Abych pravdu řekl, marně si hlavu lámu nad otázkou spravedlnosti klíče pro určení výše důchodů v naší zemi. Jak dokáže ten či onen člověk být potřebný společnosti, co dokáže pro tuto společnost vytvořit, vypěstovat, zajistit to, co je nezbytné pro naši společnost, pro život a prosperitu země. Při odchodu do důchodu vypočítá úřední šiml na ministerstvu práce a sociálních věcí tu "spravedlivou" odměnu těm, kteří po celý život poctivě tvořili skutečné hodnoty, ale také těm, kteří za celý svůj život pro obyvatelstvo a svoji zemi nedokázali vykonat zhola nic užitečného. A můžete hádat třikrát, kteří jsou ti "vysmátí".

Když porovnáme výši platu člověka zajišťujícího potravinovou základnu obyvatelstva, ať už je to farmář, pekař, prodavač, nebo toho, který pracuje v prvovýrobě či ve službách nezbytných pro chod společnosti, zjistíme že několikanásobně lépe je na tom tzv. manažer (mnohdy záměrně) zkrachovalé firmy, mnohem lépe jsou na tom zbyteční úředníci přebujelého státního aparátu, kterým se samozřejmě ani nechce odejít do důchodu. Tudíž lidé placení z daní těch, kteří tvoří skutečné hodnoty. Znám z regionu přesně takové typy: bývalí svazáčtí funkcionáři, kteří nikdy nevytvořili žádnou skutečnou hodnotu, nikdy nic nevykonali pro společnost vyjma "živení se hubou". Před listopadem 1989 s holým zadkem, po listopadu 1989 okamžitě vstoupili do politiky a začali působit ve státní sféře, v samosprávě (především pro sebe), a během deseti let už měli hmotně zajištěnou celou rodinu. Z mnohem vyšších platů mohli odvádět patřičnou pojistnou částku do státní kasy, zatímco ten sedlák, pekař nebo OSVČ byli rádi, že vydělali na základní potřeby a potraviny, na platby sociálního a zdravotního pojištění byli schopni platit pouze povinnou, státem stanovenou nejnižší částku. Výpočet důchodu je potom drasticky odlišný. Mohu doložit, že jsou případy, kdy po 42 letech poctivé a uznávané práce ve prospěch společnosti, bez návštěvy lékaře (mimo povinného očkování) v této době, po deseti letech starobního důchodu dostává taková osoba důchod ve výši 5600 Kč. Protože bydlí v nájmu, je taková osoba donucena každé tři měsíce ponižujícím způsobem docházet a žádat na ÚP o příspěvek na bydlení a dokola dokladovat a vyplňovat stále stejné papíry. Stejně jako ti "nepřizpůsobiví" občané, kteří nikdy nepoznali normální poctivou práci. Nikoho nezajímá, že nezbývají peníze na stravu, obuv, ošacení nebo například na očního nebo zubního lékaře. Všechno lze doložit.

Dalším sporným bodem je samotná valorizace důchodů. Vláda oznámí valorizaci důchodů o průměrné výši cca 280 Kč. Považoval bych za spravedlivější rozdělit tuto částku plošně všem důchodcům, kteří byli plátci pojištění. Zatímco pro výše uvedený případ toho člověka s nejnižší výměrou důchodu je to opravdová podpora na stravu až na 5-6 dní, tak pro příjemce vyššího důchodu to bude jen jakýmsi přilepšením na cokoliv. Stávající způsob valorizace ještě více rozevírá pomyslné nůžky mezi současnými i budoucími důchodci. Já vidím zásadní rozpor ve skutečnosti, že se preferuje výše výdělku a ne společenská prospěšnost. Obecně - důležitější je odvádění peněz (často z veřejných zdrojů), než vytváření hodnot. A zde je "zakopaný pes", protože skutečné hodnoty (v celkovém objemu) vytvářejí převážně lidé s nižšími příjmy.

Samostatnou kapitolou jsou invalidní důchodci, kdy stát velmi benevolentně dává těm, u kterých je jedinným znakem invalidity nadměrná obezita a automobil dobré značky, zatímco občané jiné skupiny, kteří ač mnohdy na vozíku po úrazech nebo s diagnózou RS či vrozenou vadou jsou na okraji zájmu. Mnozí z nich by dokonce přivítali jakoukoliv možnost zapojení se do práce pro společnost. Tady by podpora státu byla velmi žádaná a potřebná.