Souběžně s pandemií viru SARS-CoV-2 způsobujícího nemoc covid-19 aktuálně probíhá pandemie memetického viru způsobujícího covidismus, který z jistého úhlu pohledu představuje větší riziko, než samotný covid.

Covid-19 asi znáte. Jedná se, zjednodušeně, o respirační chorobu s průměrnou smrtností cca 0,3 %. Tento údaj je ovšem poněkud zavádějící, protože individuální rizikovost covidu se liší v závislosti na tzv. rizikových faktorech. Těmi jsou např. vyšší věk, obezita a celkově špatný zdravotní stav. Jeho přítomnost se obvykle zjišťuje prostřednictvím PCR nebo antigenních testů.

Nyní se pojďme zaměřit na covidismus. Nejprve si ale udělejme jednoduchý test, který ověří, zda trpíte nebo netrpíte závažnou formou covidismu.

Test

Jaký výklad následujícího notoricky známého Millova výroku je vám bližší?

„Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého.“

A) „Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého se nenakazit. Všichni by tedy měli nosit respirátory a povinně se očkovat, aby snížili pravděpodobnost nákazy. Ano, vím, že očkování nezabraňuje přenosu, byť jsem přesvědčen, že mu brání. Snižuje nicméně pravděpodobnost, že člověk skončí na JIPce. A svoboda neočkovaného ležet na JIPce končí tam, kde začíná svoboda očkovaného ležet na JIPce, kdyby ji náhodou potřeboval. Proto se musí všichni očkovat. Stát je povinen moji svobodu ležet na JIPce chránit všemi prostředky včetně diskriminace a násilí.“

B) „Svoboda jednoho se nenakazit končí u svobody druhého volně dýchat. Každý má právo se chránit, jak uzná za vhodné včetně očkování, a nikdo mu do toho nemá co mluvit. Stejně tak má ale každý právo akceptovat riziko covidu a respirátor nenosit nebo se neočkovat. Pokud se bojím, že chytím covid, tak můj strach není nadřazen svobodě ostatních.“

Vyhodnocení testu: Odpověděli-li jste A), byl u vás diagnostikován vážný průběh covidismu. Přejděte prosím rovnou na část textu zabývající se léčbou. Odpověděli-li jste B), pokračujte v četbě.

Individuální příznaky covidismu

Panický strach z nákazy a sociálních kontaktů, touha donutit společnost (za použití všech prostředků) podřídit celou její existenci „boji s virem“. Agresivní prosazování prostředků tohoto boje (respirátory, očkování). Netolerance, doublethink (např. „Domníval jsem se, že když se všichni naočkují, tak se virus sice bude šířit, ale nikdo se nenakazí,“ jak mi řekl jeden covidista v osobním rozhovoru). Neustálé přehánění rizika covidu, malování čerta na zeď (mrazáky).

Kolektivní příznaky covidismu

Covidismus je potřeba vnímat nejen jako nemoc individuální, ale i jako nemoc celé společnosti. Za kolektivní příznaky lze tedy považovat lockdowny, plošné nošení roušek a zejména používání covid pasů a na jejich základě segregaci obyvatel.

Šíření covidismu

Jak bylo řečeno, covidismus lze definovat jako memetický virus. Za hlavní zdroje šíření lze považovat televizní vysílání (např. ČT, NOVA), mainstreamová média (např. Seznam, Aktuálně) a částečně sociální sítě.

Rizikové faktory zvyšující pravděpodobnost nákazy covidismem

Psychologické: konformismus, důvěra v autoritu, „víra ve vědu“ (místo vyžadování důkazů), víra v mainstreamová média. Panický strach ze smrti. Přejímání (místo utváření) hodnot, názorů a postojů.

Politické: levičáctví, autoritářství, kolektivismus obecně (s výjimkou nacionalismu, ten, byť z neznámých důvodů, toto riziko snižuje podobně jako třeba individualismus či libertariánství).

Zdravotní: Jste-li rizikovou skupinou z hlediska covidu, je u vás i vyšší riziko nákazy covidismem (kognitivní zkreslení v podobě záměny individuální rizikovosti za průměrnou rizikovost).

Dle profese: Vyššímu riziku nákazy jsou vystaveni politici, novináři, zdravotníci (kognitivní zkreslení, kdy se vnímání rizika neřídí statistikou, ale osobní či sdílenou zkušeností z covidária), ajťáci (důvod neznámý) a akademici.

Příčiny covidismu

Nelze ještě přesně určit. Covid příčinou není, jedná se pouze o katalyzátor, maximálně by covidismus šlo chápat i jako jistou přehnanou imunitní reakci na šíření covidu. Jung by patrně mluvil o kolektivním průniku vytěsněných obsahů do vědomí.

Jistou teorii, o jaké „démony“ by mohlo jít, mám. V poslední době šlo sledovat křečovitou snahu o dosažení rovnosti sahající až k anihilaci jakýchkoli rozdílů mezi lidmi. Jedním z významných celospolečenských příznaků covidismu je přesný opak, tedy dehumanizace jednotlivců (např. nošení roušek na veřejnosti, neustálé testování) či vytváření umělé nerovnosti mezi lidmi dosahují úrovně segregace a apartheidu. Degradace člověka na úroveň QR kódu. Vytváří se složité hierarchie vzájemných kontrol a vztahů, kdy číšník v restauraci již najednou není „jen“ číšníkem, ale též vojákem Velké války s covidem kontrolujícím QR kódy s povinností segregovat. Součástí je i demonstrativní podvolování se a zároveň tlak na podvolení nepodvolených (nesoucí srovnání jedině s islámem). Občan přestává být občanem, stává se poddaným, jemuž vrchnost za odměnu uděluje jistá privilegia.

Tedy přesně ty faktory, které byly v reakci na šíření jiného memetického viru v první polovině minulého století v rámci imunitní reakce zcela potlačeny, vytěsněny a zakázány. Covidismus je absolutní negací (nejen) poválečného vývoje v západním světě.

Je tedy možná „návratem“ těchto vytěsněných psychických obsahů.

Rizikovost covidismu

Jak dokazují minulé zkušenosti, nelze brát takovéto kolektivní šílenství na lehkou váhu. Významné epidemie memetických virů probíhaly v první polovině minulého století. Vedly ke smrti miliónů lidí, hladomorům, světové a studené válce. Jak dokazují Standfordský a Milgramův experiment, jsou-li individualitu potlačující psychické síly již v pohybu, je velmi těžké je zastavit. A nelze předem určit, kde se zastaví samovolně. Pokud tedy někdo mluví o riziku vzniku totality, nepřehání, pouze extrapoluje. Ostatně, o co je to šílenější než současná segregace?

Příznakoví udržovatelé

Jako má virus své bezpříznakové (tedy nikoli nemocné) přenašeče, mají memetické epidemie své udržovatele. Jsou jimi ti, kdo si sice uvědomují nesmyslnost dané ideologie, ale nevzepřou se jí. Jedná se o ty, kdo, aniž by věřili v efektivitu takového opatření, kontrolují či dobrovolně ukazují Tečku, nosí respirátory a očkovat se vesměs nechali, „aby měli klid“. Na těchto lidech stojí každá totalita a tito lidé rozhodnou, kdy padne. Padne tehdy, až ji přestanou udržovat.

Léčba a posilování imunity na individuální úrovni

Jsem „covidismus pozitivní“, mohu se vyléčit? Můžete se vyléčit. Ostatně, autor tohoto textu si ještě vybavuje, jak na kole funěl v roušce do kopce. Dnes by si připadal fakt směšně. Jak na to?

Ideálně vyhoďte TV a dejte si karanténu od mainstreamových médií typu Seznam. Sejděte se s kamarády v nějaké Volné zóně. Omezte nošení respirátoru, jděte do lesa a zhluboka se nadechněte. Pokud přeci jenom zapnete internet, tak si na jednoho Kubka pusťte jednoho Berana, na Flégra jednu Krátkou a pokud narazíte na MeSES, okamžitě to kompenzujte Zdravým fórem nebo SMIS. Kupte si Echo nebo Reflex, případně navštivte D-FENS či Kupředu do minulosti. Prostě, rozšiřte si obzor i o jiné zdroje memů, než jsou ty covidistické. Tyto kroky slouží jak k léčbě, tak jako účinná prevence.

Závěrem: Imunitní reakce na společenské úrovni

Na společenské úrovni probíhá masivní imunitní reakce. Má podobu např. několika Deklarací, organizací typu Pro Libertate, Zdravého fóra, Zlatého špendlíku nebo SMIS. Probíhá řada demonstrací, a to v globálním měřítku. Velmi významné je rozšíření tzv. Volných zón, tedy podniků, které se vzepřely státem vnucené roli udržovatelů a prostě ji odmítly hrát. Část z nich dokonce toto své rozhodnutí veřejně inzeruje. Existují média, která jsou součástí této imunitní reakce.

Každý z nás může k této imunitní reakci přispět. Hlasováním peněženkou (podnik, který se vzepřel, má prostě přednost), šířením anticovidistických memů a zejména vlastním příkladem.

Rozhodující vliv ovšem budou mít udržovatelé. Na vás apeluji především. Pokud se vzepřete, covidismus se zhroutí. Pokud nikoli, můžete ho udržovat naživu neomezeně dlouho.

Rok 2022 patrně bude rokem změny. Je jen na nás, zda to bude změna k lepšímu nebo k horšímu. Představte si to jako volbu mezi dvěma možnostmi:

1) Neustálé nošení náhubků a ukazování QR kódu.

2) Volná zóna, kde jste s úsměvem vítáni.

Je na vás, kterou cestou se vydáte.