Poslanecká sněmovna dala šanci uzákonění manželství pro stejnopohlavní páry. Co k tomu vlastně napsat?

Nechci se rozepisovat o tom, zda se tak otvírá cesta k neomezeným adopcím dětí homosexuálními páry, ani jaký to může mít efekt na vývoj dětí (tato vědecká otázka byla vlastně beznadějně zpolitizována a výroky odborníků na toto téma jsou tím automaticky nedůvěryhodné). Ani se nechci zamýšlet nad tím, zda je to vlastně v souladu s procesy Overtonova okna jen jeden stupeň, který povede k naprostému rozvrácení hodnot. Overtonovo okno je v tomto kontextu důležitý koncept - koneckonců, už před lety, když se zavádělo registrované partnerství, mnoho lidí upozorňovalo, že LGBT aktivisté se na tomto bodě rozhodně nezastaví, i když se tehdy dušovali, že jde o jejich poslední požadavek.

Zajímá mě jiná věc: tzv. manželství pro všechny je projevem naprostého egalitářství a zničení pojmů. Proč je egalitářství špatné? Pokud budeme pojmem manželství označovat cokoliv, k čemu potom máme pojmy? Manželství je pojem, který pevně označuje svazek muže a ženy. Aktivisté za zničení pojmu manželství nám říkají, že od nynějška bude označovat i svazek dvou mužů nebo dvou žen. Ale proč se zastavit zrovna tady? Proč ne tři muži? Dva muži a jedna žena? Tři muži a dítě? Dvě ženy, tři muži, a kůň? Jedna žena, osm mužů, kůň a lustr? Nebo cokoliv jiného. Politika, která stojí na zničených pojmech, nemůže fungovat v souladu s potřebami lidských bytostí - koneckonců vidíme to na obdobných zničených pojmech, na nichž současná iracionální politika staví (pojem spravedlnost zničený pojmovým nesmyslem „sociální spravedlnost“, blaho zničený nesmyslem „veřejné blaho“, pojem právo zničený jeho pozitivním vymezením jako nároku, a tak dále).

Neexistuje nic jako právo na manželství. Pokud by tomu tak bylo, musel by stát zajistit manželství pro každého, kdo projeví zájem. Jestliže stát svojí legislativou jaksi kodifikuje manželství (a můžeme se bavit o tom, zda to má dělat nebo nemá), dělá to z nějakého důvodu (a můžeme se bavit o tom, zda ty důvody jsou oprávněné). Ty důvody jsou aplikované na určité situace, určitý kontext, určité osoby, které spadají do definice. Zákonná kodifikace manželství tak, jak ji dnes známe, jako vztah muže a ženy vznikla primárně kvůli ochraně dítěte, nikoliv kvůli naplnění nějaké touhy muže a ženy mít úředně potvrzený glejt na svůj vztah. Snaha LGBT aktivistů vztáhnout manželství na kohokoliv je překroucením tohoto účelu.

Nedává žádný smysl tvrdit, že pokud stát přiznává status manželství svazku muže a ženy, někoho tím diskriminuje, a tato diskriminace musí být napravena. Není žádný důvod tvrdit, že stát se musí za všech okolností chovat ke všem stejně. Koneckonců, stát diskriminuje v mnoha a mnoha jiných věcech. Statut studenta máte do šestadvaceti let. Penze je vám přiznána po pětašedesáti letech věku. Volební právo máte v osmnácti. A tak dále. Vše to má nějaký důvod, o jehož smyslu můžeme diskutovat, ale je naprosto scestné začít křičet, že tuto hroznou diskriminaci musíme napravovat tím, že volební právo přiznáme prvňáčkům, starobní penzi přiznáme i dvacetiletým a statut studenta bude náležet všem. Možná ti dvacetiletí, kteří by si přáli pobírat starobní důchod, jenom nemají dostatečně agilní aktivisty.

Jsem pro to, aby stát nad svazky lidí neměl žádnou moc a aby se vše dělo na základě svobodných smluv. Odstátnit manželství, nikoliv tento zákonný dohled rozšiřovat na kohokoliv dalšího. Od něčeho takového jsme však tak nesmírně vzdáleni, že uvažovat o tom jako o reálném cíli nedává smysl. Pokud by se snaha těch, kteří bojují za stejnopohlavní manželství, upírala tímto směrem, totiž k odstátnění všech mezilidských vztahů, možná bychom o tom dnes diskutovali jako o vážném politickém tématu. A bylo by to tak správně. V souladu s heslem klasického kapitalismu laissez faire, laissez passer. Nechte být, nechte plynout. Jenomže LGBT aktivisté nejsou zastánci svobody, nejsou zastánci kapitalismu. Chtějí silný stát, který bude aktivně zasahovat. Chtějí silný stát, který všem nařídí jejich vztahy respektovat. Jsme-li skutečnými zastánci svobody jednotlivce, musíme si uvědomit, že boj LGBT aktivistů není v žádném případě naším bojem, není to totiž boj za svobodu. Je mimochodem zajímavé, že pro tzv. manželství pro všechny je i mnoho těch, kteří se nazývají libertariány...

Manželství pro všechny bude dříve či později schváleno. Ten vlak je už dávno rozjetý a nelze jej zastavit. Budeme však svobodnější společnosti? Nebudeme. A vyvstane další otázka: co budou aktivisté pod heslem „buďme fér“ požadovat příště?