Motto: Kéž bychom sami nezkazili mravy svých dětí. Když řeknou něco prostořekého, máme z toho radost a smíchem a polibkem vítáme slova nedůstojná slušného člověka. Ani se takovým slovům nemusíme divit: od nás je mají, od nás je slyšely. Na každé hostině je slyšet oplzlé písně, je vidět neslušné divadlo. Stává se z toho zvyk a nakonec druhá přirozenost. Ti ubožáci se to učí dřív, než se vůbec dovědí, že jsou to neřesti.
Quintilianus Marcus Fabius, 1. století po Kr.

Když před pár dny neznámí útočníci napadli a zbili komunistického poslance Dolejše, většina z nás to chápala jako jedno z těch "běžných" ublížení na těle, k jakým dochází mnohokrát denně po celé republice.
"Nu co," řekli si někteří, "při schopnostech naší policie a podle zákona pravděpodobnosti se to prostě dřív nebo později nějakému ústavnímu činiteli přihodit musí."
"Navíc je to komunista," přidali se druzí, "malá nakládačka je proti všem těm zbitým a zavražděným, které vyprodukovala jeho strana, ještě sranda."
Jen málokdo se zamyslel nad tím, zda napadení relativně moderně uvažujícího člena KSČM nemohlo být iniciováno přímo některými stalinisty z jeho vlastní partaje. Mohli tím zabít dvě mouchy jednou ranou - liberál by dostal přes hubu a strana by získala sympatie, protože mlátit někoho za politické názory se dnes nesmí (narozdíl od let, kdy soudruzi byli u moci). Na druhou stranu nutno dodat, že politická příslušnost příčinou útoku být nemusela. Slova o protikomunistických nadávkách pronášených pachateli jsme totiž poprvé slyšeli až z úst předsedy poslaneckého klubu Kováčika, stejně jako jeho výmysl o tričkách s nápisem "Zabij komunistu, posílíš mír".

První májový den, během demonstrace anarchistů a skinheadů, došlo ale k dalšímu brutálnímu útoku na člověka - tentokrát byl pachatelem policista a obětí se nestal metrákový chlap, ale křehká žena a matka. Ženu plnou modřin policisté odvezli ještě na strážnici, kde s ní bylo údajně rovněž neurvale zacházeno. Přivolané televizní štáby zaznamenaly potlučenou mladou paní v zeleném tričku s názvem a logem strany, za niž žena kandiduje do Sněmovny, a následně byly záběry zprostředkovány milionům televizních diváků.

Zatímco pachatelé prvního útoku patrně nikdy dopadeni nebudou, druhý násilník byl identifikován, postaven mimo službu a případ chce inspekce ministerstva vnitra uzavřít ještě tento týden. (Mimochodem, proč vyšetřování mnohem brutálnějšího útoku na účastníky loňského CzechTeku bylo uzavřeno teprve přednedávnem a proč policisté nebyli potrestáni? No ovšem, technaři nekandidují do Sněmovny a vysoké vládní posty rovněž nezastávají.)

Přestože zákrok zuřivce v policejní uniformě byl příšerný, odouzeníhodný a bůhvíkolik přísných adjektiv si pro počínání smyslů zbaveného pendrekáře novináři ještě vymyslí, není od věci položit několik otázek. Běžná média je nekladou a ani výstupy politiků je nezmiňují:

1) Ačkoliv policii po všech negativních zkušenostech jaksi apriorně nevěříme, nemohla by protentokrát být pravdivá její verze? Co když žena útok skutečně vyprovokovala a jednomu policistovi v napjaté atmosféře mezi pěti stovkami hulákajících extremistů jednoduše selhaly nervy?
2) Neměl by místopředseda vlády Pavel Němec pohovořit se svou podřízenou na téma "Důstojnost Úřadu vlády České republiky a účast jednoho z nejvyšších úředníků na demonstraci extremistů"?
3) Poslední, možná nejzávažnější otázka: Co je to, proboha, za nezodpovědnou matku, která dokáže přivést dvě své nezletilé děti na sraz magorů, kde budou velmi pravděpodobně létat skleněné láhve a dlažební kostky? Ta ženská chce do Sněmovny, ale nepatří spíš do blázince??? Co kdyby se stalo něco jejím dětem, na to nepomyslela, hrdinka???

Cynicky se chce na závěr dodat, že ať je to jak chce, monokl pod okem a roztržené tričko vykonaly víc předvolební agitace než zástup německých politiků na Řípu.