Připojuji svou úvahu o rozdílu mezi těmi, kteří disponují inovačními schopnostmi (schopností přesahu stávajícího, tj. schopností přijít s inovací nebo se podílet na jejím prosazení), a těmi, kteří vidí svoji perspektivu jen v dobývání pozic:

- První nové pracovní příležitosti vytvářejí, druzí si ani nedokážou představit, že někdo může druhým pomoci tím, že přijde s inovací.
- První spoléhají na své schopnosti, druzí používají podrazy, podlézavost uplácení.‘
- První vytvářejí atmosféru týmovosti a pospolitosti (vědí, že to nejdůležitější je nutné prosazovat společně), druzí atmosféru rivality, nesnášenlivosti konfliktů (domnívají se, že k tomu, aby se jeden prosadil, musí být druhý likvidován či alespoň odstaven).
- První hýbou společností dopředu, druzí způsobují její ztrnulost.
- První si snadno dovedou představit, jak se rozvoj lidských schopností mění v produktivní sílu rozvoje společnosti, jak jsou lidské schopnosti důležité a jak obtížné je jejich nabývání, druzí si to, k čemu by mohly být lidské schopnost, nedovedou ani představit.

Čtenář jistě pochopí, že v dalším textu jde o nadsázku. Ale ne tak docela.

S odstupem času si uvědomuji jakou paseku v hlavách dětí i dospělých nasekal totalitní seriál „Krkonošské pohádky“, o kterém se bez naprostého pochopení toho, o co jde, píše i ve Wikipedii:
„Zápletky jednotlivých dílů jsou založeny na prakticky stejném principu: Chamtivý a zlý Trautenberk se pokusí na úkor svého velkého a mocného souseda Krakonoše získat nějakou výhodu. Za to je Krakonošem vytrestán. Do svých plánů Trautenberk obvykle zangažuje své sloužící, kteří jen neradi splní jeho příkazy a které proto pak Krakonoš netrestá. V seriálu se prakticky nevyskytují epizodní postavy, jedinou výjimkou je sojka, která Krakonošovi pravidelně donáší informace o Trautenberkových plánech.“ (viz)

Věc se má úplně jinak. V pohádce vystupují následující osoby:
- Neúnavný, vytrvalý a odvážný inovátor schumpeterovského typu - Trautenberk. Vymýšlí, jak pěstovat léčivé byliny, ryby a jinak kultivovat chudý kraj, jak vytvářet pracovní příležitosti.
- Podlézavý reprezentant veřejné správy - Hajný. Zbabělý a toužící se zavděčit mocnějšímu, aby si uchoval svou funkci.
- Zdegenerovaná dělnická třída reprezentovaná Kubou, neschopná vlastního rozhodnutí, nepříliš výkonná a ochotná podrazit kdykoli toho, kdo ji zaměstnává a živí.
- Sojka bonzačka-estébačka, které dělá přímo potěšení udávat kohokoli, kdo přijde s něčím novým.

- Bezohledný ochránce stávajících pořádků Krakonoš nadaný nedotknutelností a neomezenou mocí okresního tajemníka KSČ, který nenese naprosto žádnou zodpovědnost za svá rozhodnutí a který je přímo posedlý likvidací jakéhokoli projevu svobodného myšlení, invence, snahy zlepšit lidem život apod. Jeho perverzní zálibou je pouštět hrůzu na lidí, kteří chtějí něco dokázat. (Úplný opak relativně osvíceného okresního tajemníka KSČ v Okrese na severu, který sice sám nic moc neumí, ale snaží se kvalifikované inovátory aspoň podporovat.)
- Jediná další částečně pozitivní figura je Hančí. Ta si uvědomuje, kdo vytváří skutečné ekonomické zázemí pro její rodinu. V důsledku nekritické zamilovanosti ke Kubovi (to se ženám někdy stává; proboha – kam dala oči?) není schopna se od něj citově odpoutat a najít si partnera mnohem vhodnějšího pro ekonomicky zdravý rodinný život (Trautenberk, to je aspoň chlap – i to břicho má, jak se patří).

Příběhy pak skutečně (jak se píše ve Wikipedii) jsou založeny na stereotypu: Trautenberk přijde s inovací, která by mohla lidem v chudém kraji zlepšit život. Estébačka Sojka ho udá. Okresní tajemník Krakonoš přijede zjednat pořádek. Hajný i Kuba jsou strachem bez sebe. Hančí si myslí svoje, ale má svého milovaného Kubu. Trautenberk si zachová důstojnost a nadále se snaží přijít s dalšími inovacemi.

Můžeme se pak divit, že když tento večerníček ovlivnil celé generace, přihlásily se k němu i ty polistopadové (vyhrál anketu), že tak málo spoléháme na své vlastní poctivě nabyté schopnosti, na své vzdělání, na kritický a samostatný úsudek a že podle svých dispozic napodobujeme Kubu či Hajného, mlčíme k nešvarům a podlézáme mocným? „Krkonošské pohádky“ zlomily náš národ víc než všechny VUMLy, PŠM, Poučení z krizového vývoje a další nástroje ideové moci dohromady.