Článek Lubomíra Zaorálka Utrpení, kterému jsme nezabránili (NP, 26.1.) jasně odhaluje spodní motivaci, která stojí za kauzou tábora v Letech u Písku, motivaci, která je pro část české veřejnosti stejně nepřijatelná, jako protiromské výlevy rasistů. Je to sugerování české veřejnosti pocitu viny za osud českých Romů za okupace a snaha prezentovat jejich genocidu za války jako český zločin. Hlasatelé těchto názorů se nám snaží říkat - Němci měli svůj Terezín a Osvětim, my jsme měli své Lety. Nejen Němci, také Češi mají na svědomí rasovou genocidu, takže se kajme, protože jsme se jako národ na genocidě podíleli. Rozvinutím této myšlenky dojdeme k tomu, že jsme jako národ vlastně spoluviníky Němců na nejstrašnějších zločinech, které lidská historie zná. To je skutečný obsah tohoto rádoby humanistického a politicky korektního sebemrskačství a zpytování národního svědomí.

Zaorálkova argumentace je nepravdivá, ahistorická a zcela politicky účelová. Tváří se, jako by Protektorát Čechy a Morava byl suverénním státem, který prý fatálně selhal při ochraně svých občanů. Jako by neexistovala německá okupace, jakoby v Protektorátu nevládli Heydrich a Frank, jakoby neexistovalo gestapo, německé soudy, stanné právo a tisíce poprav českých vlastenců. Lety byl jejich koncentrák, ne český. To oni uzákonili nelidské norimberské zákony a zrůdnou rasovou teorii. To oni ji rozšířili na naši okupovanou zemi a z jejich příkazu a v jejich režii byla u nás genocida prováděna. Že se v každém národě najdou jednotlivci, kteří nacistické zrůdné plány genocidy pomáhali uskutečňovat, je pravda. Našli se mezi Čechy, Rusy, Poláky, Francouzi, Holanďany, mezi všemi národy okupované Evropy. Nelze ale na jejich případech konstruovat kolektivní vinu a odpovědnost celých národů. Došli bychom k absurdnímu závěru, že nacistická genocida je celoevropskou vinou a my všichni jsme dnes za ní nějak odpovědni a měli bychom jí odčiňovat. Takováto nepřípustná symetrizace viny bohužel dobře zapadá do opakovaných snah přepisovat historii, stavět oběti naroveň skutečným viníkům a na tomto základě vytvářet argumenty na podporu jejich dnešních požadavků.

Tím vůbec nebagatelizuji romskou otázku, staletou diskriminaci Romů, jejich tragický osud za války, pietu k jejich obětem a problémy jejich života dnes. Pouze mi vadí, že se kauza tábora v Letech zneužívá takovýmto nekorektním způsobem. Že se jedná o problém vážný a rozšířený svědčí to, že ze stejného soudku jsou výroky jiného vysokého českého ústavního činitele, který se před několika dny odvážil v Terezíně postavit vedle sebe utrpení židovských obětí holokaustu a po válce tamtéž internovaných německých obyvatel. Takovému překrucování historie je třeba se postavit.

Autor je vedoucím Kanceláře prezidenta republiky