Ale teď vážně, Petr Hájek je mediální fikce. Je to moderní pohádka pro dospělé. Chceme-li, věřme. Jak se praví ve filmu Vrtěti psem, je to pravda, bylo to v televizi. Tedy, mediální fikce. On nepochybně žije, pracoval v Květech, spoluzakládal týdeník Reflex a nyní pracuje jako zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta, který často názory Hradu tlumočí. Rozruch je kolem něho proto, že vytváření rozruchu má v popisu práce, to je jedno vysvětlení. Nebo že se domnívá, že se to od něho chce, to je druhé vysvětlení. Ani to není vyloučeno, že to chce on sám. Tři různé teorie se stejnou hodnotou věrohodnosti či nevěrohodnosti, není to důkaz teze, že je Hájek mediální fikce?

Hájkovy výroky o Usámovi bin Ládinovi, 11. září a o Obamově rodném listu jsou rázu politického. Nicméně už dříve Hájek šokoval, snad nejvíce svým výrokem, že nepochází z opice. Tato věta se asi dostala ke sluchu každého, kdo se o veřejnou scénu minimálně zajímá. Výrok byl obsažen v přednášce, kterou přednesl 20. dubna 2009 v rámci semináře CEP nazvaného Darwin a darwinismus – věda nebo ideologie. Kromě něho na semináři vystoupili vědci, Jan Zrzavý, Jaroslav Flegr, Jiří Vácha a Anton Makoš. Hájkův text byl v plném znění publikován a je fakt, že větu o nepocházení z opice v ní najdeme. Není však podstatná. Když si článek přečteme celý, zjistíme, že na něm nic senzačního není. Hájek se v něm přihlásil k silnému a zcela serióznímu myšlenkovému proudu, který má kritický odstup vůči darwinismu, zvláště pak k jeho zvulgarizovanému a ideologizovanému projevu. Petr Hájek tedy zdaleka není žádná kuriózní osamělá figura, vykřikující, že na rozdíl od jiných nepochází z opice. V ideologizovaném darwinismu vidí součást mediální manipulace, související s principem sociálního inženýrství. Poukazuje na příbuznost tohoto ideologizovaného darwinismu s marxismem. Ona zdánlivě snadná pochopitelnost principů je chytlavá vějička, na její lep rád sedne mnohý z těch, kdo by rádi věděli a nemuseli se moc učit. Prostě, je to tak a tak a ne jinak. Zbytek necháme v režii lidí, kteří nám pravdu v kostce předložili.

Hájkovo opičí extempore se dá snadno analyzovat, protože je k disposici plný text. Jeho ládinovské úlety je však třeba rekonstruovat z mediálního obrazu. On samozřejmě neřekl, že Ládin je pohádka a že nikdy nežil a byl uměle vytvořen jako jakýsi politický avatar. Výslovně mluví o politické a mediální manipulaci. Ze všech těch podivných vousatých fanatiků byl vybrán jeden, aby se stal symbolem a byl určen za cíl všeobecné nenávisti. A nemusí být člověk provokatér Hájkova ražení, aby nepojal podezření nebo aby se aspoň nepodivil, že commandos předložili Ládinovu hlavu Obamovi k nohám zrovna ve chvíli, kdy prezident zahajuje svoji kampaň za znovuzvolení. Ládin je fiktivní v rovině svého obrazu. Podobně můžeme vykládat Hájkovy výroky o 11. září. K masové vraždě došlo, viděli jsme ji doslova v přímém televizním přenosu, v tomto směru není o ní pochyb. Co to ale bylo a jak to bylo a proč to bylo, kde končí realita a začíná fikce, to je zakryto v mlhách.

Je to věru paradoxní jev. Hájek vystupující jako kritik politické manipulace se stává kašpárkem v politické manipulativní Pimprlálii. Hezky to osvětluje náhlá změna postoje Karla Schwarzenberga. Ten nejdříve komentoval Hájkovy výroky v rovině žertovné jako pošetilou kuriozitu a náhle otočil, jako když se obrátí rukavice naruby a zjistil, že Petr Hájek ohrožuje naše národní zájmy a pilkou na železo pidlá naše pouta se Spojenými státy. Samozřejmě proto, že fikce, která se kolem Hájka vytvořila, míří na ústřední postavu hry, totiž Václava Klause.

Hájkovy výroky jsou mýtotvorné jenom proto, že Hájek je Klausův věrný poskok. Navíc, Hájkovy názory jsou očividně odvozeny od názorů pánových. Copak kritika ideologizace vědy není leitmotivem jeho dlouhodobých postojů? Tato vazba vysvětluje, jak fiktivní Hájek vznikl. Klaus dopodrobna zná fungování médií. Ta nestojí o moudrost a pravdu, protože jejich konzumenti o to nestojí. Chytají se kdejaké hlouposti, protože po nich prahnou konzumenti. Klaus se k šokujícím zjednodušením nesníží, to by si zadal; tak si na to najal člověka. V tomto smyslu je myslitel Petr Hájek myslitel Václav Klaus čtvrté cenové skupiny. Má za úkol potravu předežvýkat a vyvrhnout na misku, aby ji veřejnost mohla snadněji pozřít. Zdá se ovšem, že to s tím Ládinem a Obamou hodně přehnal. I principál cirkusu někdy musí klaunovi napohlavkovat. Toho jsme byli právě svědky, když se Klaus od Hájka ve věci Ládina distancoval. Ovšem bylo to tak věrohodné, jako by se distancoval od vlastního stínu. Nicméně mnohé z toho, co Klaus hlásá a co Hájek přežvýkává a vyvrhuje, má racionální jádro a přinejmenším stojí za úvahu a diskusi.

Sociální manipulace je vážné téma. Natolik vážně, že je nutno jím manipulovat, což je krajně nevážné. Ale taková už je ta naše fiktivně nevážná doba.

LN, 10.5.2011