I opatrovníci seniorů a nemohoucích mají závazky

Přes peripetie s očkováním a dodávkami vakcíny zůstává jedna věc beze změny. Kdykoliv přijde na vakcinaci řeč, odpovědní lidé z vlády i odborných kruhů zdůrazňují, že očkování je a bude dobrovolné. Někdy to může zavánět až nechtěnou komikou: stát propaguje něco, co v plošné podobě není schopen zajistit, a ještě zdůrazňuje dobrovolnost. Není to tak, že by mu snížený zájem o vakcinaci ulevil? Ale konec legrace. I dobrovolnost v očkování má dvě strany mince, tak jako svoboda slova v příslovečném hořícím divadle.

Ať už to někoho překvapuje, či ne, jisté je, že váhání vůči vakcinaci se projevuje i mezi ošetřovateli a pečovateli v domovech seniorů či sociální péče. Jak dokládá zpravodajský text v těchto LN, setkávají se s tím vedení těchto domovů od Prahy přes Ústí nad Labem, Brno až po Ostravu. Obávají se, že odmítají-li očkování jejich pracovníci (někde i většina), zadělává se na průšvih mezi ohroženou skupinou. Což vede k otázce. I když plošné očkování musí být dobrovolné, týká se to i těch profesí, které jsou – dobrovolně, svou volbou zaměstnání – ve stálém kontaktu s nejohroženějšími?

To není jen řečnická otázka, ač ti, které zajímá nejosobněji, nemohou nic nařizovat. Je známo, že Švédsko zvolilo liberální přístup k epidemii i karanténě (doporučení místo zákazů), že za to zaplatilo daň v podobě více nakažených a zemřelých než v sousedních zemích a že největší průšvih (přes pět tisíc mrtvých) se odehrál v tamních domovech seniorů či sociální péče.

Příčinu vysvětlil pro Týdeník Echo imunolog Jaroslav Svoboda. Šlo o zdánlivě banální úřední opomenutí. Při sociálně demografickém průzkumu ve Stockholmu vynechali dvě sídliště, v nichž žilo pět lidí zaměstnaných v sociální péči. „Těchto pět lidí ze dvou neprověřených sídlišť objíždělo každý den jako sociální pracovníci seniory. Bohužel to byli superpřenašeči,“ řekl profesor Svoboda.

To není přesná analogie s našimi problémy pečovatelů či zdravotníků odmítajících očkování. Ale je to velmi názorná ukázka situace v branži, kde zdánlivě malé opomenutí či nedbalost může přinést velké důsledky. Tak jako v českých domovech seniorů či sociální péče.

Tohle téma žije i v Berlíně. Psal o něm Jacques Schuster, šéfkomentátor listu Die Welt, v textu Stát má právo povýšit očkování na povinnost. Jeho argumenty jsou spíše „selské“. Kdo si hledá práci ve zdravotnictví nebo pečovatelské službě, vědomě tak činí s jistým závazkem: má životy zachraňovat, ne ohrožovat, a to za použití všech dostupných prostředků hygieny a medicíny. Pokud k těmto prostředkům patří očkování, je právě tak nezbytné jako navlékání hygienických rukavic na jedno použití.

V Bavorsku to téma nadhodil premiér Markus Söder: nemáme žádat povinné očkování pracovníků zdravotních a sociálních služeb? Zdůraznil, že o tom nemají rozhodovat politici, nýbrž etická rada. Ale dal najevo, že kdyby to bylo na něm, tak on je pro. Ano, takovou pravomoc automaticky nemají žádní politici, ani ti čeští. Ale mohli by se k věci důrazně vyjádřit svou autoritou – a nenechávat to jen na místních kampaních šéfů center sociálních služeb.

LN, 25.1.2021