Nedávno jsem se zúčastnil konference, na níž evropští učitelé diskutovali o možnostech využívání informačních technologií k výuce. Mluvilo se méně o profesním vzdělávání IT odborníků, více o průniku IT do základních a středních škol. Diskuse byly rozpačité. Není divu. Informační technologie jako nástroj k vyučování mají rozsáhlé možnosti. Je tu internet - zdánlivě neomezená studnice informací -, objevují se jevy jako RSS, Wikipedia, Web 2.0, možnosti simulování různých jevů a procesů. I v Česku jsou počítačové třídy vybaveny moderními technologiemi včetně vysokorychlostního připojení. Nástroje zahrnují jak e-learning, tak třeba tabule s možným přímým zápisem do počítače. Počítače sejmuly z učitelů mnoho administrativní zátěže. Řada zaměstnání se nedá bez počítačů vykonávat, takže nároky na počítačovou gramotnost rostou.

Nelze ovšem přehlížet řadu problémů. Aniž bych se chtěl dotknout učitelů, počítačové znalosti žáků nezřídka převyšují ty jejich. Není to tak špatné jako před deseti lety, kdy mé dcery nesměly nosit do školy domácí úkoly na počítači, natož využívat informací z internetu. Ale generační rozdíly přetrvávají. Děti si na počítače zvykly, přestaly je vnímat jako zvláštnost a berou je jako přirozenou součást života. Dalším problémem je převažující kvantita nad kvalitou informací. Tvorba neznamená kompilaci. Začínají se používat testovací programy, které se v domácích úkolech a absolventských pracích snaží najít něco nového, neopsaného z internetových zdrojů. Otázka, jak najít a strukturovat relevantní informace, zůstává otevřená. Různými druhy spamu je internet zahlcen. Počítače také samozřejmě nemají žádnou emocionální inteligenci. Natož empatii. Uživatelsky generovaný obsah - ať už pasivně užívaný nebo aktivně vytvářený - je problémem sám o sobě. Máme blogy a YouTube, na druhé straně třeba Wikipedii. E-learning sám o sobě je jen nástroj, ale vyžaduje tvorbu specifického kvalitního obsahu.

Ze zmíněné konference bylo zřejmé, že na užívání informačních technologií neexistuje žádná metodika. Nic, čeho by se někteří tápající a rozpačití učitelé mohli chopit. Existují jen příklady dobrého, či špatného využití. Všichni považují informační a komunikační technologie za skvělý nástroj nejen pro využití ve školách, ale i pro celoživotní vzdělávání. Ale jak jej uchopit?

Intuice převažuje nad systémem. Zatím se dá říci jediné. Učitelé se nemusejí obávat, že je počítače nahradí. V základech vztahů mezi učitelem a studentem technologie nic nemění. Ostatně: vzdělávání není jediný obor, který pokulhává za vývojem technologie.

Euro 43/2007