5.8.2020 | Svátek má Kristián


SPOLEČNOST: Na zlepšení situace Romů vydělají všichni

8.7.2020

Romskou problematikou se zabývám již mnoho let. Navštívil jsem stovky romských komunit v Evropě a mohl jsem se na vlastní oči přesvědčit, že řada projektů na jejich podporu byla v minulosti nesmyslná a nepřinesla žádné výsledky.

Prací s Romy se zabývám už od studií na vysoké škole, kdy jsem jako dobrovolník jezdil na různé diagnostické víkendy a pracoval s romskou komunitou na jednom z českobudějovických sídlišť. I proto jsem se začal tématu věnovat také v Evropském parlamentu. A čím déle problematiku poznávám a navštěvuji romské komunity po celé Evropě, tím silněji vidím, že se dosavadní přístup k problematice musí změnit.

Měl jsem mnoho příležitostí se na vlastní oči přesvědčit, že řada projektů byla v minulosti totálně nesmyslná a nepřinesla naprosto žádné výsledky. Situace řady Romů zůstává stejná a platí, že i přes všechny investice dnes v Evropě stále nalezneme komunity, kde lidé žijí jako ve středověku. Bydlí v osadách plných spíš než domů jen chatrčí s hliněnou podlahou, kdy nemají zavedenou elektřinu, ke svícení používají svíčky a pro pitnou vodu chodí do nedalekého potoka, kde se i koupají a perou.

Současný stav dobře vystihují slova mého kolegy, slovenského europoslance romského původu Petera Polláka, s nímž spolupracuji. Ten v tiskové zprávě věnované přijetí pozičního dokumentu o situaci Romů v Evropě prohlásil, že desetileté úsilí pomoci šesti milionům Romů v EU naprosto selhalo a pro ty nejchudší se nic nezměnilo.

Mezi hlavními problémy zmiňoval vedle diskriminace a protiromských nálad také nedostatek vůle a neefektivní využití finančních prostředků. Na řešení problémů romské komunity je podle našeho názoru peněz dost, nicméně problém je s efektivitou jejich využití. Nepotřebujeme desítky nesmyslných konferencí a školení. Potřebujeme konkrétní programy, které něco opravdu změní. A pokud nenajdeme odvahu věci otevřeně pojmenovat, nezmění se nic.

Pojďme si vzít příklad z úspěšných projektů

Společně s Petrem Pollákem jsme na základě úspěšné praxe připravili jedno řešení. Jedná se o projekt sociálního bydlení, který se osvědčil na Slovenku. Chceme ho vyzkoušet na dalších místech Slovenska a uplatnit ho i v České republice. Záměrem je cíleně pomoci extrémně sociálně slabým rodinám, které získají šanci na startovací bydlení, aby pak přešly do normálního života. To pak musí samy řádně splácet, což je nutí si najít práci a začít do ní chodit.

Princip je jednoduchý: Pokud romská rodina nemá dluhy, chodí do práce, děti do školy, může si požádat o sociální bydlení. Pokud splní celkové parametry, je jí udělena půjčka a postaven dům z unimobuněk. V podstatě se jedná o něco podobného tomu, co ve Vsetíně udělal tehdejší starosta a současný hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek. Lidé se přestěhují do montovaných domků a v nich mohou žít. Z absolutní chudoby se tak dostanou do mnohem důstojnějšího prostředí, které po čase vymění za byt nebo domek.

Pamatuji si, jak stěhování ve Vsetíně kritizovali levicoví aktivisté, kteří vůbec romské problematice nerozumí. Nikdy nebyli v původní zástavbě, kde dřív Romové žili v naprosto katastrofálních podmínkách bez vody a v šíleném nepořádku. Jiří Čunek dal řadě Romů naději a pomohl jim se zařadit do normálního života.

Když přijedete do Vsetína, uvidíte, že to funguje. Řada romských rodin si prošla montovanou stavbou a dnes už žije ve svém bytě. Děti začaly chodit pravidelně do školy a rodiče do práce. A to je cesta. Tím, že bydlení musí splácet nebo by se opět dostali do původních chatrčí, je motivujeme. Celkově je to princip, kdy učíme lidi rybařit a nedáváme jim jen ryby.

Romové nepotřebují dávky, ale příležitost, aby na sebe mohli začít být hrdí

Na Slovensku se už vyzkoušel podobný postup a také se osvědčil. Řada lidí z těchto buněk přešla do vlastního bydlení a jsou normálně zařazení do běžného života. Romové nepotřebují dávky, ale příležitost, aby na sebe mohli začít být hrdí. Pak jsou schopní spoustu věcí změnit. Vždy je třeba ukazovat pozitivní příklady. Jedná se samozřejmě jen o sociální bydlení, které rozhodně není žádným luxusem. Důležité ale je, že lidé dostanou šanci bydlet v lepších podmínkách.

Zatímco na tom původním místě byla absence dětí ve škole asi 93 procent, v montovaných domcích najednou spadlo číslo na pět procent! V Česku už jsem o záměru informoval na Úřadu vlády Radu pro menšiny a jsem v kontaktu i s romskými organizacemi. A jsem moc rád, že podobný způsob uvažování řada z nich podporuje a má především podporu romských organizací.

Rozdávání peněz nepomůže

Součástí pomoci není nikomu dávat dávky, protože systém dávek a různých grantů je zvrácený a nefunguje. Jak už jsem naznačoval výše, chceme dát půjčku, která bude mít pevná kritéria, a buď splníš, nebo nesplníš. Je možné na začátku někomu pomoci, ale investici musí vrátit.

Levicový přístup neustálého rozdávání peněz, který dlouhodobě zastává např. sociální demokracie, piráti a komunisté, opravdu nesdílím, protože celý problém jen konzervuje. Za takové situace se pak nemůžeme divit, že si spousta lidí myslí, že všichni Romové jen zneužívají systém. Přitom to není vůbec pravda.

Řada Romů naopak prospívá svojí činností celé společnosti. Jsou mezi nimi vojáci, policisté, programátoři, právníci, lékaři, architekti nebo zdravotní sestry. Obdivuji například bývalou poslankyni a psycholožku Moniku Mihaličkovou nebo reportéra ČT Richarda Samka, který si vybudoval svou pozici obrovskou pílí a přehledem.

Musí se změnit způsob vzdělávání

Promyšlená musí být také podpora vzdělávání. Doučování nebo romská stipendia pomohla řadě lidí školu dokončit. Spousta Romů se uchytila ve společnosti a je aktivní i uvnitř romské komunity. Nesmí existovat program jen na tři roky, pak ho na další léta zastavit a potom zase spustit. Musí být rozhodnuto, že v příštích dvaceti letech se soustředíme na to, aby všichni Romové prostě chodili do školy a pak teprve se něco změní.

Peter Pollák by i další dávky fixoval na úspěšnost dětí ve škole. Je dobré vše nastavit motivačně – princip plníš podmínky, dostáváš, chceš na to kašlat, tak pardon, zadarmo ani kuře nehrabe. Jednoduše ne jako socialisté, kteří chtějí všem rozdat každý měsíc peníze a nic víc neřešit. Lidé pak raději celý život nepracují a žijí v chudobě. Nestačí jen mluvit o tom, že někdo nechodí do školy. Potřebujeme, aby Romové pochopili, že chceme nastavit motivační a výhodný systém a že je pro ně výhodné učit se, chodit do školy a do práce.

Na zlepšení situace Romů vydělají všichni

Úspěšné začlenění Romů do společnosti se vyplatí. Na zlepšení situace romské komunity totiž v konečném důsledku vydělá celá společnost. Zvýší se zaměstnanost a tím i příjmy do státního rozpočtu. Naopak se sníží sociální náklady a napětí ve společnosti. V této souvislosti Peter Pollák na slovenském webu Európske noviny velmi trefně poznamenal, že Romové mají obrovský potenciál, který ale byl dosud nevyužitý.

To ale rozhodně neznamená, že by byl postoj Petra Polláka k vlastní komunitě nekritický. Naopak je často v hodnocení svých lidí velmi tvrdý a vždy důsledně trval na tom, že Romové musí chodit do školy a pracovat. Kdo jiný by měl podobné věci říkat takto nahlas v Evropském parlamentu než právě samotní Romové? Od romských zástupců navíc zní všechny návrhy úplně jinak. Zatímco mě by mohl někdo nařknout z rasismu, tady nemůže nikdo nic namítat.

Dosavadní přístup k řešení romských problémů v řadě zemí EU naprosto selhal a musí se změnit. Veškerá opatření by měla konečně přinést nějaké viditelné výsledky. V praxi to především znamená začít lidi z romské komunity pozitivně motivovat, aby se začlenili do společnosti, a ne pouze rozhazovat peníze. To se tu dělalo 70 let a žádné výsledky to nepřineslo.

Převzato z blogu s autorovým souhlasem

Autor je europoslanec za KDU-ČSL, místopředseda Výboru pro zaměstnanost a sociální věci a člen Výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu



Ověřeno: Vyrazte s dětmi do BRuNO family parku a zažijte spoustu dobrodružství
Ověřeno: Vyrazte s dětmi do BRuNO family parku a zažijte spoustu dobrodružství

Užíváte si léto na výletech? Pak pro vás máme tip, kde se děti opravdu vyřádí. Zamiřte do moravské metropole, a to do BRuNO family parku. Najdete...






 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.