito.
Organizace spojených národů, která v plnění svých povinností tak žalostně selhala, se nyní pokouší stát se světovou vládou s pravomocí zdaňovat a odírat bohaté země ve prospěch zkorumpovaných režimů, které neúnavně likvidují svobodu a životní úroveň svých vlastních obyvatel.
Tvrdí se, že finanční krizi způsobila slabá regulace. Ve skutečnosti je to opačně. Finanční sektor je již natolik regulován, že je prakticky nemožné, aby to ještě sami bankéři a regulátoři dokázali podrobněji sledovat. V důsledku všech regulací a nesmírně komplikovaných účetních pravidel už ani nikdo nedokáže správně číst bilanční rozvahu nebo zjistit, jaké povinnosti vlastně finanční instituce má.
V důsledku tiše předpokládané jistoty záchrany téměř každé větší finanční instituce, jakéhokoli dlužníka nebo pojišťovny a vzhledem ke spoustě systémů ochrany investorů po celém světě se přitom o rizika ani nikdo nestará. Pokud se bankéř nebo vkladatel chovají bezstarostně, pak to pro ně nemá příliš důsledků a nejčastěji to nemá důsledky žádné. Politici stvořili obludné množství zákonů a regulací, aby nás chránili před volným trhem. Důsledky se daly a dají snadno předpovědět. Protože se volnému trhu neumožnilo, aby nás chránil před idiotskými nebo neprůhlednými podnikatelskými modely, dostal se takový způsob podnikání do bodu, kde jeho důsledky bude muset zaplatit společnost jako celek, včetně zdravých a zodpovědných podniků, zatímco instituce, které to způsobily, získají podporu a krizové úvěry od daňových poplatníků, a tak to bude až do chvíle, než se celý domeček z karet zřítí.
Správnou odpovědí na takové problémy není více zákonů, pravidel a regulací – musí jich být naopak méně. Onou odpovědí ani není chránit kapitalisty před důsledky trhů – správné je vystavit je chladné a průzračné pravdě a důsledkům volného trhu.
Vítejte do "Města naruby" pro dospělé.
Destrukce volných trhů kvůli jedné intervenci za druhou během krize minulých let ohromně akcelerovala. Pokud žádný problém ještě nemáte, můžete bezpečně počítat s tím, že přijde vláda a nějaký vám stvoří.
Někteří podnikatelé na tom nesou stejnou vinu jako politici. Zatímco politici velmi rádi zdaňují a získané peníze přerozdělují, až příliš mnoho "kapitalistů" má velmi rádo, když z toho něco dostanou.
Bohužel tak už velmi dlouho nelze přesně rozeznat, kde vlastně končí kapitalismus a začíná socialismus. Mezi světem podnikání a vládou nepanuje boj, nýbrž nezdravá a stále zkorumpovanější symbióza. A skutečnou obětí této korupce je průměrný člověk z ulice, který ráno vstává a dělá svou práci: Je bit jako daňový poplatník, spotřebitel, který za to platí v přemrštěných cenách, i jako volič, který nemá nikoho, kdo by si zasloužil jeho hlas.
Změny, na nichž musíme pracovat, obrana, kterou musíme vystavět, abychom zachránili racionalitu, svobodu a schopnost dál rozmnožovat bohatství a posilovat bezpečnost nás všech jako jednotlivců, začíná právě tady – u průměrného člověka, který se snaží chránit svou rodinu ve stále zkorumpovanější a iracionálnější společnosti. On je tím, kdo bude mít opravdový prospěch z kapitalismu, efektivnosti, konkurence, možnosti volby a ze svobody, a je to právě on, koho potřebujeme mít na naší straně. Ne politiky a podnikatele, kteří s nimi kolaborují, ti žijí z toho, že daněmi a vzájemným rozdáváním peněz a privilegií vysávají průměrného člověka až na kost.
Ve své obraně kapitalismu musíme tudíž být velmi přesní a musíme dávat pozor na to, co vlastně bráníme.
Jako výkonný šéf investiční banky musím mnohdy svým kolegům připomínat, aby kontrolovali své instinktivní reakce, které jim velí bránit naše odvětví jako celek. Mnozí lidé ve finančním průmyslu si obranu nezaslouží – vytvořili totiž absurdní produkty a prodávali je nečestnými způsoby. Rozhodně jim v tom pomáhal stát svým ničením normální tržní dynamiky, která, kdyby mohla fungovat, by vystavila světlu jejich iracionalitu. To ovšem neomlouvá jejich do nebe volající zneužívání vládní ochrany a jejich ochotu přijmout peníze daňových poplatníků, aby se zachránili, když konečně nadešel den zúčtování.
Podnikatelé, kteří zneužívají vládních úsluh nebo ochotně spoléhají na peníze, které vlády jiným lidem sebraly pomocí daní, nemohou být považováni za morální. Nechrání kapitalismus tím, že si vyplácejí vysoké platy, pokud si je nevydělali čestným a racionálním způsobem.
Když budeme bránit kapitalismus, buďme tedy opravdu velmi opatrní na to, koho bráníme. Je snadné se v těchto dnech zmýlit. Identifikovat naše nepřátele však rovněž není těžké. Nepřáteli svobody a kapitalismu jsou mnozí z nejvyšších světových politiků, dokonce i ti, kteří byli zvoleni na základě jiných programů.
To, že se z alarmujícího počtu čelních politiků vyklubali populisté, intervencionisté a despoticky bezohlední rozhazovači peněz, je vskutku znepokojivé. A opravdu děsivé je, když si uvědomíme, jaké škody páchají na základní dynamice kapitalistické tvorby bohatství. Mají přitom pro velkou část svého jednání podporu aplaudujících voličů, spokojených, když se bohatým pouští žilou a kvalitní podnikatelé se líčí jako odporní a sobečtí odpůrci veřejného dobra. Na dynamice, která ve světě vznikla, je něco velmi destruktivního. Co je to za zlověstnou sílu, které vede moderní společnosti ke snaze o sebezničení? Je to naneštěstí zvrácená podoba stejné síly, která ve své pozitivní formě vede ke svobodě, bezpečnosti a tvorbě bohatství.
Největší problém, jemuž dnes čelíme, je totalitární aspekt demokracie. S 51 % hlasů je možné ovládat zbylých 49 % tak nesmlouvavou silou, že by to udělalo dojem i na řadu diktátorů z minulosti. Neměli bychom přitom zapomínat, že dost diktátorů využilo k získání moci demokracii, jen aby ji při nejbližší příležitosti zadusili. Dobře fungující demokracie sestává ze dvou důležitých komponentů, které se vzájemně vyvažují.
První je zásadní uznání toho, že menším zlem při dosahování důležitých rozhodnutí ve prospěch celkové prosperity a bezpečnosti země je, že rozhoduje většina. Stejně důležitý je však druhý princip, že v rámci takového společenství existují zásadní negativní práva jednotlivce, která musí většina respektovat: Není možné mu brát majetek, používat vůči němu násilí a bránit mu v usilování o štěstí. Už jsme zapomněli na druhou část této rovnice – negativní práva na ochranu každého jednotlivce před výstřelky většiny. Musíme tento stav zkomolené demokracie změnit. Je nutné, aby každý věděl, že existují limity toho, k čemu může demokratická většina nutit menšinu. Věřím, že i v současném pokročilém stavu degenerace se většina lidí shodne, že někde nějaké limity jsou, musíme je však definovat mnohem přesněji. Tolerance k nepatřičnému vládnímu zasahování nyní stále jen roste a roste.
Svět stojí před velkými problémy. Pokud se situace brzy nezmění, čeká nás propad, vedle něhož budou nedávné potíže vypadat jako procházka růžovou zahradou, a individuální svoboda a demokracie budou v nadcházejících letech vážně ohroženy. Občanské nepokoje byly v západní Evropě dlouho doménou jen několika extrémně levicových a environmentalistických hnutí. Jak ale budou docházet peníze, protože skutečně produktivní podniky budou daněmi vysáty až na dno, zjistíme, jak dalece v minulých stoletích na Západě pokročila civilizovanost mas. Myslím, že nás čekají nepříjemná překvapení.
Právě proto je nyní obrana kapitalismu nesmírně důležitá. Má klíčový význam pro zachování ekonomického růstu, prosperity a svobody. Takovéto argumentování ve prospěch kapitalismu má morální charakter. Není to pouhé utilitární uvažování, které říká, že kapitalismus funguje lépe než socialismus. Kapitalismus je z morálního hlediska správný s ohledem na vrozené intelektuální možnosti jednotlivce a jeho schopnost vytvářet a produkovat a vedle toho je morálně správný z hlediska vlastnických práv na osobní výtvory a produkci každého jednotlivce ve společnosti. To, že kapitalismus rovněž vytváří prosperitu pro každého, kdo se kolem tvůrčího jednotlivce nachází, je jen vedlejší přínos, nikoli cíl sám o sobě.
Morální nadřazenost kapitalismu musíme mít dnes na paměti více než kdy jindy. Musíme mít na paměti korumpující a degenerující vliv, který má na společnost kolektivní vměšování do života. A ve společnosti, která už je natolik oslabená jako ta, v níž dnes žijeme, se musíme držet od těchto korumpujících sil tak daleko, jak jen budeme moci. Musíme se snažit o to, aby mezi běžnými lidmi šířeji zakořenilo vědomí toho, jak je kapitalismus pro ně prospěšný. Musíme lépe chápat naši vlastní zodpovědnost za to, že nebudeme hledat snadná řešení a podporovat špatný socialistický systém svým tichým souhlasem a svými intelektuálními a produktivními schopnostmi. Musíme bránit kapitalismus.
(překlad: Petr Holčák)
Lars Seier Christensen je zakladatelem a ředitelem dánské Saxo Bank. Převzato ze sborníku "Václavu Klausovi k 70. narozeninám" vydaného nakladatelstvím Fragment.
Převzato z časopisu Laissez Faire se souhlasem redakce