Se zájmem jsem si přečetl jak článek samotný, tak i to neuvěřitelné množství reakcí. Je to skutečně obdivuhodné, že článek téměř lehkovážný, řekl bych legrácka, dokáže vyvolat takovou smršť.

Článek sám ve mně vyvolal spoustu vzpomínek, protože jsem tu historku o záhadné smrti ruského mužika také znal, a to přímo z úst toho kosmonauta. Stejně tak jako autor vám jméno zmíněného kosmonauta neprozradím, ale pomůže-li vám to, tak to bylo v průběhu návštěvy tří sovětských kosmonautů v druhé půlce let sedmdesátých. Pravda, zmíněný kosmonaut se přímo nevyjadřoval o vodce a o účelu poutě toho nešťastného mužika, také si nevzpomínám na žádné úvahy o problémech úředníků s tím nalezeným klíčem. Spíš to byla úvaha o tom, že jsou věci mezi nebem a zemí, které jsou opravdu nepochopitelné a velmi těžce vysvětlitelné. Samozřejmě, že nevím, do jaké míry si ten hvězdný plavec popustil uzdu své fantazie, ale rozhodně tuto příhodu k lepšímu dával. Ale to jen tak pro zajímavost.

Začal jsem po tom přívalu vzpomínek na mládí číst ty pobouřené reakce pozorněji a nestačil jsem se divit. Že v Čechách ubylo humoru, a to značně, je celkem nabíledni. Že jsou autoři těch rozezlených odpovědí poněkud netolerantní je také celkem zřejmé. Ta snůška hodnocení autorova IQ také něco napovídá, a překvapivě nikoliv o IQ autora. Je také obdivuhodné, jak se škála hodnocení dostává od výše uvedených hodnocení duševních schopností autora až k jeho původu. Navíc mě ale zarazilo, že když už se čtenáři článku rozhodli, z důvodů mně neznámých, pojmout článek vážně a vážně zdůrazňovat sovětské „výdobytky“, že se ani jeden nezarazil u toho, o čem vlastně ten „úspěch“ sovětské vědy a techniky byl.

Mnozí se radovali nad tím mimořádným úspěchem a při té příležitosti citovali neúspěchy americké, ale nikoho nenapadlo se zmínit, že země, která se nedokáže postarat o své lidi a zajistit jim aspoň přijatelnou životní úroveň, by třeba mohla to vystřelování živočichů, a posléze i lidí, odložit a místo toho například postavit baráky, ve kterých by každá rodina měla koupelnu, záchod atd. To už nemluvím o tom, že pisatelům také uniklo, že věděli pouze o sovětských úspěších na rozdíl od snah amerických, protože Američané se s pokusy moc netajili, a tak o každé katastrofě celý svět věděl okamžitě. Že cílem všech těch sovětských pokusů nebylo vylepšení celkové situace lidstva, ani to nebyla snaha přispět svoji hřivnou k sumě lidských vědomostí, je snad všem jasné (aspoň nám to jasné v těch dobách bývalo). Sovětský svaz měl cíle mnohem pragmatičtější. Posílit svoji vojenskou moc a zároveň ukázat celému světu, jací jsou ti komunisté sekáči. To byl, myslím, ten jejich základní postoj ke všemu, ať už to byla věda či sporty.

Země, ve které úroveň zdravotnictví poskytovaném lidu byla neuvěřitelně nízká, si mohla dovolit ty nejlepší doktory a trenéry pro jejich špičkové sportovce, aby poté odborně vyšlechtěné dámy a pány mohla posílat na olympiády v hojných počtech, a to s jediným cílem (se kterým se ani neskrývali) – propagandou výhod komunistického zřízení. Jestli to pisatelům rozhořčených reakcí nepřipadá amorální, tak mně ano. Jim (těm pisatelům) přenechám to rozplývání se nad úžasnou kvalitou Migů a Sojuzů a příležitost mi naznačit, že jsem úplně, ale úplně blbej.

Musím se přiznat, že jsem se k tomuto příspěvku nechal vyprovokovat tou nekonečnou nesnášenlivostí pisatelů, jak ji projevili ve svých reakcích na článek, a navíc také tím, že jsem tu historku znal - je-li pravdivá nebo ne, nevím, ale to konečně autor článku také neříká. Kromě toho jsem zvědav, jestli autoři těch „hlubokomyslných“ odezev dokáží obohatit moji slovní zásobu o novou nadávku či formulaci, kterou bych ještě neznal.