Předvolební preference a skutečné výsledky voleb se - a to i v zahraničí - více nebo méně liší. Ve volbách do Sněmovny v letech 1998 a 2002 agentury většinou podhodnotily ČSSD i KSČM. Stejně tak v obojích volbách média byla zaměřena proti soc. dem. a ta přesto dokázala zvítězit. Ani v době tzv. telekracie tedy média všemocná nejsou.

Je příznačné, že pravicové sdělovací prostředky posuzují činnost i předsedy vlády a volebního lídra ČSSD Jiřího Paroubka jednostranně. Vytýkají mu autokratičnost, agresivitu až hulvátství vůči politickým soupeřům. Například v jedné pravicové revui je Paroubek označen za „komunálního politika, který nevyhrál žádné volby, ať už šlo o předsednictví ČSSD či o Sněmovnu“, který „vrší jednu chybu za druhou“.

Od pravicových médií se sotva dá očekávat něco jiného. Zvláště v předvolební kampani věcná informovanost spojená s jistou mírou objektivity ustupuje zaujatým úsudkům. Profesionální publicistika by však neměla ztrácet ze zřetele celkové obrysy působení politiků, schopnost rozlišit jejich formát, a to i při přirozeném rozdílu politické orientace a osobních sympatií nebo antipatií.

Velkých osobností v politice není nikdy mnoho, v české politice zvláště. V polistopadovém období to byli Václav Havel, Václav Klaus a Miloš Zeman. U dalších teprve čas ukáže. V jednom průzkumu lidé hodnotili vhodnost kandidátů na předsedu vlády: 29 procent bylo pro Paroubka, 25 procent pro Topolánka, 35 procent by si přálo jiného. Výběr pro období po volbách není rozsáhlý a lze mít za to, že to bude jeden z uvedené dvojice.

Ve vztahu k Paroubkovi nejsem jistě neutrální, ale jako někdo, kdo se v politice pohybuje po celé polistopadové období, si jisté hodnocení snad mohu dovolit. Paroubek v poměrně krátké době dokázal účinně překonat krizi v soc. dem. a obnovit její roli jako hlavní strany v koaliční vládě. Osvědčil se jako energický předseda vlády, který se nebál i smělých rozhodnutí včetně personálních. Dokázal prosadit hlavní záměry vlády v legislativní oblasti v parlamentě a vedl efektivně její exekutivní činnost. V krátkém čase se osvědčil i jako uznávaný představitel ČR v mezinárodní politice a získal respekt u svých partnerů v EU.

V politickém působení má ideové zásady a je zároveň i v potřebné míře pragmatický a flexibilní. V televizních duelech je vždy dobře připraven, je věcný v argumentaci a působí přesvědčivě. Podle mého soudu tyto jeho kvality převažují nad tím, co mu lze vytýkat. Paroubek v čele nové vlády po volbách by jistě dokázal dobře vést ČR cestou dalšího vzestupu.

Ani jeho političtí odpůrci by neměli přehlížet rozdíl mezi schopnostmi a neschopnostmi, i když na jejich posuzování není žádná přesná míra, a tyto Paroubkovy kvality uznat. Potom by i jejich kritika jeho pochybení, ať již skutečných nebo zdánlivých, byla důvěryhodnější. Neměla by povahu často zběsilých osobních útoků.

Právo, 28.4.2006