Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, OECD, která sdružuje 34 nejvyspělejších zemí světa, upozornila v minulých dnech, že ve většině z nich je nyní propast mezi bohatými a chudými největší za posledních 30 let a že po krizi v roce 2008 se to ještě zhoršilo. Nejbohatších 10 % lidí ve zmíněných státech v současnosti vydělává téměř desetinásobek ve srovnání s nejchudšími 10 %.

Ekonomický komentátor Petr Holub na této stanici konstatoval: Český společenský systém během krize obstál, chudoba zůstala na úrovni před ní. To je pravda, ale náš problém – viděno sociologicky – je jinde: Nepodařilo se tu za 25 let vytvořit pevnou střední vrstvu, tedy – jak říká jedna z definic – vrstvu lidí, která solidně vydělává, ale je na státu nezávislá: Poskytuje práci sama sobě i několika dalším lidem. Tato vrstva se ztenčuje v celé naší civilizaci, ale přesto díky tomu, že tam fungovala dlouho a opíralo se o ni hlavně po válce hospodářství v mnoha starých evropských zemích, ovlivnila a vychovala řadu pracovitých, hrdých, odvážných a sebevědomých lidí.

Společnost, která má tuto vrstvu velmi malou a slabou, je více ohrožena nejen ekonomicky, ale i politicky, protože je snadněji manipulovatelná, snáze se přizpůsobuje, neumí klást odpor. Soukromý podnikatel, i když zaměstnává jen sám sebe a několik lidí, musí věřit víc sám sobě, své jedinečnosti, vlastním názorům a myšlenkám.

Lidé, kteří jsou zaměstnaní zvláště dlouhodobě v nějaké firmě, si snadno zvyknou na pohodlí, plnění cizí vůle, jsou brzy pasivní a mají obavy z toho, že by museli odejít. A je-li ve společnosti místo střední vrstvy jen velmi silné společenství takovýchto lidí, začne jejich mentalita strachu, jež vidí v jakýchkoliv odlišných názorech a výjimečnosti ohrožení, být normou a chybí pozitivní vzory.

Zvláště když o všech velkých podnikatelích se rozšíří přesvědčení, že všechno, co mají, nakradli.

A jakmile na tohle přijdou politici a vysocí státní úředníci, mohou si v takto strukturovaném společenství dovolit mnohem víc než ve státech, kde střední vrstva existuje a ještě tam působí církevní elity, které u nás rovněž nejsou, vojenské elity, kulturní elity, silné univerzity, prestižní média, vlivná občanská sdružení atd. Ta v součtu vytvářejí politickou kulturu v zemi, to znamená určují obecné normy chování.

Nefunguje-li takhle společnost, normy se zhroutí a průměrná masa začne tolerovat zlodějny, lži, zrady, a naopak se začne bát těch, kteří odmítají být součástí konzumního kolotoče, kde jde hlavně o peníze, kariéru a pohodlí. Jak říká Sibylle Bergová: Nevyčnívej, buď fit a konzumuj.

V takové nedokonale strukturované společnosti se zapomene snadno na to, že svoboda a demokracie je nekonečný proces, v němž se o tyto hodnoty musí stále bojovat, a naopak v takové společnosti lidé spíše uvítají autoritářský způsob vlády, která rozhoduje za ně.