Pryč s okovy manželství a rodičovství, jak nabízí televizní série Božena? I tradiční role žen si zaslouží uznání

Božena Němcová – česká spisovatelka, národní buditelka, autorka Babičky a Divé Báry, maturitní otázka z literatury, naše první feministka a v poslední době též čtyřdílný seriál, který natočila Česká televize.

Jaké jsou na něj první ohlasy? Někdo je nadšen feministickou linkou a emocemi, jiný kostýmy a obsazením známých herců, jiný naopak seriál odmítá nebo odsuzuje. Útlocitným duším vadí přemíra sexu, historikům zase volné nakládaní s životopisnými i literárními fakty. Další zavrhne sérii jako červenou knihovnu a jiný si televizi vůbec nepustil, protože naši národní obrozenkyni vždycky považoval za frivolní a nespolehlivou.

Učitelé češtiny sérii podporují v naivní víře, že přitáhne k obrazovkám mladou generaci, jež se namísto čtení věnuje sjíždění sociálních sítích, na nichž si dítka přeposílají výtah z díla, aniž by z knihy kdy přečetla jediné slovo. A tomu všemu nadšeně tleskají obdivovatelé obou hereckých představitelek, jež přece nikdy ve filmu nehledí na historické či faktografické nepřesnosti.

Série v každém případě rozčeřila stojaté vody plné virů, nemocnic a očkování, a tak je třeba vřele poděkovat autorům, či spíše autorkám, což pro mé další úvahy zdá se směrodatné. Jakákoliv změna tématu si právě dnes zaslouží vděk za inspiraci.

Žena jako oběť, nebo múza?

Čert vem malé drobné nesrovnalosti, říkám si stejně, jako když jsem sledovala britský seriál o královské rodině Koruna. Je to film, není to věrný přepis historie. Nevadí mi erotika ani herecké obsazení nebo blízká či vzdálená podoba hlavních hrdinek, i když dospělá Božena se víc než jako sebevědomá dáma chová jako fracek ignorující sliby, smlouvy a dobré vychování.

Co mi naopak vadí, je okázalé pohoršování se nad minulostí a zejména zjednodušení na jediný výklad historie, v níž muži jsou agresivní domácí či venkovští násilníci, anebo slaboši prchající před odpovědností, a rodina je koule, která k smrti tíží. Jistě, nelze popřít, že minulé časy nebyly pro ženy právě přívětivým místem, ale cožpak muži to měli jednoduché? Dnešní doba je se svou rovnoprávností pro ženy nejlepší dobou od stvoření světa, přesto se na jednu zásadní okolnost neustále zapomíná.

Žena po celou historii byla a je zdrojem úcty a velebení, vždyť přece stále znovu stojí v centru pozornosti básníků, spisovatelů, sochařů, malířů, vojevůdců a mladých i dospělých mužů. O ní a její moci se zpívají písně a natáčejí filmy, kvůli nim se vydělávají peníze, právě jim se kupují dárky. Zástupy dnešních feministek trvají na právu rozhodovat o svém těle a své duši, na právu volit a bez omezení šířit svobodný názor, na možnosti vybrat si svůj budoucí osud. Jistě, to všechno jsou výdobytky, o něž se i Božena Němcová svým životem zasadila. Nad tím vším právem, rovností a odstraněním diskriminace však vidím mohutnou ženskou sílu, čarokrásnou moc, velké ženské kouzlo, jímž mnohé ženy odnepaměti disponují a ovládají muže a kvůli němuž je kdysi upalovali jako čarodějnice. Feministky tu obrovskou moc možná v sobě necítí nebo nikdy neobjeví, ale kvůli ní přece muži obchodují, kvůli ní staví domy, zahajují války a páchají sebevraždy.

Seriálová Božena velebí svobodu ženy a právo jít tam, kam ji volá srdce, včetně práva nebrat ohled na svého manžela, přesto se divák nemůže ubránit hořkosti v okamžicích, kdy s ním hluboce soucítí. Seriálový Josef Němec by přece dal všechno na světě, jen aby ho jeho žena milovala.

Leitmotiv série Božena je podobný moderním příběhům, které píší a točí mladé ženy. Podle nich může být žena šťastná jedině tehdy, když odhodí okovy manželství, rodiny a rodičovství a bude se svobodně a bez ohlížení věnovat kariéře, protože manželství svírá a děti dusí. Jako kdyby pro všechny ženy existovala pouze ta jediná moderní cesta.

Rodina jenom k opovržení?

Jenomže najít štěstí v profesi nemusí chtít každá a i dnes u nás existují ženy, které ze všeho nejvíce touží stát se matkami a manželkami. Každý má přece své sny a svoje touhy. Kdo chce, aby ho druzí bez výjimky tolerovali, ten přece musí přiznat právo stejné existence jiným cestám a odlišným ideálům. Už jen proto, že bez rodiny a bez potomků na této planetě není budoucnosti.

A tak je opovrhování rodinou, dětmi i minulostí krátkozraké a pokrytecké. Koneckonců bez minulosti by nebylo přítomnosti a z rodiny jsme všichni vyšli. Obojí k nám patří, každý z nás byl stvořen z buněk našich otců a našich matek. Tedy z minulosti.

Autorka je bývalá ministryně spravedlnosti, prezidentka Unie rodinných advokátů

LN, 21.1.2021