Když přichází vláda „rozpočtové zodpovědnosti“ s deficity a novými dluhy, když přichází vláda „boje s korupcí“ s útokem na svobodu a když (prý) středopravicová vláda navrhuje levicové kroky, všechno je to jen a jen důsledek naprosté ztráty idejí a vyprázdněnosti skutečných a dlouhodobých politických témat.

Politika sama o sobě není ani špatná, ani dobrá. Je přesně taková, jací jsme my. Do puntíku kopíruje nás samotné. Někteří o sobě tvrdí, že jsou pravičáci, ale dotace jim nevadí. Jiní zase nacházejí omluvu za zvyšování daní, přestože se před volbami jejich nynější navrhovatelé, kteří díky tomu byli zvoleni, bili do prsou, že něco takového nedopustí. Lidé si stěžují na podmínky v práci, ale domů si nesou z kanceláře balíky papírů a v práci vypalují filmy a tisknou si rodinné fotky z dovolených. Někteří si zas stěžují na vyhazování papírů z kapes dnešní mládeže na chodník, aby na něm nakonec sami nechali výkaly po svém psu.

Zásady a principy jsou pilířem našich životů. Nebo by alespoň měly být. Pokud my sami zásady nemáme, případně z nich slevujeme, neboť si říkáme, že teď jde o maličkost, posouvají se nám postupně hranice vnímání pojmu „maličkost“. Před patnácti lety si politici dovolili méně, než před deseti. A dnes? Dnes už se nestydí pomalu nikdo. Na vše se najde výmluva, vzletné odůvodnění, přeskupené priority, nacházejí se jiné úhly nutných pohledů, neboť období před volbami, které bylo tak nedávno, jakoby bylo pro politiky obdobím třetihorním.

ODS měla kdysi své zásady. Snažila se být pravicovou stranou. Dnes je stranou ryze středovou, neboť přestala hájit původní principy a zásady a chtěla ulovit voliče a tím i moc. Ztratila, resp. vědomě opustila své ideje. „Nová" TOP 09 se zaštítila veskrze levicovými osobnostmi a mediálně přitažlivými jmény. Kvůli absenci skutečných idejí, při zaměření se na „dostat se tam" navrhuje nyní například její „pravicový" ministr zdravotnictví, aby zdravotnické poplatky a doplatky na léky hradili lidé podle výše svého příjmu, a ministr financí vlády „rozpočtové kázně“ zavádí nové levicové solidární daně. A strana Věci veřejné? Ta kdysi vznikla jako zájmový spolek v Praze, do svého čela si jako politická strana předstrčila vítěze televizních anket - a národ zvyklý na Blesk, který viděl Na vlastní oči, to zbaštil jako obdobu klobásy na tácku s pivem, oboje zdarma. Že této straně chybí ideje, je zjevné z každého druhého kroku, když lavíruje tu se zrušením onoho, jindy jiného.

Samotné ideje jsou totiž postaveny na zásadách a principech. Ty ale nelze ohýbat, kroutit, přetavovat a měnit podle toho, kdo zrovna něco potřebuje. Ideje buď jsou, nebo nejsou. Podle mě nikdy u důležitých věcí nemůže něco fungovat „asi“. Jestliže chcete například svobodu ve svém rozhodování, musíte abstrahovat od přerozdělování, neboť jakékoli přerozdělování už může být jen méně či více nespravedlivé. Jestliže nechcete korupci, není řešením za další peníze ji více hlídat, ale odstranit pro ni výživu, tedy minimalizovat práva státu vůči občanům a omezit pravomoc úřadů nad našimi životy.

Proto znovu říkám, že ani po posledních volbách se u nás nic podstatného nezmění. Přes všechny sliby se daně zvýší, odvody se zvětší, zase se bude přerozdělovat tu jedněm, kteří začnou stávkovat, tu druhým, až se ti první nakrmí z našich peněz. Státní dluh opět poroste a naše děti opět budou platit víc. Ideje prostě buď máte, nebo nemáte. S nimi a podle nich buď žijete, ať už děláte cokoli, například politiku, nebo s nimi umíráte. Cokoli mezi? Tomu se dnes říká politická korektnost.

Bývaly doby, kdy být politikem, resp. státníkem, bylo ctí. Ještě dnes páchají v Japonsku sebevraždy ministři, když selžou k neprospěchu svých občanů. Jenže politika se stala kšeftem. Obchodem s hlasy voličů. Vyhrává jen ten, kdo má více na kampaň. Mimochodem, přesně v tomto pořadí, tedy podle vynaložených peněz na kampaň, se pak umístily strany ve sněmovně. Už aby se tato doba lidem přejedla a začali zase vyžadovat ideje, zásady a principy a aby přestali čekat na vyretušované obličeje na billboardech s prázdnými hesly. Koneckonců, co si myslet o politicích, kteří se stydí za svou skutečnou tvář už před volbami.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora