Ploty a zdi jsou součástí historie od té doby, co se člověk narovnal. Jsou spjaté s budováním lidských sídel a příbytků. Už první dávnověké osady byly oplocené, kamenné hradby středověkých hradů pak dovedly svou formou a provedením oplocení až do extrému.

Historie zdí a plotů jen dokazuje opodstatněnost oplocení a jejich základní funkci – oddělit soukromý majetek od veřejného prostranství, majetku sousedů a zejména chránit. Plot jasně vymezuje území, které nám patří. Zároveň chrání naše soukromí a plní roli mechanické zábrany před vstupem cizích osob a zvířat toulajících se kolem našeho pozemku.

Pocit vlastnictví, touha po vymezení svého soukromí a vlastní teritoriální zájmy jsou hluboko zakořeněné v lidském podvědomí. A tak se všude kolem nás setkáváme s ploty a plůtky, někdy i hradbami. Ploty poskytují pocit soukromí a bezpečí pro chvíle odpočinku s našimi blízkými, dávají pocit maximálního bezpečí před útokem přirozených nepřátel a vzbuzují v nás pocit jistoty.

Je to opět tvrdé přirovnání, ale bez předsudků si to přiznejme. Železná opona v Evropě, Castrova Kaktusová opona na Kubě, Bambusová opona ve východní Asii, ale i Berlínská zeď, Velká zeď v Číně, nebo slovanská opevnění či československé opevnění z let 1935-38. Pokud nebudeme řešit politické pozadí, pak všechny do jednoho měly skutečné výsledky a byly velmi účinné (pokud jsme jej tedy v tom posledním případě dobrovolně nepředali nepříteli). Kdo má či staví rodinný dům, novou sídelní část ve městě, nebo chaty a chalupy, jako první zajistí plot. A když dostaví nemovitost, plot zdokonalí tak, aby sloužil k základním cílům: Jasné vymezení „mého“ a pokud možno znepřístupnil či ztížil možnosti vstupu nezvaných a nežádaných návštěv.

Jakékoli nové myšlenky s přesahem do jiných kultur by měly začínat u nás samotných a pokud se osvědčí a selský rozum říká „je to prima, je to správný krok dál“, pak je aplikovat na vyšším stupni území a společnosti. Vždyť je to tak jasné a opět to souvisí také s obyčejným přirozeným právem: To, co lidem není přirozené, zákony a příkazy nevyřeší. Není zapotřebí dělat z jednoduchých věcí složité, jak to někteří bravůrně předvádějí. Není třeba dělat složité studie a analýzy, financované z dotací. Nechť si každý zastánce novodobého evropského multikulturalismu, který se navíc nebojí islamizace Evropy (a nás, kteří ty obavy máme, nazývá extrémisty, radikály, rasisty a xenofoby), férově odpoví na základní otázku:

Opravdu byste si bez váhání a bez náhrady zrušili plot, který máte mezi domem či chatou Vaší rodiny a domy sousedů…?

Pokud je Vaše upřímná odpověď, i po poradě s členy vaší rodiny, NE/NEVÍM (a navíc je statisticky pravděpodobné, že váš soused bude stejné národnosti, státní příslušnosti i vyznání), je na čase vrátit se opět k selskému rozumu a přiznat si, že multikulturalismus je špatnou cestou. Nikdo vám ten omyl nebude mít za zlé. Ještě je čas s tím něco udělat.

Otázkou totiž zůstává, zda ony stále více se otevírající hranice nejsou až příliš velkým rizikem oproti přínosům. Jistě, doposud se na důsledky multikulturalismu a islamizace v Evropě díváme jen v televizi při záběrech z jiných zemí (a kdo ví, co všechno do médií politici nenechali pustit). Podle mě je jen otázkou času, kdy se na záběry od nás budou koukat lidé z jiných zemí Evropy.

P.S. Tak se ptám, jakou skutečnou svobodu jsme to otevíráním se světu získali, když nás donutili chodit na letišti bez bot, nechat se skenovat, kamery jsou na každém rohu, různé služby mají přístup k našim mailům a telefonům a hodinu před přistáním na letech do Ameriky se nesmíme jit ani vymočit?

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora