J. Kanioková 30.12.2014 21:57

"střední vrstva ubývá v celé EU",

ano, ale i v Americe..

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Mach 30.12.2014 22:13

Blábolíte,

na jednu stranu kritizujete politicko korektní bruselskou levici a na druhou stranu přebíráte její z prstu vycucanou propagandu, kterou používá k boji proti pravici. Tvrzení o "rozevírajících se nůžkách" to jsou bláboly vystřižené od demagogů a lhářů typu picketyho nebo kellera.

Střední vrstva neubývá, pouze díky hovadským EU regulacím netvoří nová. Evropa zlenivěla. To ale neznamená, že se díky globalizaci netvoří jinde. Odliv kapitálu z líné Evropy (a ruska - tam to má ještě další příčiny) do JV Asie vede k rychlé tvorbě střední vrstvy právě tam.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 30.12.2014 14:26

Re: Autor má pravdu

Však také socialistická EU dělá horem dolem co může, aby se té otravné nezávislé střední třídy zbavila. A docela se jí to daří, jak tak pozoruji.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

Š. Hašek 30.12.2014 19:28

Re: Autor má pravdu

Střední síla byla (a snad i bude):

sedlák, rolník, kvalifikovaný dělník, horní úřednický stav, lékaři, učitelé, ...... nebudu dále pokračovat. Omlouvám se i za pořadí, neb to jsou detaily, kdo chce - porozumí.

Snahou chytroušů dneška (i bolševického minula)  všechno rozmixovat spolu s těmi, kterým nebylo naděleno a nikterak se nesnaží, do jednoho lidu. Třeba EUlidu. Už tady bylo.

Momentálně socialismus vítězí. I když je hlupáky považován stále za "kapitalismus pana Marxe"! I venkovskými universitami a pány (rádoby) profesory.

A máme ministryni Marksovou, přímo ďábelské!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Rechnovský 30.12.2014 12:19

Re: Komunisto, jděte ho háje,

Raději se běžte najíst.

Asi už blouzníze z hladu...:-/

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Balzám 30.12.2014 13:09

Re: Dnes nejlepší článek zde!

Ten článek bohužel není vůbec dobrý, je to jen teoretické plkání o něčem, co autor viděl možná z rychlíku. K vašemu líčení boje lásky a strachu jenom dodám, že máte asi veliký strach ze strachu. Já naopak vidím strach jako hnací sílu celého životního zápasu. Dá vám mantinely, učí vás, kde máte hranice svých dovedností a především boj o život je bojem proti strachu. Ačkoliv to tak možná cítíte, strach vás jen výjimečně paralyzuje, určitě si pořád pamatujete větičku z biologie základní školy, že reakcí na strach  (pocit ohrožení) je útěk nebo útok. Naopak láska je jenom nadstavba, kterou si můžeme dovolit až ve chvíli, kdy jsme bezpečni před strachem. Nemyslící a nekritická láska může být i nebezpečná, protože člověka oslepí a utlumí jeho přirozené instinkty, schopnost správného rozhodování.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Brzák 30.12.2014 14:25

Re: Dnes nejlepší článek zde!

Z části mi píšete z duše. Nejprve se zcela přesně strefujete do mojí vlastní motivace o strachu a lásce psát. Nejhorší svoje chyby a omyly jsem udělal z nějakého strachu. Samozřejmě, pod vlivem strachu je reakce útok/útěk přirozená - instinktivní. Paralýza strachem je však reakce těla. Ta pomine v kratičkém okamžiku. Zda se ale dokáži vymanit z tunelového vnímání situace (vlivem strachu z životní rizikové okolnosti, na kterou mne strach - dobrý sluha -může upozornit), na tom záleží mnohem více, než jen daný kratičký okamžik. Tvrdím, že vlivem strachu volím i dlouhodobé strategie svého přežití a že taková volba bez možnosti vyhodnocení situace s odstupem, s klidnou myslí a tedy s nahlédnutím širšího kontextu (za pomoci naší evoluční výhody číslo 1 - tedy analýzy rozumem) může vést k tomu, že namísto života se všemi jeho krásami i bolestmi zvolím ustrašené přežívání, opečovávání mocí, kterou nad sebou zvolím.

Jako hnací sílu celého života pak vidím lásku - zaměřeno na naši biologickou podstatu touhu žít a život šířit, množit, rozvíjet. Jakkoliv je pro tento účel strach jakožto upozornění na potenciál rizika dobrým nástrojem, je fatálním pánem, jestliže se jeho "službami" nechám ovládnout. Výsledkem na úrovni společnosti pak může být například socialismus, komunismus, nebo obecně levicové koncepty.

Otázka - existuje vůbec situace, kdy podle Vás můžeme být zcela bezpečni? Vždyť čím více se dozvídáme, tím více potenciálních rizik odhalujeme. Jestliže něco nevíme, neznamená to, že konkrétní riziko neexistuje! Na základě Vašeho postulátu bychom nemohli lásku uplatňovat nikdy! Ale paradoxně máte pravdu, když říkáte, že láska a strach nemohou spolu snadno být vedle sebe - jeden jev překrývá v naší mysli ten druhý.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Brzák 30.12.2014 14:26

Re: Dnes nejlepší článek zde!

Nemyslící láska je zamilování. Nekritická láska je pak podobna závislosti. Přestože v obou se uplatňuje, podobně jako v lásce, mnoho pozitivního cítění k bytosti či jevu, spolu s Vámi vidím v nich potenciál oslepení a otupení schopnosti poučeně rozhodnout o svém životě. Čím to je?

Zamilování je dáno přirozeným biochemismem našeho organismu - jsme zaplaveni drogami štěstí, jež nám mění realitu. Nedokážeme (ani nechceme) používat rozum v plné míře, jednáme instinktivně - chceme se rozmnožovat a na pozadí je strach, že o příležitost k rozmnožování přijedeme, nebude-li tomu hned (například, když si dáme s rozvojem vztahu na čas, což může vést k lepšímu poznání a tedy větší šanci správně rozhodovat).

Nekritická láska (nejčastěji u matky) je pak vedena strachem téměř zcela. Uplatňuje se několik rovin, například - "nemohu být kritičtější, neboť to bude miláčka bolet a bude plakat", nebo - "má-li moje dítko chyby, jsem chybná tedy já, která jsem jej zrodila a utvářím jej, ale mám strach si přiznat, že nemohu být dokonalá a že moje nedokonalost i nedokonalost mého potomka je přirozenou součástí života". Zato mám-li dokonalé dítě (či partnera), jsem sám nejdokonalejším rodičem - a tento pocit velmi potřebuji... nebo mohu zcela spočinout v náručí svého dokonalého miláčka a jako dítě, jímž v nějakém aspektu své bytosti zůstávám, se konečně cítím bezpečně...

Primárně vše vychází z nedospělého strachu přijmout i svou vlastní odpovědnost (se svobodou mít vztah, zakládat rodinu a formovat své potomky), neboť ve všem tomto je potenciál velké bolesti.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Balzám 30.12.2014 15:21

Re: Dnes nejlepší článek zde!

A co když mám, v mém případě zcela reálný, strach z toho, že mě nějaký stát nebo jiná forma moci ovládne a pod rouškou páchání dobra mi bude vlastně škodit, protože ve své, možná až přehnaně svobodomyslné, mysli si dlouhodobě nedovedu představit horší životní stav než otroctví? Myslím, že se možná chápeme v dopadech strachu a lásky, ale asi si nerozumíme v chápání míry projeveného strachu nebo lásky. Já sám si nepředstavuju, že je dobré být strachem natolik ochromen, že budu někde sedět v koutku a lekat se každého hlasitějšího zvuku, stejně tak si vás nepředstavuji prolezlého láskou natolik, že budete chodit po ulici a objímat malomocné :-) . Pro upřesnění bych tedy zaměnil slovo strach za termíny opatrnost, nedůvěřivost apod. A v té situaci si už dovedu klidně představit koexistenci těch dvou zdánlivě radikálně odlišných pudů.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Brzák 30.12.2014 16:02

Re: Dnes nejlepší článek zde!

Rozumím Vám, tuto opatrnost s Vámi sdílím. Avšak důležité je pro mne staré heslo - "důvěřuj, ale prověřuj". Co znamená důvěřuj? To je buď otevřený, neměj strach. Co znamená prověřuj? To je snaž se dozvědět o člověku či jevu co nejvíce odkážeš. Tyto dva imperativy jsou provázány proto, že jeden bez druhého nejsou dokonalé. Nemůžu něco nebo někoho dokonale poznat (prověřit), pokud si jej nepustím blízko, pokud se do něj "nevnořím", pokud nejsem ochoten ani schopen nahlédnout na jeho všechny vlastnosti, i ty děsivé, i ty křehké. Takovéto poznání je blízké sebepoznání. A sám sebe poznat lze jen tak, že se naučím sám sebe milovat - abych byl schopen zjistit (protože to jako skutečnost přijmu) o sobě a svých motivacích i to nemilé.

Logicky pak, nemohu dokonale důvěřovat někomu nebo něčemu, co dokonale nepoznám (neprověřím).

Prostředníkem mezi těmito imperativy je tedy láska. Ta mi dá možnost přijmout všechno, odvážit se otevřít i umožní uvidět i utajenou chybovost skrytou v hlubinách. Láska v tomto pojetí je tím, co vidím v očích moudrého starce - laskavost.

Stát je pouhým nástrojem, který si my lidé vytváříme a udržujeme pro své potřeby. Je naplňován mocí, kterou mu dáváme odevzdáním části své svobody. Mohu s láskou přijmout, že jsme po dlouhý čas natolik nezralí (protože ustrašení), že se vzdáváme své svobody a odpovědnosti. Nebojím se lidí, naopak, chci je umět milovat. Ale jistě vnímám přirozené lidské obavy s jejich důsledkem v podobě státu jako moji svobodu ohrožující.

Východiskem je pro mne logicky - "miluj bližního svého jako sebe samého" (už jsme spolu debatovali o stěžejním významu druhé části této věty vět).

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 30.12.2014 22:07

Pane Balzáme či jak se ve skutečnosti jmenujete...1*****

brilantní :)))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Brzák 30.12.2014 10:43

Re: No, bodejť by se podařilo

Ano, nezávislost - tedy vlastní svoboda a odpovědnost - to je cesta, nejen politická, ale přímo bytostní, je úkolem životním. Oproti tomu stát je vždy zakládán na strachu (obvykle vnějšího ohrožení, ale i ze své nemohoucnosti ve vlastním životě). Čím mocnější stát (čím více své svobody mu odevzdávám v úlitbě svým obavám), čím více lidí stát zaměstnává (či ke kterým přerozděluje berně), tím více moci (prostřednictvím zákonů a peněz) stát (ti lidé, kteří jsou jím zaměstnáni či saturováni) pro svůj pocit bezpečí vyžaduje. Proto ten, kdo se snaží být svobodný a odpovědný, se snadno dostane na okraj společnosti silného státu.

Podstatou je ale strach - všech těch lidí, kteří stát potřebují, aby se cítili bezpečně, zajištěně, mocněji - tedy schopněji "odstranit" stále nová či komplikovanější rizika, byť třeba jen hypotetická (tady platí, že vzdělaný člověk dokáže najít riziko i tam, kde ho selský rozum nevidí - a pokud je ovládnut strachem, založí IPCC...).

Opakem strachu je láska.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Rechnovský 30.12.2014 13:09

Re: No, bodejť by se podařilo

Ale houby! Hlavní brzdou je to, co má každý v hlavě. Ono totiž postavit se na vlastní nohy není úplně procházka růžovou zahradou. Například musíte akceptovat, že chyba je vždy z 99% mezi vaší klávesnicí a židlí, práce končí až si řeknete dost a když se nedaří zavidíte i hlídači jaký má královský plat. Navíc ve svém okolí se setkáváte spíše se soustrastným úsměvem...

Lidé v Česku jsou ve své naprosté většině naturelem zaměstnanci. To se bolševikům podařilo dokonale předělat. A obávám se, že nás to bude postihovat nejméně ještě dalších 20let...

Takže. Jedinou pomocí je začít častěji převádět slova na skutky, hledat spřízněné duše pro své názory a společně je prosazovat. Prostě začít se učit nést svou kůži na trh a né zůstávat v bezpečí a smrádku tupého stáda. Stát v tom hraje jen okrajovou roli. Už chápete vy bruselní nadstáte?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

H. Balzám 30.12.2014 14:02

Re: No, bodejť by se podařilo

Nevím, ale mám takový divný pocit, že se tu snažíte status zaměstnance ukázat jako něco obzvlášť zavrženíhodného. To vás napadlo jen tak, nebo to máte z nějaké brožurky? Myslíte si, že kdyby tu bylo deset milionů živnostníků, šlapalo by to tu lépe? Třeba můžeme zrušit škodovku a každý by mohl doma v garáži vyrábět vlastní značku auta. A nebo budeme všichni realitní makléři, co vy na to? Z čistě ekonomického hlediska je fungující ekonomika úplně závislá na dobře vyváženém vztahu mezi jednotlivými částmi finančního kolotoče, zaměstnanci, zvlášť v tvrdě proexportní ekonomice, jaká je u nás, jsou ti, kdo první vnesou do systému peníze, za vydělané peníze si zaplatí službu u živnostníka, který si pak může za svůj zisk koupit zboží atd. Takže řešit, kdo je důležitější v tom řetězu, je kapánek mimo. Mnohem důležitější je, aby každý dělal, co dělá, nejlíp jak umí. To by nám pomohlo mnohem víc.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Rechnovský 30.12.2014 16:42

Re: No, bodejť by se podařilo

Já zas mám takový divný pocit, že jste mne vůbec nepochopil. Nemám nic proti kvalitním zaměstnancům. Jsou pro ekonomiku výhodou a přínosem. Jenže to nestačí!

Psal jsem o "naturelu zaměstnance". To je způsob myšlení, který brání samostatné aktivitě bez příkazu nebo podpory "zhora". Pro naší "proexportní" ekonomiku je důležité prosadit se mezi konkurencí na rozvinutých (tedy nasycených) trzích. To znamená, že firmy musí být inovativní. Prostě musí se dát pár nadšených lidí dohromady a udělat z dobré myšlenky jedinečný produkt.

V Česku je takových lidí bohužel málo. Proto máme málo vysoce konkurenčních firem. Proto nevzniká sebevědomá střední třída. Proto nedokážeme myslet a jednat samostatně. Proto si volíme gaunery na které v zápětí nadáváme v hospodě...

• reagovat
• nahlásit příspěvek

B. Rybák 30.12.2014 20:58

Re: No, bodejť by se podařilo

Čtyřicet let jsme tu měli socialistický režim v němž bylo postavení na vlastní nohy zcela nemožné (končilo v kriminále). A on se nám teď ten socialismus nenápadně, ale nezadržitelně přes "Brusel" vrací. Počet nezávislých občanů rychle klesá v celé EU (proto tam také volby vyhrává neolevicová politika, která se opírá o sociálně parazitické voliče (a záměrně jejich počet zvyšuje)!

Vaše kritika lidí kteří živí poctivou prací pro svého poctivého zaměstnavatele je velice nespravedlivá (bez nich by to přece nešlo). Nenechal jste si ale prostor pro odsouzení např. (ekologických) poradců, "ochránců" přírody, kontrolorů, revizorů, školitelů pitomostí, dotovaných pseudopodnikatelů, za lhaní placených "novinářů" - tedy vychytralých parazitů všeho druhu živených státem!!!

Přeji Vám, aby se Vám Vaše podnikání dařilo!

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Rechnovský 30.12.2014 21:44

Re: No, bodejť by se podařilo

Jak jsem výše zaměstnance nekritizuji (viz výše). Mám na mysli zaměstnanecké myšlení převážné většiny společnosti, které považuji za významnou brzdu rozvoje naší ekonomiky. Mimochodem "zaměstnanecké myšlení" má i velká našich část podnikatelů...

Ano, EU ztrácí konkurenceschopnost, protože ubývá lidí ochotných riskovat. Nespojoval bych to s EU. Spíš zvykem na příjemný welfare state, kteří vybudovali předchůdci.

S různými tajuplnými službami nemám problém, pakliže nejsou uměle živeny dotacemi. Takže souhlasím s Vámi.

Přeji vše nej do nového roku.

• reagovat
• nahlásit příspěvek

M. Pivoda 30.12.2014 12:00

Silnou stredni tridu nam dluzi ...

A kdo nám dluží silnou ekonomiku?

• reagovat
• nahlásit příspěvek

R. Langer 30.12.2014 14:32

Re: Silnou stredni tridu nam dluzi ...

Komouši, totálním zničením pracovní morálky. A následky přetrvají generace, a ne že "je to UŽ 20 let". Bohužel, je to TEPRVE 20 let. :-(

• reagovat
• nahlásit příspěvek

J. Kanioková 30.12.2014 22:11

:)))))))))

• reagovat
• nahlásit příspěvek

P. Lenc 30.12.2014 8:42

Re: Skvělý příspěvek

Dovolím se připojit.Dík.

• reagovat
• nahlásit příspěvek