Nejen u nás, ale trpí tím téměř všechny státy západní civilizace. Občané se v zásadních otázkách rozdělí na dvě zhruba stejné části a pokud se oheň rozfoukává, jsou postoje nesmiřitelné. Politologové a komentátoři pak uvažují, co je toho příčinou. Proč se voliči rozdělili na městské a venkovské, staré a mladé, více a méně vzdělané, chudé a bohaté... Příčina, pokud má být formulována politicky korektně, se pak definuje velmi krkolomně. Hledá se v nízkém vzdělání, podlehnutí slibům populistických politiků, nezvládnutí globálních výzev a vymožeností, v xenofobii a rasismu atd.

Pokud si dovolíme velkorysejší zobecnění a k tomu zvolíme realistický (leč empatický) pohled, problém je náhle zcela prostý. Zavedené měření inteligence (tzv. inteligenční kvocient, IQ) se zobrazuje Gaussovou křivkou, která je nejvydutější u čísla 100, tudíž lidská společnost je rozdělena na dvě poloviny – nad IQ 100 „chytřejší“, do této hranice pak jsou „hloupější“. Pracovně tyto základní skupiny nazvěme „A“ a „B“. Do skupiny „A“ se mohou přiřadit i mladí lidé ze skupiny „B“, do „B“ zase mohou přejít z „A“ staří lidé kvůli úbytku duševních sil a lidé žijící odloučeně, zpravidla na venkově. Toto rozdělení v žádném případě neoznačuje „kvalitu“ člověka, vždyť to může Bůh, anebo už nikdo. Ostatně ti „hloupější“ jsou často lepšími občany v tom smyslu, že mají v průměru více dětí (jsou více ochotni se rozdělit o svůj čas a peníze), méně se rozvádějí, více se starají o staré rodiče...

Z této optiky pak společenské jevy dávají smysl: Ti „méně vzdělaní“ (jaký pokrytecký eufemismus – naznačuje, že si za to vlastně mohou sami, ne proto, že patří do skupiny „B“) nacházejí pracovní příležitosti na jednodušších pozicích, tedy na venkově a menších městech. Jsou tudíž chudší a spíše starší, neboť mladší se na sofistikovanějších místech více uplatní. A s opačnými znaménky to platí obráceně.

Ti ze skupiny „A“ si velmi cení svobody, která jim umožňuje najít si optimální zaměstnání, cestování po světě, užívání si svobody slova a shromažďování, uspokojování v oblasti kultury a informací a možnost studia jejich dětí v zahraničí. Globalizovaný svět, který zvládají a často jen konzumují, jim dává smysl, nic by neměnili, dočasné potíže (např. migrace) se při dobré vůli překonají a zase bude dobře. Ani muslimští uprchlíci tolik nevadí. Lidé skupiny „A“ mají vyšší příjmy, finanční náklady na migranty se jich tolik nedotknou, a tak si dopřávají dobrý pocit z poskytnuté pomoci. Ostatně fyzicky je příliš nepotkávají, vnímají je hlavně jako příjemný exotický detail v obrazu ulice. A ohrožení tradic se neobávají, neboť žádné tradice ani nectí - jsou kosmopolité, nejsou vázáni k místu bydliště, i do hospody jedou přes celé město za konkrétními kamarády. Ke skupině „B“ cítí skrývaný nebo otevřený despekt, někdy přímo pohrdání.

Pro skupinu „B“ nemá konzumismus takový význam, neboť k němu tolik nejsou prostředky. Svoboda má mnohem menší cenu: V zaměstnání si příliš vybírat nemohou, na cestování nejsou peníze, také neznají jazyky, někdy nevědí, proč cestovat. Svoboda slova a shromažďování má obvykle pramalou hodnotu, stejně jako svobodná kultura. Složitým informacím ve veřejnoprávních médiích příliš nerozumí, zvlášť když jsou často v rozporu se zdravým rozumem. Jejich děti méně studují a tím nevyužívají dnešních možností pro studenty. Moderní doba jim vzala Boha, při hledání nějaké Idey zbývá jakž takž Národ, ale i ten se jim bere. Skupina „B“ je dobře manipulovatelná. Ke skupině „A“ pociťuje závist, ba i nenávist.

Zcela rozdílně také vidí uprchlickou problematiku. Těmto lidem rozhodně vadí, že stát používá jejich peníze bez jejich souhlasu na pomoc jiným, zatímco oni splácejí dluhy a musí se omezovat. Obávají se nejrůznějších omezení, komplikací a kompromisů, které život s úplně jinou kulturou v jejich místě přinese. Obohacení určitě neočekávají: Nebudou spolu komunikovat v hospodě, na fotbale, u hasičů nebo v místním kulturáku na zábavě či na slavnosti piva, jejich děti nebudou společně nacvičovat besídku či pochod mažoretek. A vědí, že soužití může být i velmi nebezpečné, jak dokládají příklady ze západní Evropy.

Avšak svoboda má navíc pro část „B“ velmi negativní dopad. Nejrůznější podvodníci mají v liberálních společnostech, obzvláště v demokraciích pevně neusazených, jako je ta naše, velké možnosti: Chytání do dluhových pastí, okrádání seniorů na prodejních akcích, promyšlené reklamy na nesmysly... Jejich obětí je především skupina „B“, neboť „A“ se dokáže ubránit. Z toho plyne obrovské množství exekucí, bezdomovců a novodobých otroků splácejících lichvářské půjčky, vše podle zákona. Poškození dostanou bohorovnou radu, že si mají dobře rozmyslet... dobře nastudovat podmínky... lépe si zabezpečit..., ale to právě oni nedovedou, neboť patří do skupiny „B“!

Aby situace byla komplikovanější, existuje a stále sílí skupina „C“. Lidé v ní patří společenskými charakteristikami do skupiny „A“, nespokojeností do skupiny „B“, volebními preferencemi pak jsou krutě rozervaní, neboť inteligentní protestní strany nejsou příliš k mání. Nesouhlasí s nekonečným liberalismem, nevěří tak jako skupina „A“, že je reálná idea 2. poloviny 20. století, že národy, civilizace a rasy mohou spolu i vedle sebe bez jakýchkoliv omezení šťastně žít a vzájemně se obohacovat. Obávají se o skutečné evropské dědictví plynoucí z kořenů křesťanskožidovských, antických a osvícenských, zároveň však nevidí cestu z dnešního zlověstného a neřešitelného stavu.

Zázraky se sice dějí, jeden jsme si ovšem vyčerpali v 89. roce, takže Bůh s námi...