Kasaři mají vždy náskok před výrobci trezorů

Korupce (latinsky corrumpere = kazit, oslabit, znetvořit, podplatit) je zneužití postavení nebo funkce v politice, veřejné správě, hospodářství, k osobnímu prospěchu. Korupce postihuje zejména politiku, hospodářství i společnost. Může být jak drobná nebo velká, organizovaná nebo neorganizovaná. Vyznačuje se podplácením, úplatky, vydíráním, zastrašováním, privilegii, neoprávněnými příjmy a jejich vyžadováním, udělováním přízně nebo protežováním. Politická korupce nakonec vede ke kleptokracii – vládě zlodějů, loupežníků (doslovný překlad) – kdy už odpadá i předstírání poctivosti, upřímnosti před veřejností.

Výše uvedený text je doslovným zněním formulace korupce ve Wikipedii. Text je pochopitelně delší. O příčinách korupce se v něm toho moc nedozvíme. Všeobecně se zde konstatuje, že příčinami korupce jsou nedokonalé zákony a jiné formy rozdělování veřejných prostředků. To je pravda, leč pouze poloviční.

Ani současný předseda vlády není sdílnější. V sobotním rozhovoru pro Lidové noviny uvádí, že vláda má na svém kontě řadu úspěšných kroků v boji s korupcí. Mimo jiné také to, že se zvýšily tresty za korupci, zavedly se elektronické aukce, je povoleno nasazovat operativní techniku v boji proti korupci, nebo že se zveřejňují všechny smlouvy či podmínky zadávacích řízení.

Jenže stačí to? Člověku by se chtělo zvolat - a kde je člověk? Přece musí být každému dopředu jasné, že nejúčinnějším bojem proti korupci je dosazovat a volit do vysokých a rozhodujících funkcí lidi naprosto nezkorumpovatelné. Občany s vysokou morální odpovědností. Myslíte, že jich je v této zemi dost, více než těch druhých? Nebo snad chcete říci, že mezi vašimi známými a přáteli je víc těch, kteří kradou? Proč o tom premiér neřekne ani slovo? Proč se o tom vůbec, ale vůbec nehovoří?

Jeli jsme nedávno autem na delší pracovní cestu a bavili jsme se, jak jinak, o korupci. Rozvíjel jsem právě teorie o tom, že by měly být veřejně pranýřovány strany a uskupení, které delegují do funkcí morálně vadné zástupce. A jestli nemají jiné, čestné, nebo jestli nejsou schopny vybrat někoho poctivého, ať se tedy nehlásí o svůj podíl na moci.

Kolega od volantu se mi vysmál. Uvědom si, povídá, že ten zástupce té či oné strany je poslán do vysoké vládní funkce především proto, aby zajistil své straně potřebné finance na další volební kampaň či na provoz. Nikoli proto, aby zlepšil situaci v rezortu. Na to zpravidla ani nemá. A je úplně jedno, jestli ty peníze ukradne přímo nebo jestli zmanipuluje zakázku ve prospěch firmy, která později dá jeho straně peníze na kampaň či na něco jiného. A oni ho tam nepošlou se zadáním – budeš náměstkem, musíš krást. Oni mu to naznačí později, až si zvykne na nějakou úroveň. Za tu vděčíš své straně a nyní pro ni musíš něco udělat. Zajisti, aby tu a tu zakázku dostala naše spřátelená firma.

A než se náš kandidát naděje, je v tom až po uši a jede v korupčním vlaku, byť zatím ve III. třídě. Ale často se dostane až do první. Ale je zde ještě jedna věc. Většinou se jedná o lidi, kteří by se běžným způsobem, jako je třeba náročné výběrové řízení, na takové posty nedostali, protože na ně odborně ani lidsky nemají. A ti si ještě posléze přivedou na menší posty své přítelíčky a známé, většinou ještě horších kvalit. A kdyby chtěli najednou sami z toho vlaku vystoupit, nemohou. Již jsou vydíratelní.

Tomu rozumím, namítám. A jsme znovu u toho, že by strany měly být odpovědny za výběr těch lidí, které ony do funkcí delegují. No vidíš, povídá kolega, a tak jsme se dostali k úloze kmotrů. Ti mají ve stranách nemalý vliv, ti vysílají do funkcí různé kandidáty, aniž by se jejich kandidaturou zabývaly vrcholné orgány politických stran. Ty snad určují pouze to, koho navrhnou na ministerský post. Současně mají oni kmotři zpětně značný vliv v členské základně regionu. Takže většinou všichni funkcionáři té strany mlčí, když oni právě rozhodnou, že ten či onen bude v té či oné funkci. A když se někdo vzbouří? V lepším případě dopadne jako poslanec Doktor. Již o něm není slyšet vůbec.

Mladá kolegyně ze zadního sedadla přišla s jinou. Jak to, že to nevadí manželkám, dětem, rodičům a příbuzným těch, kteří kradou? Vždyť i oni jsou vinni také tím, že tomu nečinně přihlížejí. Vždyť to musejí vidět. Přeci jim musí být jasné, že někdo za tři roky v jakékoli funkci nemůže disponovat stamiliony. To jim nevadí žít s takovým člověkem? Proč se novináři někdy nezeptají rodičů, zda jim nevadí, že jejich syn náhle "zázračně" zbohatl?

Přiznám se, že odpovědím na tuto otázku jsme se spíše vyhnuli. Ale cesta byla dlouhá, debatovali jsme dlouho. Ale shodli jsme se na tom, že je zcela záhadou, proč nikdo z našich politiků nemluví o tom, že jedním z opatření v boji proti korupci by mělo být také to, že do funkcí budou nastupovat pouze čestní, spravedliví, neúplatní občané s naprosto bezvadným charakterem. O tom neslyšíte od žádného politika ani slovo. To je jasné, povídá ta mladá dáma ze zadního sedadla. To by museli napřed odejít pro jistotu všichni ze všech funkcí a muselo by se začít vybírat znovu. Což jsme zamítli jako neproveditelné.

Takže co dělat? Samozřejmě, ona zákonná opatření jistě. Jenže současně s tím hovořit o potřebě všudypřítomné morálky. Neboť je docela známo, že kasaři jsou vždy o krok dál před výrobci trezorů. Jinak se může stát, že vláda a jiné orgány mající boj proti korupci v referátu, budou vyrábět nové a nové trezory, k nimž současně budou různí lidé dostávat klíče předem, jak se děje zřejmě i nyní. Takže onen výčet opatření vlády, která uvádí pan premiér, je naprosto k ničemu. Lidé bez morálky si vždy najdou jiné a nečekané cesty.

Já jsem pana B., vůbec neznal, řekl nedávno jeden vysoký politik. Dokonce nikdy nebyl členem naší strany. Přivedl ho pan poslanec V. s tím, že ho zajímá jeden rezort. A tak jsme ho tam udělali náměstkem. Toto v podstatě stálo v novinách.

Člověk by neřekl, jak je to jednoduché, stát se náměstkem ministra. A nyní ruku na srdce, dámy a pánové. Je to tedy v zákonech nebo v lidech? Je to v počtu elektronických aukcí nebo v charakterech? A ještě něco. Zrovna tak prošetřovat, prověřovat, stíhat a soudit ty ostatní, by měli výhradně lidé s navýsost čistými charaktery.

Jak vás tak poslouchám, řekla ta mladá dáma ze zadního sedadla, tak to se u nás nemůže dát nikdy dohromady. Chvíli v tom autě bylo docela ticho.