SPOLEČNOST: Stíny minulosti
Z tohoto hlediska další žhavou půdu představuje Dobronín na Jihlavsku, kde byla podle antropologů v masovém hrobě zakopána těla nejméně třinácti lidí, s největší pravděpodobností živých terčů násilného vyřizování si účtů s Němci z května 1945. Tamní zastupitelé s komunistickým starostou v čele před několika dny rozhodli, že náhrobek na dobronínském hřbitově ponese pouze jména na místě pohřbených a identifikovaných obětí, nikoli všech Němců, kteří v bouřlivé poválečné době zahynuli v okolí. Velkorysé to příliš není, ale budiž. Pro začátek stačí, že pominulo zpochybňování naší viny za pětapadesát let starou krutou odplatu.
Česká republika a demokratické Německo se sice mohou pyšnit zdařilou smlouvou o spolupráci i parlamenty schválenou deklarací, jež se vypořádává s dávnými bubáky a míří do budoucnosti. Jiná věc ovšem je, jak palčivé téma vnímají běžní lidé a jejich vyslanci na radnicích. Nejodpudivější je přístup, který se těší z německých turistů a peněz, ale zároveň dává najevo povýšenost vítězů války nad poraženými. Nemylme se. V poválečných letech jsme se k morálně poraženým bohužel zařadili všichni. A bylo by nanejvýš smutné, kdyby nás humanitě a pokoře nakonec museli učit nevinní potomci nacistických pohlavárů.
Psáno pro ČRo1
