Stále častěji se mne lidé ptají, co vím jako ředitel zoologické zahrady o praseti bradavičnatém a prasatech obecně, a jestli jsou prospěšná pro tuto zemi nebo ne. Jako by se jich to snad nějak osobně týkalo(?). K jejich nebývalému zájmu mám následující poznatky o chování druhů:

Prasata na rozdíl od psa vidí barevně, mají lepší čich a jsou inteligentnější. Svou inteligenci dokáží náležitě využít - není snad nic horšího, než když je svině chytrá!

Obecně jsou prasata líná a ráda sklízejí cizí plody, což jim připadá nejen normální, ale i spravedlivé. Žijí téměř paraziticky – člověk se o ně musí starat, krmit je, čistit i vychovávat jim mladé. Svědčí jim to natolik, že je jich několikanásobně více než jejich příbuzných prasat divokých, která se musí o sebe starat sama. To inspirovalo i některé z druhu homo sapiens subspecies czechiensis tak, že už zcela přestali pracovat a nechávají se raději živit druhými. Nebo se alespoň na druhých přiživují tím, že jim seberou část jejich výdělku, kterou si přivlastní různou formou sociálních přídavků, a tak si přilepšují život. Stejně jako prasata si myslí, že to tak je spravedlivé a „sociální“. Spíš než práce je zajímají zdroje, takže pokud je u nějaké práce málo zdrojů (Kč), nechávají se raději živit druhými, povinně altruistickými členy smečky. (Viz soc. věta : „Zdroje jsou!“) Na systému různých příspěvků a podpor jsou natolik závislí, že život bez nich si vůbec nedokáží představit. Naproti tomu Homo sapiens subspecies japonensis když nepracuje, žádné podpory nedostává, a tak jsou nuceni pracovat téměř všichni, zbytek živí jejich rodiny, nikoli sousedé.

Na káru taženou těmi, co se o sebe dokáží postarat (a po druhých nic nechtějí), naskakují další a další, kteří se vezou. Kára je stále pro ty, kteří nepobírají žádné příspěvky, těžší a těžší. Přitom ti na káře jsou neustále nespokojení a tak práskají bičem upleteným z paragrafů a dožadují se vyšší rychlosti a kvality jízdy. A zde se nabízí jisté srovnání: stejně jako u prasat, o která se staráme, je jich více než prasat divokých, i v tomto případě je těch, co tyjí z různých dávek a příspěvků, více než těch, co se sami o sebe dokáží postarat.

Má-li někdo representovat prasata, tak je to jistě prase bradavičnaté, charakteristické svou bradavicí pod okem a drzostí jemu vlastní. Chová se jako buldozer. Samec váží cca 80 a samice 60kg, barvu mají od lehce červené, po šedou. Vyskytuje se napříč Afrikou, typické zvíře savan, živí se travou, ovocem a menšími savci. Žijí ve skupinách 3 – 15 příbuzných jedinců a společně sdílejí zdroje. Prase bradavičnaté má na obličeji za kly dvě pachové žlázy, kterými značkuje stromy, což je důležité při námluvách a určování totožnosti. O největším a nejdominantnějším samci v okolí poskytuje samicím zásadní informaci výška a intenzita značkování (u H. sapiens je to výška platu a drahá značka parfému). Všichni se snaží udělat své značky co nejvýš, čímž zapuzují soupeře a přitahují říjné samice. I naši dominantní samci usilují o umístění své značky popularity co nejvýš a tím i o zastrašení konkurentů. Když se jim to nedaří, zuří.

Promiskuita se vyvinula tam, kde je výhoda společné péče zanedbatelná pro zvýšení životnosti mláďat, a tak prasata bradavičnatá využívají formu promiskuity známou jako promiskuita překrývání (Sandell 1992), kdy se území samce překrývá s územími obývanými samicemi. Takový systém je výhodný pro samce, který si neobhajuje teritorium, samici ani zdroj potravy, ale jen se toulá. Samice je v tomto systému v mírné nevýhodě, neboť od samce se jí nedostane kromě spermií jiné investice. Taktikou toulání z jedné rodiny do druhé se proslavil i jiný vládnoucí „sociální“ představitel Homo sapiens, který toto prasečí chování vzal zcela za své, takže se s ním dokonce i veřejně chlubí. Taktika toulání je pro samce výhodná, neboť samice žijí rozptýlené v malých skupinách. Kanci během říje zůstávají déle vzhůru a vyčmuchávají nory obsazené sviněmi v říji, aby si na ně druhý den ráno počíhali, když vylézají. Je vidět že k prasatům ještě nedolehly nejnovější výstupy Genders studies.

Mnozí samci homo sapiens o sobě s hrdostí rozhlašují, že jsou kanci. Jde však jen o vychloubání, protože skutečný kanec nejen, že má při ejakulaci půl litru semene, ale samec prasete bradavičnatého dokáže dokonce částí spermatu svini „zašpuntovat“ a vytvořit tak pás cudnosti, přes který se jiní jen tak nedostanou, aby si pojistil své otcovství, zatímco samec druhu „člověk rozumný“ slyší doma „táto“, a přitom s dvacetiprocentní pravděpodobností vychovává kukačku.

Téměř 40% útoků lvů na obyvatele (v Tanzánii za posledních 15 let 563 mrtvých, stovky raněných) se odehrálo v období žní, kdy rolníci spí na polích hlavně kvůli tomu, aby bránili divokým prasatům bradavičnatým v ničení úrody. U Homo sapiens czechiensis „zničenou úrodu“ představuje extrémní nárůst státního dluhu, nepracujících obyvatel a dramatický pokles počtu živnostníků umořených daňovou zátěží.

Závěrem: Prase bradavičnaté není prospěšné této zemi, protože je zodpovědné za zničené hospodářství a zmařené životy těch, co pracují, i když se nás snaží přesvědčit o opaku! Kdo má z prasat bradavičnatých prospěch, jsou v Africe lvi a u nás jen Marťani.

Zoologická zahrada Chleby