V posledních dnech je v mém domovském Frýdku-Místku opakovaně překračována povolená norma exhalátů v ovzduší. A to, bratru, desetkrát, ba i jedenáctkrát. Jsem nucen tuto skutečnost snášet? Úterní regionální mutace MfD píše: „Je ticho, klid po pěšině, kromě několika „šílenců“, kteří burcují k poplachu, není slyšet nic.“ Zkusím se tedy mezi tyto „šílence“ zařadit následujícím článkem.

Takže po pořádku: Platím si ze svých daní dopravní policii, abych si na sebe dobrovolně upletl bič. Relevantní politické strany mi alternativu stejně nenabízejí, nenabízeli ji ani druhdy vlivní libertariáni z Unie svobody, ostentativně stavějící veškeré zákazy a příkazy na roveň samému peklu. Uvažme však situaci, kdy by dopraváci pozbyli pravomoci trestat překračování zákonných norem. I překročil bych povolenou rychlost třikrát (desetkrát mi to můj Matízek nechce v obci dovolit, a to ani za účelem modelového pokusu výhradně pro tento článek). Ostatně, proč bych se měl nechat v naší svobodné zemi omezovat nějakými byrokraty? Liberalismus přece dokazuje, že vyzrálá demokracie nedrží pohromadě zákazy a vzájemnou nedůvěrou. Spíše je to svoboda ruku v ruce s odpovědností, co dává demokracii smysluplný obsah.

Anebo je všechno jinak? Proč chtějí dopravní omezení rušit jen libertariáni? Nemluvím nyní o kýžené „stošedesátce“ na dálnici, hovořím o principiálním převedení veškeré odpovědnosti na řidičův rozum a svědomí. Tedy i ve městě.

Pokud však věci nejsou tak „liberálně“ jasné a zřejmé, proč stát, s logikou, s jakou na nás posílá dopraváky, nezakáže rizikové praktiky ve dnech zamořených jedy? Nemyslím si, že by restrikce zákazu soukromé dopravy (vyjma cest na úrazovky, porodnice a podobně ctihodná místa) byla kdovíjakou úlitbou enviromentalistům. Navíc, policisté nám ve své velkodušnosti oznamují, kde obvykle měří radarem. Pokud by, analogicky, počítaly fabriky a rodinné domky (při zvýšených emisích) s četnějšími kontrolami kotlů a podobných zařízení, co víc by si liberál mohl přát? A bude-li i tak liberál proti, zrušme rovnou kontrolory nemocenských, sociální pracovnice v problematických rodinách, inspektory v restauracích či samotný antimonopolní úřad. A vzdejme tak hold ideám vzájemné důvěry, svobodě a minimálnímu státu!

Namítnete, co hospodářské škody způsobené útlumem výroby? Či omezená docházka dělnictva, kterému nezbude než jít do práce po svých, tedy nedostane-li se mu služeb veřejných dopravců? Ano, kvalita našeho života by byla opravdu krácena. Leč život sám by byl možná o pár let delší. Koneckonců, nekrátíme si kvalitu svých životů (a taktéž naditost peněženek) tím, jak mnoho pravomocí svěřujeme oněm dopravním policistům? Proč tedy tento dvojí metr?

http://tombi21.blog.cz