Pochod „proti sionismu“, který minulou sobotu v Plzni uskutečnila česká krajní pravice, se podle ČTK „obešel bez incidentů“. Krajská policejní mluvčí Jana Václavová uvedla, že „v heslech, která jsme zaznamenali, jsme nespatřovali žádné protiprávní jednání“. Policie pak podle tisku vyhodnotila celou akci jako „poklidnou“. Starosta obvodu Plzeň 3 Jiří Strobach konstatoval, že pochod bylo možné zakázat pouze na místě, ale „to jen v případě, že by byl porušen zákon. My jsme situaci velmi pečlivě sledovali, nepadla žádná hesla, která by tomu nasvědčovala. Pokud by se to stalo, zakročili bychom.“

Podle představitelů státních orgánů tedy bylo vše v pořádku. Opravdu?

Ultrapravičáci nesli v čele svého průvodu anglicky psaný transparent Svět bez sionismu s portrétem íránského prezidenta Ahmadínežáda. Veřejně se tak přihlásili ke konferenci, kterou pod stejným názvem svolal vyobrazený íránský vůdce do Teheránu v říjnu 2005. Na tomto fóru pronesl svou dnes již proslulou genocidní výzvu, aby byl Izrael „vymazán z mapy“.

Byla to výzva k likvidaci členského státu OSN Policie ani úředníci to nejspíše nevědí. S vědomím uvedených souvislostí však protiizraelská hesla skandovaná během průvodu dostávají jinou příchuť. Nebyla jen výrazem případného nesouhlasu s izraelskou politikou. „Odpor proti sionismu“, jak dali národovci svým ústředním transparentem jednoznačně najevo, znamená v jejich pojetí odmítnutí izraelské státnosti jako takové; výzvu k likvidaci členského státu OSN, s nímž Česká republika udržuje diplomatické styky.

Že takto militantně česká ultrapravice akci pojala, nemůže nikoho překvapit. Jejím cílem, jak tomu již před akcí nasvědčovala řada skutečností, nebylo vyslovit kritický politický názor: Chtěli si za pozornosti médií zopakovat loňský, pro ně průlomový marš, při němž se již ozvalo „Židi do plynu“, dát najevo, že dokážou po libosti zneužívat demokracii. Na rozdíl od komunistů, kteří protižidovské akce v době svého panství důsledně označovali za „boj se sionismem“, antisemité na sobotním srazu napadli židovskou komunitu přímo.

Tak v projevech za asistence policie a městských představitelů veřejně zaznělo, že židovská obec „nejen v Plzni, ale i v jiných částech naší republiky“ je „protispolečenskou xenofobní organizací“. Bylo možno slyšet, že „hrdí, čestní lidé nejsou v bezpečí a jsou utlačováni menšinami a vyšší mocí. Vyšší mocí je v Plzni jednoznačně židovská obec.“

Organizátor sobotního srazu Tomáš Babka prohlásil, že „Židé zabraňují svobodným a zákonným projevům… začínají obsazovat naše ulice a diktovat to, co smíme a co ne.“ Hovořil rovněž o „jejich odporné politice“, „klasicky zrůdném jednání“ a nakonec se k přítomným – den před 70. výročím nacistické okupace Čech a Moravy a zřízení protektorátu – obrátil s výzvou: „Společně za myšlenku nacionálního socialismu!“ Nepoznají, kde leží hranice Při hodnocení akce jeden z městských představitelů prohlásil, že „na začátku projevů zazněla hesla, jež byla trochu na hraně“. Řekl bych, že toto sdělení je podstatné. Někdo z činitelů odpovědných za demokratický pořádek v zemi si uvědomuje, že při shromážděních existuje jasná hranice, kterou v demokracii nelze překročit. Problém je, že ti, kdo mají ze zákona povinnost tuto hranici kvalifikovaně stanovit, toho nejspíš nejsou schopni. Pravidla tak určují extremisté. Ti si totiž žádné meze nekladou.

LN, 20.3.2009

Autor je ředitel Židovského muzea v Praze