Po úvaze, jaký význam, smysl a dopady měla pondělní stávka učitelů, vytanou na mysli člověku otázky, které by bylo dobré zodpovědět. Nehodlám zpochybňovat význam a roli odborů, jen bych chtěl nastolit několik málo otázek, které by měl možná zodpovědět i Ústavní soud České republiky a odbory samotné.

První zásadní otázkou je, které právo garantované Ústavou České republiky je nadřazené. Zda je nadřazeno ústavní právo člověka na vzdělání nebo právo člověka na stávku? Podle prosté logiky bych řekl, že poskytnout plynulé vzdělání celému potomstvu národa je přednější než ekonomické zájmy části společnosti, v tomto případě části pedagogického stavu. Nedělám si iluze o tom, že je po dětech požadováno pedagogy, aby látka neprobraná v den stávky byla probrána zrychleně v následujících dnech, čili se tím přenáší větší nároky na žáky, naruší plynulost, nedojde-li dokonce k omezení přenosu informací.

Domnívám se, že dospělé osoby si mají vyřešit problémy mezi sebou, nikoliv si brát děti jako rukojmí nebo je dokonce krátit na právu na vzdělání. Ústavní soud by měl jasně říci, zda je finanční zájem pedagogů na vyšších platech opravdu nadřazen právu dítěte na vzdělání, jako je tomu doposud, nebo zda mají učitelé volit jiné formy protestu než celodenní stávku, která zamezuje přístupu člověka ke vzdělání garantovanému ústavou.

Druhou otázkou je, jaký význam a postavení mají dnes odbory. Pokud se nemýlím, kdysi odbory hájily práva zaměstnanců a již v druhé polovině 20. století se to týkalo převážně jen zvyšování mezd. Podotýkám, že mluvím o Evropě, nikoliv třeba o Africe či Asii, kde jsou pracovní podmínky diametrálně odlišné. České odbory dnes totiž již nejsou ničím jiným než lobbistickou nátlakovou organizací, která již dávno nehájí práva nízkopříjmových skupin v české společnosti, nýbrž hájí zájmy určitých profesních skupin v oblasti mezd, ovšem ty mají platy blížící se průměru, nikoliv minimu. Pokud by totiž byla pravda, že odbory hájí práva nízkopříjmových skupin, pak bych se ptal, kde byli a jsou odboráři v případě „osob pečujících o osobu blízkou“. Tyto osoby pečují o tělesně postižené a zastávají práci uklízeček, nižšího i vyššího zdravotnického personálu, kuchařek, osobního doprovodu, atd., a nemají dodnes ani postavení zaměstnanců, a to i přesto, že šetří státu finance, poněvadž umístění handicapovaného vyjde státní pokladnu na mnohem více peněz.

Jen připomenu pánům Štěchům, Dobšíkům a jiným, že tyto osoby nemají ani nárok na dovolenou ze zákona, neb nejsou státem uznány jako zaměstnanci. O krácení důchodů již bylo řečeno u těchto případů mnoho. Já se tedy ptám, čí zájmy odbory hájí, když je zde de facto utlačovaná skupina pracujících, vypůjčím-li si slovník odborů a levice? Kde byly odbory? Nepostřehl jsem, že by solidárně vyhlašovali páni odboráři stávky, plnili Václavské či Staroměstské náměstí, či jen trochu pohnuli prstíčkem. Z tohoto pohledu mi připadá stávka učitelů, ale i všech, kdo si nárokují podíl na plat z veřejných peněz, jako nemravná věc. A bude mi to připadat nemravné tak dlouho, dokud nebude odstraněna i mnou zmíněná nespravedlnost, kterou odbory stále přehlížejí.

A do třetice. Opět bych se ptal odborů, zda stávka, která převážně zasáhne rodiny s dělnickou profesí, je oprávněně odbory podporována, když de facto jsou to právě dělníci a osoby s nízkými příjmy, kteří jsou nuceni jednou profesní skupinou si vzít dovolenou či dokonce neplacené volno? Odbory přeci vědí, že celodenní stávkou poškodí na příjmech nebo na svobodném rozhodování o dovolené právě zase nízkopříjmové skupiny. Odborové organizace opravdu nehájí zájmy osob s těmi nejnižšími platy, jak se nám stále snaží namluvit, a už vůbec ne příjmy důchodců, ačkoli si je s oblibou často berou do úst.

I z tohoto pohledu mi připadal stávka učitelů nemravná, navíc jestliže dostali letos přidáno na platech, sic málo, ale byl jim ministrem Liškou přislíben růst platů ve výši cca 10% na příští rok. Opět pánům Štěchům a Dobšíkům připomenu výše zmíněné „osoby pečující o osoby blízké“, jejichž dávka, dokonce se to nenazývá ani plat, je ve stále stejné výši bez ohledu na jakkoli vysokou inflaci. Ptám se odboráři, kde jste byli a jste? Cožpak tohle není sociální nespravedlnost? Ale je, jen nestojí v centru vašich silových, nátlakových a mocensko-politických zájmů, poněvadž se nejedná o masovou skupinu. K vaší hanbě je tedy v nahotě vidět, jak, proč a které skupiny hájíte.

Rozumné odbory jednají a k radikálním řešením sahají opravdu výjimečně a nenechávají se zpolitizovat jako v České republice. Paroubkova ČSSD ví, že za normálních okolností by letos dosáhla průměrných výsledků ve volbách do Senátu a krajských zastupitelstev, proto používá odbory jako „hororový hlásný kanál“, který má vyděsit, vyburcovat lidi, aby volili socialisty. Není náhoda, že odbory se houfují krátce před volbami, a jsem přesvědčen, že to hlavní divadlo nám bude teprve sehráno.

Pevně doufám, že se někdy dočkám odpovědí na své otázky. Opravdu rád bych věděl, zda by byli odboráři (učitelé, úředníci, strojvedoucí aj.) schopni se postavit před „osobu pečující o osobu blízkou“, řekněme pečující o těžce tělesně postiženého syna, a do očí jí říci „já jsem ten potřebný, já potřebuji vyšší plat a delší dovolenou“. Ta osoba stojící proti nim nemá třeba v padesáti pěti letech nárok na dovolenou, pobírá 8000 Kč, má celodenní směnu každý den včetně víkendů a svátků a nehezké vyhlídky na nízký důchod. Opravdu jste stále zaměstnanci-odboráři placení z veřejných peněz přesvědčeni, že právě vy potřebujete více peněz? Pokud ano, kde je vaše solidarita pracujících? Nebo jde jen o falešná a mediálně líbivá slovíčka?

V Brandýse nad Orlicí 11. června 2008

(Autor je studentem politologie na Universitě Hradec Králové, sociologie na Masarykově universitě Brno a předsedou MS ODS Brandýs nad Orlicí.)