V takovém světě by se ženy těžko domáhaly svých práv

Málokterý novinový text mě přiměl k tak intenzivnímu zamyšlení jako článek Petra Kolmana Jak na mladé řidiče, postrach našich silnic (NP, 4.6.). Autor cituje a analyzuje statistické údaje, podle nichž zvýšený počet nehod - a hlavně těch nejtragičtějších, jež způsobují řidiči mladší dvaceti čtyř let v porovnání se staršími řidiči - jde výhradně na účet řidičů mužského pohlaví. Mladé ženy mají nehodovost téměř pětkrát nižší než mladí muži. Jako vědec vím, že statistiky je nutno posuzovat opatrně; poměr jedna ku pěti však mimo jakoukoliv pochybnost dokazuje, že species „mladý řidič“ a species „mladá řidička“ jsou co do nebezpečí, které představují pro své okolí, absolutně nesrovnatelné entity.

Zohledňování pohlaví u řidičů by pomohlo ušetřit mrtvé na silnicích

Jako první myšlenka se mi vybavil dotazník, který jsem nedávno vyplňoval k pojištění automobilu a z něhož bylo zřejmé, že povinné ručení je podstatně dražší pro automobilistu nebo automobilistku mladší třiceti let. Ano, automobilistu nebo automobilistku. Žádný rozdíl mezi muži a ženami. Mladí za volantem způsobí statisticky mnohem více škod, takže se považuje za logické, aby měli dražší pojistku. Ovšem ze shora uvedené podrobnější analýzy vyplývá, že tyto vyšší škody působí výlučně mužští řidiči. 

Vyžadovat tedy vyšší pojistné i na mladých řidičkách je naprosto neopodstatněné. Petr Kolman jde ve svém článku ještě dál a navrhuje, podle mne zcela správně, aby mužům byly udělovány řidičské průkazy až od dvaceti let. To by ušetřilo ročně jen na českých silnicích stovky mrtvých a doživotně handicapovaných. Každopádně je jasné, že analýza nehodovosti podle věku a pohlaví přinesla výsledky, nad nimiž by se naše společnost měla zamyslet. A všichni bychom si měli uvědomit, že pokud kvůli současnému běsnění pod heslem GDPR zmizí údaj o pohlaví z identifikačních dokumentů, budou takové studie nesmírně komplikované nebo prostě nemožné.

Právo žen na diskrétnost

V předešlé větě narážím na nedávný návrh pirátského poslance Ondřeje Profanta, aby v novém občanském průkazu byl údaj o pohlaví nepovinný. Současně jsem si vzpomněl na humornou glosu Ištvána Léka „Těžký úděl strojvedoucích“ (LN 27.5.) vyprávějící příběh strojvedoucího London Eastern Railways, jenž se musel veřejně omluvit za to, že cestující ve vlaku uvítal slovy „Dámy a pánové, přeji vám hezký den!“ Urazil tím totiž cestující, kteří se necítí být ani ženou ani mužem. Pan Profant by s vedením London Eastern Railways, jež strojvedoucího za genderově nepřípustnou zdvořilost pokáralo, určitě souzněl.

Když už jsme u cestování železnicí, rád bych věděl, zda Ondřej Profant někdy jel nočním vlakem ve spacím voze. Kabinky jsou tam běžně obsazovány buď muži, nebo ženami. Chápeme asi všichni, že žena při používání mycího koutu netouží po tom, aby ji okukoval cizí chlap. Pan Profant ovšem k binárnímu dělení připomíná, že v ČR žijí stovky občanů, u kterých nelze snadno poznat, jde-li o muže či o ženu. Jako demokraté bychom jistě existenci ani takto nepočetných menšin (hovoříme o tisícinách procenta) neměli ignorovat.

A bereme-li vážně ochranu žen v naší společnosti, měli bychom se například ptát, jak si má počínat turistka, jež v dámském kupé potká pasažérku zakrývající svůj obličej spektrem make-upu a budící sytým barytonem pochybnosti o tom, že její volba oddělení byla genderově správná. Snad by turistka měla mít právo zeptat se průvodčího, zda nedošlo k omylu v rezervacích. Průvodčí je pak povinen rezervace zkontrolovat a případné muže z ženské kabinky vykázat. Jak ale má podle pana Profanta průvodčí evidovat pohlaví, když u někoho není na první pohled zřejmé? Má barytonistce sáhnout do rozkroku? Nebo rychlotestem určit, má-li genotyp xx typický pro ženy nebo xy typický pro muže? Nepochybuji, že takové rychlotesty budou brzy k dostání; nevím ovšem, jak by si průvodčí poradil s genotypem xxy či jinou ze známých, leč vzácných chromozomových aberací.

Nebudu ve výčtu absurdních metod pokračovat; je snad jasné, že jedinou schůdnou cestou, jak zkontrolovat pohlaví, je podívat se do občanských průkazů, za předpokladu, že v nich je pohlaví povinně uvedeno.

Moderní doba přinesla genderově atypickým občanům právo si pohlaví změnit (v ČR podle §29 Občanského zákoníku) a taková změna je do občanských legitimací zanesena. Proč chtěl pan Profant připravit zmíněné občany o jejich asi nejvýznamnější právní výdobytek, je mi záhadou. Shora uvedený příklad ze spacího vozu dokládá, že právě oni jsou skupinou, pro niž je údaj o pohlaví v osobních dokumentech naprosto zásadní. Jste-li na první pohled chlap nebo ženská, problém s přístupem do pánského či dámského oddělení mít nebudete. Průkaz o pohlaví budou potřebovat právě ti atypičtí, jimž tuto privilej chtěl pan Profant odepřít, přičemž paradoxně tvrdil, že jedná v jejich zájmu. Nebo snad chtěl zrušit pánská a dámská kupé a pánské a dámské sprchy a toalety? To by se jistě líbilo jinému poslanci, který se údajně rád ve sprchách se ženami proti jejich vůli zamykal. Lze jen doufat, že páně Profantovy pohnutky nešly tímto směrem.

Nutno s úlevou konstatovat, že hlasující většina poslanců měla rozum a bezpohlavní občanské průkazy nepodpořila. Iniciativa Ondřeje Profanta přesto zůstává důležitým mementem pro voliče: ukazuje, kam až jsou Piráti ochotni ve své politické korektnosti zajít.