„Nedávno jsem je všechny vyhodil a s cikány jsem navždy skončil. Do klubu už budu nabírat jen bílé. Cikáni jen natahují ruce a berou dávky. A klidně okradou i člověka, který pro ně dělá první a poslední.“

Tak toto je citace slov vzpěrače Oty Zaremby na adresu menšinového etnika po tom, co jej v jeho vlastním klubu v Horní Suché okradl jeden z těch, kterým poskytl své služby a zázemí. Víte, Otu Zarembu nemusím. Svých úspěchů dosáhl za cenu těžkých dopingů, o kterých věděl. Ke cti mu snad může sloužit fakt, že na rozdíl od řady jiných, kteří v tom komunistickém sportovním tažení o výhru nad Západem brali také, se tím netají a otevřeně o svém dopingu mluví. Na druhou stranu z něj nyní za výše uvedená slova udělal Český olympijský výbor černou ovci. Zároveň hodlá celou věc řešit na nejbližším zasedání Výkonné rady Českého svazu vzpírání a před disciplinární komisí. Důvod? Jeho slova považuje za xenofobní a neslučují se s principy olympijské myšlenky. „ČOV důsledně respektuje svobodu projevu či politického vyznání, ale se vší rozhodností odmítá jakékoliv projevy nesnášenlivosti. Olympijské hnutí je založeno na zcela jiných principech. Dle olympijské charty je jakákoli forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodu rasy, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví či z jiného důvodu neslučitelná s příslušností k olympijskému hnutí," stojí v prohlášení výboru pro novináře. Postoje, jako předvedl Zaremba, prý zasahují do práv občanů naší země a hrubým způsobem poškozují dobrou pověst českého vzpírání a sportu vůbec.

Jak je dobrým zvykem na mém blogu, dívám se na věci jiným úhlem pohledu. Dnes tomu není jinak. Slova Oty Zaremby v žádném případě nezapadají do současného multikulturalistického světa, jakkoli si to, co on řekl, myslí „každý druhý“. Přesto, nebo snad právě proto, považuji za nutné se více zabývat reakcí samotného Českého olympijského výboru než slovy Oty Zaremby. Měl jsem totiž co dočinění s touto organizací v době, kdy jsem pro Romana Šebrleho pomáhal zakládat jeho nadační fond (z jeho vlastních peněz s tím, že od státu nežádal a nedostal jedinou korunu). V dobré víře na stůl položená nabídka spolupráce v oblasti společného projektu při podpoře sportovců, kteří v minulosti proslavili Českou republiku, resp. Československo, a dnes žijí mnohdy na pokraji bídy, se zvrtla v obavu této organizace, aby zvuk jména Romanova hlavně neznamenal úbytek jejích vlastních sponzorů. A tam to také zůstalo, neboť z toho jejich činovníci bohatě žijí a cestují po světě. Nejsou to o nic menší bafuňáři než ve fotbalu, a přesně z této kategorie je jejich současná reakce na Otu Zarembu.

Rád bych jim tedy připomněl, že olympismus je životní filosofie spojující vyrovnanost a kvality těla a ducha. Mezinárodní olympijský výbor založili pánové Pierre de Coubertin, Demetrius Vikelas a Jiří Guth v Lausanne, ve Švýcarsku 23. června 1894. Spojením sportu, kultury a výchovy, hledá a vytváří životní styl založený na principu radosti z úsilí, výchovné hodnoty dobrého příkladu a respektování morálních principů. Ta poslední věta v posledním souvětí je nesmírně důležitá, a proto ji zopakuji: „…výchovné hodnoty dobrého příkladu a respektování morálních principů.“

Velmi se omlouvám za případné nepochopení podstaty mého sdělení v tomto článku. Jdu do toho s vědomím, že i já mohu být těmi, co mě neznají nebo si budou chtít najít hůl, označen za rasistu a xenofoba. Budiž mou obhajobou série článků z minulosti na téma řešení romské problematiky, kdy jedinou mou touhou jsou stejná pravidla hry, práva a plnění povinností pro většinovou i menšinovou společnost…

Můj závěr je jednoznačný. Pokud platí výše vytučněná věta, pak se Ota Zaremba nedopustil ničeho, co by stálo za řešení Českým olympijským výborem. Až se „…výchovné hodnoty dobrého příkladu a respektování morálních principů“ stanou standardem v tomto minoritním etniku, pak suďme Otu Zarembu. Do té doby si ale přestaňme hrát na to, že jsme jeho slovy „zasáhli do práv občanů naší země a hrubým způsobem poškodili dobrou pověst českého vzpírání a sportu vůbec“.

Vyřčená slova Oty Zaremby nás poškozují podstatně méně než naprostá většina jedinců etnika, kterého se týkala. Ota Zaremba není problém. Problémem je přístup k tomuto menšinovému etniku, který praktikuje vláda České republiky a který převzala z dob komunismu.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora