Svobodné volby byly hlavním požadavkem demonstrací v osmdesátém devátem. V devatenáctém už ne.

Před třiceti lety nebylo hlavním heslem ani Jakeše do koše ani Podívej se, Gusto, jak je tady husto. To bylo upouštění páry z čisté radosti, že si můžeme říkat, co chceme. Základním požadavkem byly svobodné volby. A protože komunistická vláda nebyla odvozena z takových voleb a stejně už komunisti nevěděli, jak dál, a přemýšleli o změně, tak byly demonstrace pod heslem Svobodné volby úspěšné. Možná to bylo shodou dalších okolností, ale dobře to dopadlo, a tak svobodné volby máme.

A musíme pokorně snášet jejich výsledky, protože svobodné volby probíhají podle pravidel, na kterých jsme se předem dohodli demokraticky a bez přívlastků. Patří k nim úcta k ostatním voličům a k výsledkům voleb včetně matematických důsledků. Například je od začátku každému jasné, že může dojít k výsledku 3x17>49% (přeloženo pro školy s inklusí: Tyjo, ta čtyřicítkadevítka tu vládu proti těm trpaslíkům nedá). Proto jsou výsledkem různé menšinové, upatlané a poskládané vlády, podepsané i jen domluvené koalice.

U (ne)poučených občanů může vzpomínka na tehdejší nádherné demostrance (zažil jsem osobně) vyvolat představu snadné cesty ke změně volebního výsledku a k výměně vládnoucí elity za jinou, ve které už budou vládnout nyní nespokojení vůdci demonstrací. Na samotné nespokojenosti přitom nemusí být nic špatného. Nespokojenost, tedy řečeno s klasikem blbá nálada, je zcela přirozený pocit ženoucí nás na cestě vpřed. Není ale většího omylu než dát tento pocit na transparent do čela demostrace. To nejde. Každý je nespokojený kvůli něčemu jinému a od nespokojenosti je kousek k násilí. Příkladů je ve světě bezpočet.

Nakonec tedy pro organizátory demonstrací.

Pokud svobodné volby už máte, jedny zrovna nedávno proběhly, a přesto chcete dát dohromady demonstraci, máte problém. Vlastně dva.

První je, co bude hlavní myšlenkou demonstrace. Tvrdím, že možná témata jsou dvě. Svobodné volby a nespokojenost.

Volby už jsem zmínil, každou chvíli jsou nějaké a frustraci z nedostatku příležitostí volit jsem nezaznamenal. To není dobré téma k přilákání davů na náměstí. Zbývá druhá možnost. Nespokojenost. Tu jako důvod k demonstraci nechci zlehčovat, může to být hlad nebo cesta k němu, ale nespokojenost s výsledkem demokratických voleb? Nesmysl. Nespokojenost musí být zaměřena na něco jiného, dostatečně srozumitelného a přitom emotivního, musí to oslovit davy lidí, které se v tom musí „najít“, ale přitom nesmí začít moc přemýšlet. Ech, těžká práce. Snad trochu pomůže podšprajcovat nějakými osobnostmi, u kterých lze zaměnit známost za důvěryhodnost. Ale ať jich je raději víc, není úplně jisté, že se to u všech povede.

Druhý problém je, co potom. Není dobré o tom od začátku nepřemýšlet. Nejen revoluce, ale i demonstrace může žrát své děti.