17.4.2021 | Svátek má Rudolf


SPOLEČNOST: Sociální demokracie a fašismus (2)

9.6.2009

Vzestup fašismu

V roce 1919 Mussolini sjednotil různé fašistické spolky, které v Itálii působily, do jediné organizace - Fascio di commbattimento -, jejíž program pro nadcházející parlamentní volby byl výrazně socialistický. Navrhoval progresivní zdanění kapitálu, znárodňování podniků (zejména celého zbrojního průmyslu) i zemědělské půdy, zastoupení dělníků ve vedení továren. Požadoval zvýšení dědických daní, zavedení minimální mzdy a zabavování válečných zisků. Po fatálním volebním neúspěchu se Mussolini přestal navenek k socialismu hlásit a začal stranu prezentovat pouze jako nacionalistickou.

Poté, co se Mussoliniho strana, po přetahování o moc s komunisty a socialisty, dostala do čela italského státu, začala uskutečňovat velmi kolektivistický program, který počítal se silnou rukou státu. Především byl ve značné míře zaveden sociální stát - vládní opatření poskytovala pojištění proti nemocem, podpory ve stáří, pomoc invalidním dělníkům, stipendia a příspěvky pro studenty. V pracovním právu byla zavedena minimální mzda a povinnost firem zaměstnávat invalidní válečné veterány. Státní kancelář pro volný čas zajišťovala placené dovolené dělníkům a letní tábory pro žáky a studenty. Daňový systém zahrnoval úlevy pro velké podniky a velkostatky. Kdo z dnešních sociálních demokratů by s takovým programem nesouhlasil?

Přestože je fašismus považován za extrémně pravicový směr, socialističtí vůdci té doby to viděli jinak. Nikolaj Bucharin si liboval, že si fašisté vedli velmi dobře v naplňování ideálů ruské revoluce. Mussolini zase nazval ruský systém slovanskou cestou fašismu. Italští fašističtí teoretici se zamýšleli nad spojením a vzájemným prolnutím obou směrů.

Teoretičtí apoštolové fašismu, jako byl např. Giovanni Gentile nebo Alfred Rocco, viděli jednotlivce jako bytost podřízenou kolektivu. Svoboda vychází a je definovaná pouze společností a lidská existence sama o sobě, bez společnosti, nemá žádný smysl. Stát je zde vědomou a jednající, všezahrnující entitou, která definuje etické principy, kontroluje ekonomické síly a má za cíl přetvářet člověka k obrazu svému. Snad nic nemůže být vzdálenější principům pravice, která, alespoň ve významné míře, zastává svobodu jednotlivce jako přirozené právo.

Ekonomický systém fašistické Itálie, navenek postavený na soukromém podnikání, byl organizován jako 22 korporací, rozdělených podle oboru a odvětví. Korporace, v nichž se povinně sdružovaly výrobní podniky, byly řízeny na základě informací odborníků a odpovídaly přímo státu - který byl ztělesněním veřejného zájmu a dosahování obecného blaha. Na řízení se určitou měrou měli podílet též zástupci dělnických organizací i vedení podniků. Hlavní a konečné slovo však vždy měli placení aparátčíci, straničtí funkcionáři a konečně vláda, potažmo sám Mussolini, jemuž parlament i fašistická rada přímo podléhaly.

Korporativistický ekonomický systém byl fašisty vyzdvihován jako nová syntéza, třetí cesta mezi socialismem a kapitalismem. Čistý kapitalismus jako liberální řád postavený na svobodném využívání výrobních prostředků byl, podobně jako dnes sociálními demokraty, považován za překonaný a úpadkový.

Podobně jako v Itálii, i v jiných zemích, kde fašismus zapustil kořeny, se fašisté rekrutovali z řad levice. Maďarský fašista Ferenc Szalasi a jeho hnutí Šípových křížů si za cíl kladl odstranění systému soukromého kapitálu. Jeho strana byla podporována nacistickým Německem a po roce 1938 získala značný vliv (28 % hlasů ve volbách). Vůdce britských fašistů, Oswald Mosley, byl ve 30. letech poslancem za labouristy. Ty však opustil, protože nebyli schopni energičtější akce a silnějších zásahů do ekonomiky. Vedoucími postavami francouzského fašismu byli bývalí komunisté a socialisté Jacques Doriot a Marcel Déate. Ve Španělsku vzešel fašismus z levicového syndikalismu a požadoval pozemkovou reformu spojenou se vznikem zemědělských družstev. Po převzetí moci generálem Frankem byl ve Španělsku zaveden korporativistický systém řízení ekonomiky. V Belgii se stal vůdčí osobnosti fašistů Henry De Man, socialistický teoretik a předseda socialistické strany.

(pokračování zítra)



SOUTĚŽ: Vyhrajte pomůcku, na které se děti naučí bezpečně padat a lézt
SOUTĚŽ: Vyhrajte pomůcku, na které se děti naučí bezpečně padat a lézt

Soutěžte o Climbou žebřík – pomůcku, která dětem poskytne bezpečnou možnost rozvíjet pohybové dovednosti a budovat sílu. Jeho výška je pro děti...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.