Milion chvilek pro demokracii se pustil do politiky z úplně jiného konce, než jak se v ní angažoval dosud. Ten hubený rozjel v čele chvilkařů kampaň proti kandidátovi na funkci ombudsmana Stanislavu Křečkovi. Udělal to tím nejpitomějším způsobem, ostatně zdá se, že ti angažovaní nestraníci jiný ani neznají. 

Odsoudili Stanislava Křečka předem, drsně, bez vztahu k realitě a udělali z něj jednak rasistu a druhak to pojali tak, že se nejspíš zhroutí demokracie v této zemi, bude-li tento kandidát zvolen. A také, abych nezapomněl, vlastně by jeho volbou úplně zanikl smysl ombudsmana u nás. Volně to parafrázuji, protože vracet se k jejich výzvám a číst je znovu pozorně mě otravuje.

Stanislav Křeček byl ve 2. kole zvolen. Několik poslanců uvedlo, že jej nakonec zvolili právě kvůli nátlaku chvilkařů z jakéhosi principu, že to není ulice, kdo volí či nevolí podle zákona toho či onoho do nějaké funkce. Tento způsob úvahy považuji za hodně pofidérní, protože se poslanci nakonec přiznávají k tomu, že je to právě ulice, kdo je ovlivňuje, i když opačně, než by si ulice přála. Ale nic to nemění na faktu, že pan Křeček byl v souladu se zákonem zvolen, a pravdou také je, že nikde nelobboval, nepobíhal po sněmovně, prostě vyčkal hlasování. Tečka. Je zbytečné se točit kolem 91 hlasů, které získal a které tvořily jen těsnou většinu. Dobré je podívat se na číslo nejbližšího protikandidáta, které ukazuje, že neměl žádnou šanci a ve druhém kole mu přibylo hlasů čtyřikrát méně než vítězi.

Chvilkaři oznámili, že za čtrnáct dní uspořádají proti této volbě demonstraci, a tady se dostávám k meritu svého komentáře: Jak jsem předvídal, chvilkařům prostě dochází dech, jejich činnost se dostává na slepou kolej, jejich plánovaná tour po krajských městech podle mě chcípne na úbytě, protože se v těchto městech tak jako tak sejdou jen s lidmi, kteří s nimi souznějí. Nic jiného se nestane - a to je trapně málo. Volba Stanislava Křečka je jednoznačně nešikovně skrývanou snahou oživit smysl existence tohoto spolku, který se nachází v terminálním stádiu své existence. Nějak se ty miliony shromážděné na účtech přece utratit musí, jinak bude zle.

Je konec konců věcí tohoto spolku, jak si představuje svoji budoucnost, a je právem všech, kdo si chtějí zademonstrovat, ať do toho jdou. Realizují tím své ústavní právo a dobře tak. Jiná věc ale je, že vedení toho spolku - a nepochybuji o tom, že i někteří demonstranti na to naskočí víc než ochotně - pana Křečka denuncuje, uráží a předhazuje mu vlastnosti, které tento člověk nemá.

Co víc si můžeme přát než ombudsmana, který konečně nebude aktivistou, jakou byla Anna Šabatová. Takoví ve funkci ombudsmana být nemají, patří do občanské společnosti. a já cítím, že demokracie je ohrožena právě soustavným nátlakem ukřičené občanské společnosti. Určitě ne volbou Stanislava Křečka. Těší mě každž, kdo je v politice a nazývá věci pravými jmény. Z toho má občanská společnost největší strach.