Bez ohledu na aktuální výsledek těchto presidentských voleb, zdá se mi jedno poučení z kampaně zcela zřejmé: je to zhrubnutí úrovně veřejného mínění a politické kultury zvláště. Nemáme bohužel tu „britsko-americkou“ vlastnost, totiž že do voleb válčíme, ale po volbách respektujeme výsledek voleb, respektujeme zvolenou vládu a (v případě USA) zvoleného presidenta a společné státní a národní zájmy. U nás? Poražený prý prohrál proto, že postupoval čestně. A ten druhý? Kolik u nás bylo a bohužel ještě bude příslušníků pseudoelit, kteří se hodlali a hodlají „pyšnit“ plackou s nápisem „toho jsem nevolil“, „tento není můj president“ a podobně?

Překvapila mne destrukce některých osobností. Tomu, co někteří dříve kvalitní novináři ( J. Hanák a další ) byli v minulých dnech ochotni napsat, bych ještě před rokem nevěřil… Ale nejen tito: to, co jsou někteří lidé a veřejní činitelé schopni v souvislosti Milošem Zemanem vyslovit, by se ještě před několika lety zdálo být nemyslitelné. A ještě jedno poučení se mi zdá zřejmé: společnost nerozděluje Zeman, ale ti, kteří ho z rozdělování obviňují - nezvítězili prý ti slušní, ti, kteří představují naději pro společnosti. A co ta většina ostatních? Ti jsou co? Politologové si povšimli, že Zeman spojil při své volbě krajní pravici i levici. To jistě není důkaz, že rozděluje.

Profesor Drahoš si tuto situaci nezasloužil. Každému myslícímu člověku přece muselo být předem jasné, že ve znalosti politických realit nemůže proti zkušenému presidentovi Zemanovi obstát. Nikdy tuto problematiku nestudoval, nikdy v ní nepůsobil, a musel tedy v této konfrontaci dopadnout, jak by asi dopadl Zeman, pokud by se podrobil zkoušce z kvantové chemie. Ale namísto aby z toho učinil svoji výhodu, sděloval jasné a neotřelé názory a využil příkladu slovenského presidenta Kisky, který uspěl i bez předchozí politické zkušenosti, vydal se cestou horáčkovských všeználků. To pro něj nemohlo dopadnout dobře. A to ještě lidé neměli příležitost seznámit se s jeho poradci. Názory takového ekonoma Lukáše Kovandy, který mu radil, lidé v Jablůňkově, naštěstí pro svého rodáka, asi většinou neznali…

Hlavní problém je však v tom, že toto vše nezmizelo 27. ledna odpoledne, ale bude nás provázet další měsíce a léta. Poražený kandidát doufá, že energie, kterou nashromáždil, „zde zůstane“. Ve prospěch společné národní a státní věci? Rád bych tomu věřil. Polovina národa chtěla jiný výsledek voleb a orgie radosti nad porážkou „pražské kavárny“ je stejně hloupá a nebezpečná jako tvrzení, že zvítězil národ s „porušeným geofondem“ (Štětina). Propast, kterou jsme společně vyhloubili, je dostatečně hluboká na to, aby v ní zmizelo vše, co je a v budoucnu bude nám všem společné. Velmi se toho obávám...