Poslední dobou se řada bloggerů pustila do takového vděčného tématu - exekutorů. Nevím, jak oni, ale já s nimi mám osobní zkušenosti. Prošel jsem konkurzem fyzické osoby. Podělím se s vámi o zážitky ze života, neboť jednostrannou kritiku exekutorů s kolegy nesdílím.

Kdo z vás v životě neudělal špatné rozhodnutí, hoďte kamenem. Já ho udělal. Koupil jsem počátkem 90. let na úvěr pozemky, které se nacházely v oblasti určené územním plánem pro sport a rekreaci. Na katastrálním úřadu byly vedeny jako tzv. „ostatní plocha“ a byly na nich dokonce i inženýrské sítě. Mým cílem bylo postavit tam komerční objekt a ten provozovat, ale při změně obsazení po komunálních volbách se v lokalitě noví politici rozhodli, že nejen tato plocha bude nově „zelení“. V takovém případě se můžete bránit jak chcete, mají na změnu územního plánu právo. Tečka. Po dlouhých letech odmítání dávat úplatky a marných pokusů úřední cestou o nikoli změnu, ale pouze návrat do původního stavu, jsem tíhu stoupajících úroků a pokut z nesplaceného úvěru již nemohl unést a vědouc si všech důsledků jsem sám požádal o prohlášení konkurzu na můj majetek. Tehdy ještě nebyl platný insolvenční zákon a žádná možnost vymanit se ze závazků v období pěti let po předchozím souhlasu věřitelů neexistovala. Zatímco u právnických osob provede soud výmaz z obchodního rejstříku a statutární zástupci mohou po pár letech, bez osobních závazků, vesele založit něco nového, u fyzických osob takto závazky nezmizí. Prostě jsem je musel vyrovnat i po konkurzu, který byl vyhlášen v roce 2000 a už před šesti lety v roce 2005 ukončen pro nedostatek majetku. Byl jsem tak nucen se v životě setkat i s prací exekutorů, neboť usnesení o ukončení konkurzu bylo zároveň i právním titulem pro další jejich výkon.

(Pozn.: Pro mé systematické nebo práva neznalé kritiky je nutno podotknout, že konkurz je pro „nedostatek majetku“ ukončen například i v takovém případě, že ze 100% závazků uspokojíte prodejem majetku, tzv. konkurzní podstaty, třeba i 99%. Není-li zpeněžitelný majetek, který by pokryl zbývající 1%, je konkurz prostě ukončen „pro nedostatek majetku“. Pokud zkrátka správce konkurzní podstaty (dnes správce insolvenční) z prodeje majetku uhradil z milionu například celých 990tis a na zbylých 10tis majetek nestačil, je konkurz pro nedostatek majetku ukončen.)

Exekucemi procházi až 5% obyvatel.
V roce 2007 jich bylo 428 tisíc, v roce 2008 554 tisíc, v roce 2009 už 700 tisíc...

V České republice je každý rok stoupající počet exekucí. Je myslím velmi vhodné si uvědomit, že nebýt existence dluhu, nebýt lidí, co neplatí věřitelům, případně mít soudy, které pracují v reálném čase, neměl by mnohdy exekutor žádnou práci. Stejně tak je dobré si připomenout, že exekutoři mohou jednat výhradně a pouze v mezích zákona, který si nevytvořili sami, ale který je dílem zákonodárců – politiků. Pokud tedy nejste nadšeni z možností a práv, které mají, obracejte se na poslance a senátory, ne na exekutory. Přesto prostě platí základní pravidlo pro to, abyste exekutora nemuseli vidět. Nemít dluhy - a když, tak hrát s věřiteli i s rodinou fér hru. Ano, souhlasím, někteří exekutoři se skutečně chovají jako prasata. V mnoha ohledech mají navíc větší pravomoci, než sama Policie České republiky. Jenže to máte v každé profesní skupině. V každé se prostě najdou svině, které se neštítí zajít za hranici zákona když cítí, že protivník je slabý na odpor.

Z důvodu konkurzu a období po něm jsou mé osobní zkušenosti s exekutory poměrně bohaté. Jednak jsem si byl vždy vědom svých závazků, které by bez mých chyb a špatných úsudků či chybného zhodnocení rizik neexistovaly (ano, nemusel jsem pozemky například na úvěr kupovat, nebo jsem si mohl počkat na to, až původní vlastník sám prosadí výstavbu, ale pak je koupit za podstatně vyšší cenu – prostě jsem se rozhodl, přijal závazek a nesl plnou odpovědnost a důsledky), ale také jsem si byl vždy vědom svých práv a práv členů mé rodiny, byl vždy v aktivním kontaktu se svými věřiteli, bydlel vždy na věřitelům sdělené adrese, vždy otevíral dveře a nedělal, že nejsem doma, měl připravené dokumenty ve složkách a choval se slušně jak k věřitelům, tak k exekutorům. Nikdy se nestalo, že by byl exekutory odnesen majetek někoho jiného. Kvůli popisovanému přístupu k věci to nikdy nebylo třeba ani jako oprávněný zásah, ani jako součást psychologického tlaku na mě ze strany exekutorů. Už několik let mám všechny soukromoprávní závazky vyrovnány, aniž by jedinou korunu z toho museli platit daňoví poplatníci tak, jako to v drtivé většině zaplatili za právnické osoby v období sanance bank. Čeká mě ještě dokončení sporu o závazky vůči státu, které tvoří minimum oproti závazkům z konkurzu, a které vznikly použitím pomůcek ze strany FÚ a následném jeho sdělení VZP a OSSZ, které nemohly podle zákona udělat jinak, než doměřit také. Udělal jsem prostě před mnoha lety chybu a po právu za ni zaplatil.

Naprosto drtivá většina výkonů exekutorů z těch stovek tisíc exekucí v České republice je oprávněná a provedená tak, jak se provádět má. V těchto případech si povinní nestěžují, neboť si jsou svých závazků dobře vědomi. Jenže o těch se nepíše. Média milují kauzy a proto píší o těch, které mají šanci na velkou sledovanost nebo čtenost a vyvolání velké mediální odezvy od těch, co o podstatě zveřejněného sporu ve skutečnosti nic nevědí. Ty jsou pak plné plačících lidí, držících v lepším případě v náručí své děti, jsou plné přetahování o vybavení domácnosti. Uvedu příklad ze života, neovlivněný zájmem reportérů o větší diváckou sledovanost, abyste si mohli udělat obrátek, jak to také někdy může být v těch televizních kauzách doopravdy: Jako svědek jsem byl u výkonu exekuce v soukromém bytě v Lounech. Byl jsem připraven dosvědčit dle mého soudu chybný postup exekutora, když v dětském pokoji začali jeho zaměstnanci sbírat plyšové hračky, a když se asi pětileté dítě začalo prát s jedním z nich o keramické prasátko plné drobných mincí. Nedošlo k tomu. Povinný (otec) to už nevydržel, šel a z důmyslného úkrytu vyndal šedesát tisíc a dluh jednou provždy vyrovnal... A teď řekněte, kde je ta hranice, až zase uvidíte nějaké záběry z exekuce v televizi.

Na začátku výkonu exekutora v drtivé většině stojí hloupost, blbost, přehlédnutí, naprostá finanční negramotnost a mnohdy i úmysl podvést ze strany povinného. Televize jsou plné lidí, jejichž rádoby kauzy řeší reportéři přesto, že se na konci dozvíte mezi řádky v rámci „objektivity“ to nejpodstatnější, čím měla reportáž začínat: „já si ta malá písmenka nepřečetl/a“, „já myslel/a, že se to na mě nevztahuje“, „já jsem nevěděl/a, že když nemáme rozdělený majetek, ručí i manžel/ka“, „já jim to podepsal/a, protože byli tak milí a okouzlující a chovali se slušně“… V takových případech mi nezbývá než se znovu a znovu s údivem dívat na tu obrazovku a přemýšlet nad tím, jak daleko může hloupost některých lidí dojít a kolik za ni všichni ostatní zaplatí, když takové lidi budeme rádoby „chránit“ novými zákony před nimi samotnými, ovšem s platností pro všechny.

Proto mám pro všechny, kteří exekutory doma nechtějí, pár rad závěrem:

1) Než něco podepíšete, přečtěte si to a spočítejte. Jako první čtěte ta nejmenší písmena a pak postupujte k větším. Nikdo Vás k podpisu nenutí. Jste to Vy, kdo se svobodně rozhodne přijmout text či nikoli.
2) Když už podepíšete, plňte to, k čemu jste se zavázali. Jestliže nemůžete plnit, nejpozději v den splatnosti to dejte věřiteli vědět sami a dobrovolně, nečekejte na první upomínku.
3) Když už dlužíte, přichází exekutor zpravidla až po tom, co jste se nedomluvili s věřitelem po dobrém.
4) Když už přijde exekutor, chovejte se slušně. Klacek v ruce nebo nadávky významným způsobem sníží Vaši vyjednávací pozici.
5) Máte-li pocit, že exekutor nejedná v právu, zvýšený hlas a agresivita to nevyřeší. Máte právo na to, abyste si přizvali k výkonu svědky. Jakýkoli náznak pochybení nechte zaznamenat do protokolu, který je exekutor povinen na místě sepsat a vezměte si kopii. Budete mít daleko lepší pozici v případě, že budete u soudu rozporovat jeho kroky.
6) Zároveň okamžitě informujte exekutorskou komoru. Vycházejte z toho, že vedení exekutorů nemá rádo, když se o nich píše špatně a věřte mi, z osobní zkušenosti vím, že se k případným pochybením exekutorů staví velmi nekompromisně. Hodně exekutorů už skončilo vynuceně svou praxi, řada z nich skončila před soudem a ti zbylí si opravdu snaží dávat pozor.
7) No a pak jedna obyčejná, prostá a pravděpodobně těžko zpochybnitelná rada: Jestli exekutora u sebe doma nechcete, nedlužte a když už ano, nehrajte na věřitele a hlavně na sebe ve vlastní rodině levou - takový postup totiž stojí za drtivou částí exekucí v České republice.

Jak jsem psal výše, v každé skupině lidí se nějaká svině najde. Najdete je u policie, mezi lékaři, zaměstnavateli, zaměstnanci, i mezi státními úředníky. Jsou zajisté i mezi dlužníky, a proto není nejmenší důvod si myslet, že mezi exekutory nebudou. Zodpovědným přístupem k životu a případným závazkům jim ovšem nedáte příliš šancí na jiný postup, než ryze v mezích zákona. Dluh si udělat nemusíte, ale když už ho máte, musíte ho zaplatit. A to mi věřte, že sakramentsky vím, o čem píšu...

Autor je zakládající člen Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora