"Tak nám odsouhlasili přímou volbu presidenta." "Kterýho, paní Müllerová?" chtělo by se parafrázovat slavnou repliku z Haškova Švejka.

O přímé volbě presidenta toho bylo už řečeno a napsáno hodně, motivem jejího schválení je však zřejmý populismus vycházející vstříc většinovému názoru politikou zklamaných občanů. Tlak veřejného mínění je znát i v legislativně nedotažených náležitostech přímé volby.

Nechci se věnovat důvodům pro a proti přímé volbě, jak se kupily v řadu let trvající diskusi, zejména po skončení těžko zpochybnitelného mandátu prezidenta Václava Havla. Argumentace byla vždy jen účelová podle toho, jak si jedna, druhá či třetí strana stála se svým kandidátem v předvolebním období. Připomíná mi to diskusi o správním uspořádání naší země. Okresy, kraje nebo zemské uspořádání obhajovaly vždy ty strany, které měly pocit, že na tom kterém typu uspořádání vydělají, bez ohledu na skutečný přínos pro stát.

Obdobně je tomu i nyní, debata se vede o způsobu volby, méně o změně ústavního systému, který by změnu volby případně ospravedlňoval. Pokusme se tedy podívat na přímou volbu z hlediska vhodných kandidátů a odpovědět na známou Švejkovu otázku z úvodu.

Očekávání občanů spojená s přímou volbou jen málo korespondují se skutečným postavením a kompetencemi prezidenta. Většina má představu, že přímo volený prezident bude něco jako superombudsman řešící všechny problémy světa (především však ty naše, jak Jarek Nohavica zpívá ve své písni "Pane presidente"). Vypovídají o tom i průzkumy provedené CVVM v lednu tohoto roku. Pro takové mimořádné činy však bude mít ve stávajícím systému pramalé kompetence.

Jaký by tedy měl být příští prezident, vzešlý z přímé volby? Z výzkumu vyplývá, že by to měl být člověk s čirými majetkovými poměry, s mezinárodním kreditem, spořádaným rodinným životem, dobrým vzděláním a nemusí nutně věřit v Boha. To vše je pak doprovázeno obvyklou floskulí, že by to měl být slušný člověk. Nelze než souhlasit, ale vystačíme s tím? I můj včelař, od kterého léta beru med, je slušný člověk se spořádanou rodinou, ví přesně, kolik včelstev vlastní (pokud se mu zrovna nerojí), je vzdělaný učitel na penzi a prodává med dokonce do Rakouska, kde má tím pádem dobré jméno. Měl bych jej tedy navrhnout na prezidenta! Jen nevím, zda od něj bere med padesát tisíc spoluobčanů, kteří by podepsali příslušnou petici. Navíc bych přišel o skvělou pochoutku, tak proč namočit slušného člověka do boje o Hrad. Nezbývá než přemýšlet a chtít víc.

Snad realistu, který si bude vědom možností a omezení spojených s úřadem, bude se pohybovat v daných mezích a při troše štěstí pro nás občany se bude snažit přispět k "mírnému pokroku v mezích zákona"? Otázkou je, zda jeho program může oslovit voliče, kteří ve většině chtějí "zázrak", a zajistit jeho zvolení. Lze očekávat, že pod tlakem okolností se tak z realisty stane spíše oportunista, který pod heslem "slibem nezarmoutíš" slíbí věci, jejichž splnění bude jen těžko realizovat. Bude-li to "myslet upřímně", bude frustrován, bude-li egocentrik, budeme frustrováni my, občané.

Rozhodně ne doktrináře. Půjde do boje pod praporem své představy, v lepším případě hlásající obecné blaho, v horším případě "obecné blaho" skryté v té či oné demagogické a často populistické doktríně. Lze jen doufat, že křiklavé extrémy naše pubertální demokracie eliminuje a ústavní pravidla omezí. Snad nebudeme sobě i okolí pro smích. Na citlivost části voličů vůči populismu bych však po zkušenostech z minulých parlamentních voleb příliš nespoléhal.

Jak bych já odpověděl na proslulou Švejkovu otázku? "Vizionáře, poučeného a s rozhledem po světě a po lidech, s potřebnou mírou empatie pro osudy jednotlivců i společnosti. Doba, ve které bude naplňovat svůj úděl, bude plná zvratů a turbulencí ve společnosti, ekonomice i světě jako takovém a on bude nucen reagovat na nové výzvy alespoň svými postoji a názory, když faktické kompetence budou chybět. Přál bych si filozofa, ne nutně profesí, ale nadhledem, rozhodného politika s autentickou odpovědností za zemi i lidi, které bude zastupovat, člověka s charismatem, kterému to budeme věřit."

Rozhlédneme- li se kolem, určitě takové najdeme. Mám jen obavy , zda budeme umět ocenit jejich kvality a nedáme přednost slibům někoho, kdo příliš nenaruší zatuchlou atmosféru našich obýváků, v kterých přežijeme i očekávaný konec světa, který budeme spokojeně sledovat on-line v přímém přenosu. Hůře bude, když v nějaké formě rozrazí naše dveře.