Nezvykle malou pozornost letos věnovala média každoročnímu Světovému ekonomickému fóru v Davosu. Že by snad v éře globální ekonomické krize slet bankovních elit nelákal? Nebo odpudivě zapůsobilo úvodní slovo francouzského prezidenta Sarkozyho, jehož provází pověst pravicového regulátora? Buď jak buď, nezúčastnil se ani obvyklý host - český prezident Václav Klaus.

Bylo by ovšem naivní předpokládat, že se fotoreportéři přesunou na konkurenční podnik - Světové sociální fórum. Přitom jsme byli svědky již jeho desátého ročníku. Motto těchto akcí zní "Jiný svět je možný". A jelikož k aktérům sociálních fór patří zejména organizace levicové, enviromentální a křesťanské, je myšlen svět sociálně spravedlivější, bezpečnější a občansky komfortnější. Sami deklarují snahu dosáhnout uspořádání, ve kterém budou lidské potřeby povýšeny nad zájmy o soukromý zisk a ve kterém budou lidé aktivně zapojeni do vytváření veřejného prostoru a politiky, jež bude vyjadřovat touhy a nebude synonymem pro korupci.

Obzvlášť je v tomto prostředí ceněna intelektuální práce tří mužů. Jsou jimi profesor ekonomie z Katolické univerzity v Sao Paulu Ladislau Dowbor, francouzsko-polský ekonom Ignacy Sachs a předseda Institutu OSN pro vzdělávání a výzkum Carlos Lopes. Ještě před propuknutím aktuálních globálních potíží napsali, že současná civilizace je kvůli problémům, jako jsou klimatické změny, finanční krize nebo nedostatek pitné vody, v krizi. Ta prý může pro lidstvo představovat příležitosti, zároveň ale také náročné změny. Autoři mimo jiné požadují návrat státu do veřejné sféry, z níž byl vytlačen soukromým sektorem. Veřejná kontrola financí by měla zabránit neomezeným spekulacím a měla by být přezkoumána také logika daní a rozpočtů. Zároveň chtějí změnit pravidla výpočtu HDP. Jak zmínění ekonomové uvádějí, v současnosti přispívá k jeho nárůstu například i odlesňování a dětská úmrtnost. Dřevo a lékařské služby se do něj totiž započítávají, ale neodečítají se sociální a ekonomické náklady.

Světové sociální fórum se koná ve dvouletých intervalech. V letech lichých se aktivisté sjedou na jedinou adresu, v letech sudých probíhají - dnes už v desítkách zemí - regionální a místní sociální fóra a účastní se jich stovky tisíc lidí. Od roku 2004 se Sociální fórum koná i v České republice. Letos se 29. a 30. ledna zájemci o Sociální fórum sešli v Praze, Brně a Ústí nad Labem. Nebylo jich málo. Zvlášť zajímavá byla symbióza rozčarovaných seniorů - nejednalo se přitom v drtivé většině o nostalgiky tesknící po komunistickém režimu - a nespokojených mladých, pestrého vzdělání či původu. Témat byla nakousnutá dlouhá řada. Alternativní ekonomické modely, vznik nových lokálních komunitárních měn či čerstvé měny globální, rovnost příležitostí, integrace vytěsněných sociálních skupin do většinové společnosti, komodifikace prostoru, mezinárodní bezpečnost, ochrana klimatu nebo boj proti rasismu a xenofobii.

Internetový Deník Referendum obsáhle citoval účastníky brněnského setkání. Podle olomouckého filozofa Martina Škabrahy je sice často formulován rozpor mezi sociálními jistotami a požadavky ekologických aktivistů, ve skutečnosti však lze do značné míry ekologické požadavky převést na požadavky sociální a naopak. V ekologii se totiž stejně jako v ekonomii jedná o zdroje, které jsou vzácné, a to nejen o suroviny, ale také o globální veřejné statky, jako je pitná voda, čistý vzduch a schopnost životního prostředí vstřebávat negativní důsledky pokroku průmyslové civilizace. Sociální požadavky jsou sice často chápány coby touha po jistotě, která má ovšem podle Škabrahy dva aspekty: jedním je obrana proti nejistotě, kterou generuje kapitalistická ideologie se svými požadavky neustálé konkurence a inovace, druhým pak návyk na materiální výdobytky, tedy konzum či pohodlí, které jsou znakem prestiže.Ve skutečnosti ale tento systém spíš než jistotu generuje jedince závislé na představě "hyperkonzumu": aby si totiž udrželi naději na sociální jistoty, musí aktivně participovat na systému, který produkuje nejistotu.

Filozof Břetislav Horyna pak ironicky analyzoval neoliberální diskurz a neoliberální realitu. Současná krize podle něj není běžnou krizí hospodářského cyklu, ale podobně jako krize z roku 1929 krizí strukturální, která může přerůst v krizi systémovou. Dvěma možnými alternativami jsou podle Horyny pád neoliberalismu a následný globální chaos nebo utužení současných tendencí, kdy je ekonomika de facto vyňata z demokratického rozhodování. Horyna doslova řekl, že "vliv demokratických institucí na ekonomii je zanedbatelný a poptávka po demokracii klesá.".

Na pražském sociálním fóru zmínil sociolog Igor Pleskot potřebu formulovat program občanských sdružení jako politický. Jako by se k nám donesl odraz předlistopadovým disentem šířené vize "nepolitické politiky", jejímž autorem byl Václav Havel. Ani nyní nepokládáme stávající ústavní a politické mechanismy za dostačující. A napříč Evropou je skloňován demokratický deficit projevující se v poklesu důvěry obyvatelstva v národní i kontinentální instituce a politické reprezentace.

Oponenti sociálních fór se čas od času připomenou kritikou či zesměšňováním údajných utopistů a radikálů. Ať už ale jsou předkládané recepty jediné možné, akceptovatelné nebo nereálné, samotný zájem lidí různých generací a osudů o stav společnosti a prostředí, v němž žijeme, je nadějný. Spoléhat se toliko na profesionální politiky a byznysmeny je v éře krize dvojnásob ošidné. Aby nás nepohltila černá díra námi samými vytvořených problémů, je nezbytné sebemenší občanskou angažovanost vítat a podporovat.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6

Autor je členem představenstva Masarykovy dělnické akademie