Vím, že diskusí na téma „pomazánkové máslo v Bruselu“ bylo již přespříliš, leč toto obrovsky lákavé téma vzbuzuje nové a nové emoce. Dostalo se totiž i na venkov, a tudíž žádáme i my venkovští, abychom byli také slyšáni. Dosavadní zastánci pomazánkového másla, vymezující se v poslední době proti „ rozhodnutí bruselských byrokratů“, se pravděpodobně rekrutují ze dvou názorových skupin:

Ti první (nejpočetnější) jsou proti evropské integraci jako takové. Proč takto smýšlejí (jako proti integraci) má ovšem důvodů více. Buď jsou členy ODS, anebo se chtějí zalíbit Hradu, případně je v nich skloubeno obojí.

Ti druzí (ještě početnější) patří ke generaci, která přišla na svět v době, kdy tzv. pomazánkové máslo bylo již na pultech obchodů a výborně se roztíralo. Zdá se jim tedy, že je nepatřičné napadat něco, co zde bylo již od počátku světa. A co je docela chutné a výhodné, což nikdo nepopírá.

Jenže ono je to tak trochu podobné, jako s tím naším „ původním rumem“. O klasickém rumu (šílené lihovině vyráběné dvojím povařením z melasy, která vzniká jako vedlejší produkt při výrobě cukru z cukrové třtiny) máme zprávy již z 16. století, byť předchůdce rumu byl na světě již daleko dříve. Jméno mu dal zřejmě latinský název pro cukrovou třtinu Saccharum officinarum. Dokonce i název grog není náš. Když admirál Vernon vydal v roce 1740 příkaz ředit rum vodou (sic!), začali námořníci takto „zkažené“ tekutině přezdívat Old Grog, podle admirálových plášťů, které si nechal tento muž šít z grogrénového hedvábí. Rumů a způsobů jeho výroby je na světě hodně, avšak náš „tuzemský rum“ vyráběný většinou z melasového či obilného lihu (někdy i z brambor) jim byl na hony vzdálen. Takže to jsme museli skousnout, argumentů z celého světa je přespříliš.

A máslo? Logickou odpověď nám může dát náš mateřský jazyk. Slovo pomazánkové je přívlastek, zbývá tedy máslo. Každá krabička „ pomazánkového másla“ tak o sobě v podstatě tvrdí, že je máslem. Ať jde již o jakkoli chutnou a dobrou poživatinu, skutečné máslo to není. A jestliže to není máslo, nemá to za máslo být vydáváno.

I naši předkové, jejichž odkazu bychom si měli vážit, se k originálnímu máslu chovali obezřetně. F. S. KODYM napsal a vydal v roce 1853 ZDRAVOVĚDU čili nejlepší způsob, jakby člověk svého života ve zdraví a vesele užiti a dlouhého věku dosáhnouti mohl.

O másle zde autor píše. Nejobyčejnější přísadou k našim pokrmům bývá máslo a jiné mastnoty. Nejlehčí a nejlahodnější ze všech je máslo. Proto není bláznovství používati chleba s máslem, anebo mastit zemáky neb jiná moučná jídla. Polské přísloví praví: Máslo před obědem zlato, po obědě stříbro a po večeři olovo. 10 lotů másla vydá tolik jako 24 lotů škroboviny, nebo 25 lotů cukru obyčejného, či 26 lotů silné kořalky, anebo 77 lotů čerstvého libového masa.

A nyní mi řekněte, že by tomuto autorovu postřehu mohlo odpovídat to, co chceme bránit jako máslo, tedy ona pomazánka, z níž zbude pouhá voda, když ji promícháme s horkými brambory. Evropská unie má pravdu. Není to máslo.

Někteří z nás si pamatují, že za totality se objevil výrobek zvaný Sana, který byl označován za „vlastní sestru másla“, leč máslem nikdy nebyl. Něco podobného se prý objevilo již za první republiky, kdy za sestru másla propagoval výrobce margarin nazvaný Luna. Tedy nic nového pod sluncem. Každý z nás by si pouhým smícháním a zředěním dokázal vyrobit (možná i chutný) nápoj růžové barvy a mohl by si ho sám pro sebe označovat jako „růžové víno“. Jenže kdyby s tímto názvem šel na trh, vinaři a milovníci vína by ho pěkně hnali. Proč tedy bráníme máslo, které máslem není? Opět se musím vrátit k oněm dvěma důvodům uvedeným na počátku tohoto textu.

Z raného dětství si pamatuji, že nám maminka často mazala chléb „kunerolem“. To byl v podstatě margarin. Z té doby pamatuji také kostky, které nesly nápis „ztužený pokrmový tuk“. Bylo to odporné, ale v té době jsme byli dost chudí. Teprve nyní po letech si uvědomuji tu zvláštní hrdost naší maminky, která nám říkala, abychom nikomu o tom, že máme chleba namazaný margarinem, neříkali. A výrobce tehdy nenapadlo, aby všechny ty margariny nazvali jednotně „ margarinovým máslem“. Byl by to stejný podvod, jako pomazánkové máslo. Howgh.

To poslední slovo mi připomnělo další možnou paralelu k pomazánkovému máslu. Jedna moje známá mi kdysi vyprávěla, že se v Moskvě zúčastnila premiéry filmu Vinnetou, který byl dabován do ruštiny. Často používané slovo howgh, bylo přeloženo takto: Vinnetou uže vsjo skazál. A tak nějak je to i s tím pomazánkovým máslem.