V červnu 1902 se před nově vybudovanou filiálkou Živnostenské banky pro Čechy a Moravu v Ostravě sešli dva muži. Ten starší byl JUDr. Edmund Palkovský (1858-1930), mimo jiné člen představenstva filiálky, tím druhým byl MUDr. Jan May (1869-1931) starosta pozdějších Mariánských Hor, člen výboru pro postavení kostela Panny Marie Královny v Marianských Horách známý též jako „Lékař lidumil“. Oba muži se dobře znali, byli známými mecenáši a navíc doktor Palkovský s manželkou Antonií byli kmotry jeho dvou synů staršího Oldříška a mladšího Jana. Dlužno podotknout, že Živnostenská banka jako taková vznikla již v listopadu 1868 jako akciová společnost se zaměřením na podporu nově zakládaných českých firem. Byla zaměřena na financování malých podniků s výhradně českým kapitálem.

V lednu 1901 zakoupila ostravská filiálka Živnostenské banky ve veřejné dražbě hotel „Skalka“ v Čeladné. MUDr. May hotel od banky koupil. Jeho snem bylo vybudovat zde na úpatí hory Skalka (nejvyšším vrcholu masivu Ondřejník) lázně a rehabilitační centrum. Asistoval mu při tom zmíněný již JUDr. Edmund Palkovský, podnikatel, vlastenec a zakladatel mnoha spolků a institucí na Ostravsku.

Osud bývá někdy krutý.. V neděli 20. května 1906 se na místním hřbitově v Mariánských Horách o půl čtvrté odpoledne konalo poslední rozloučení s Oldříškem Mayem. Příčina smrti: SPÁLA. Nebyla antibiotika. MUDr. Janu Mayovi nebylo dopřáno, aby si splnil svůj sen o čeladenských lázních, Není divu, že oba manželé pod tíhou událostí se vrátili do Prahy.

Lázně dál fungovaly dle možností, avšak stále to nebylo ono. Přešly dvě války a jedno století. V roce 1951 převzal československý stát koncepci zdravotnictví ze Sovětského svazu – tzv. Semaškův model státního zdravotnictví. Díky zákonům č. 102 a 103/1951 Sb., bylo přebudováno národní pojištění a zavedena jednotná preventivní a léčebná péče. Zdravotní péče se stala „bezplatnou“ a vznikly krajské a okresní ústavy národního zdraví, které převzaly veškerou léčebnou preventivní péči nemocniční, závodní i ambulantní. Ústavy národního zdraví byly v každém ze 76 okresů se 120 tisíci obyvateli. Vše bylo direktivní a centralizované. Byl chronický nedostatek některých léků a zaostalé přístrojové vybavení. Zdravotníci byli odměňováni pouze dle tabulek a jejich společenské postavení bylo dost nedoceněné. Bujela korupce a šedá ekonomika. Zdravotnictví bylo pokládáno dle Semaškova modelu za neproduktivní odvětví národního hospodářství a bylo centrálně plánováno. Všechna zdravotnická zařízení byla majetkem státu. Celkově trpělo socialistické zdravotnictví nedostatkem peněz vůbec, scházely finance na nákup zahraničních léků a přístrojů. Tento systém byl typický pro všechny socialistické země a Kubu. A tak se stalo, že z původních Lázní Skalka vznikla Nemocnice s poliklinikou patřící pod OÚNZ Frýdek-Místek. Zařízení chátrala a vybavenost byla mizerná. Na druhu stranu je třeba uvést, že až na výjimky patří do téměř padesátileté historie čeladenské nemocnice vynikající pracovní výsledky lékařek, lékařů, zdravotních sester i pomocného personálu. Jak je to možné? Obecně platí, že lidé jsou založeni tak, aby si pomáhali. Zdravotníci se častěji než kdokoli jiný potkávají s lidskou fyzickou i psychickou bolestí. Malá venkovská nemocnice má své výhody. Všichni se znají, mohou se nejen přátelit, ale více si pomáhat. Takže mnohé nedostatky systému nahrazovali lidé v čeladenské nemocnici obětavostí, aktivním přístupem k práci a samozřejmě také snahou vědět, znát a umět pomoci. Ne, nebylo vše ideální, ale mnohým je třeba na dálku projevit úctu.

Poctivý a snaživý přístup zdravotníků ovšem nemohl zajistit, aby budovy nechátraly, aby náklady ve všech směrech nestoupaly, aby byl dostatek potřebných léků a technického vybavení. Proto také po jistém společenském uvolnění v roce 1989 a v letech dalších, dochází v mnoha zdravotnických zařízeních k vážným krizím.

Svými krizemi si prošla i tato nemocnice. Nakonec měla ale z pekla štěstí. Našli se lidé, kteří měli vize, nikoli vidiny rychlého zbohatnutí. Znáte to - privatizovali, prodali, vydělali a opustili.

Intermezzo 1

Když jsem svého času popisoval tíživou situaci v tehdejší Nemocnici v Čeladné, napadl mě termín: Tři muži ve člunu, kniha mého oblíbeného autora Jerome Klapky Jerome (1859-1927). Neboť byli také tři: starosta Čeladné Pavol Lukša, jeden ze zakladatelů zdravotnického komplexu Agel MUDr. Roman Dudys a budoucí ředitel rehabilitačního centra MUDr. Milan Bajgar. Svého času to trefně charakterizoval doktor Dudys:

Čeladná je projekt, který se dokonale povedl. V něm se ovšem sloučilo několik velice významných faktorů. Zadlužená a zaostalá nemocnice v Čeladné neměla vůbec žádnou šanci na přežití. Dávná sláva věhlasné porodnice byla tatam, milionové dluhy a každoroční milionové ztráty. To byla realita. Prvním významným faktorem byla skutečnost, že tuto situaci naprosto přesně pochopil starosta Čeladné Pavol Lukša. Vytvořil velice dobré podmínky k tomu, abychom mohli realizovat náš záměr a udělat z chátrajícího nemocničního zařízení exkluzivní rehabilitační centrum. Pak musel přijít i doktor Milan Bajgar, jeho dnešní ředitel. Je nejen lékař, ale také vizionář. Dovedl se obklopit schopnými lidmi a vytvořil takovou docela malou, zajímavou, příjemnou a hezkou rehabilitační oázu na jižním úpatí Ondřejníku. Pavol Lukša naštěstí v čele obce zůstal, doktor Bajgar v čele čeladenských lázní, jak se jim někdy říká, také, není to krásné vysvědčení správnosti našeho rozhodování v tehdejší době?

A tak se stalo, že v letech 1996-2000 přebírá MUDr. MiIan Bajgar čeladenskou nemocnici s úžasnou pověstí místní porodnice. Stát se rozhodl různé Ústavy národního zdraví zrušit.

Milan Bajgar je absolvent všeobecného lékařství University Palackého v Olomouci. Atestoval z vnitřního lékařství a z FBLR (fyziatrie, balneologie a léčebná rehabilitace). Vojenskou službu absolvoval v ASVS Dukla Praha, pracoval pro atlety oddílu a reprezentaci ČSSR. Začínal na interním oddělení Krajského ústavu národního zdraví v Ostravě. V Rehabilitačním ústavu Hrabyně byl ordinářem pro pacienty s míšním přerušením. Jako první v zemi zavedl metodu asistované reprodukce s vybavením profesora Seagera z USA. Pracoval jako mezinárodní klasifikátor ve sportu tělesně postižených. Na paralympiádě v Atlantě v roce 1996 byl lékařem výpravy. V Jodových sanatoriích Klimkovice pracoval jako vedoucí lékař sanatorií a stavěl tým zdravotníků při zahájení činnosti. Od roku 1996 pracoval jako ředitel Nemocnice Čeladná, když v roce 2000 byla celá nemocnice transformována do rehabilitačního centra, jako první v ČR. Vzniklo Beskydské rehabilitační centrum (dnes Rehabilitační centrum Čeladná), jehož je až dosud ředitelem. Postupně se zvyšovala lůžková kapacita do současných 246 lůžek. Jako jediné pracoviště té doby byla součástí rehabilitačního centra i JIP pro pacienty po kardiochirurgických operacích. Jako první v ČR byla v BRC zavedena metoda celotělové chladové terapie, naše pracoviště je autorem názvu Polarium, později obecně užívaného pro tuto léčebnou metodu. Beskydské rehabilitační centrum je investorem AD Lara s wellness centrem, které bylo oceněno titulem Stavba roku MS kraje 2007. V soutěži EY Podnikatel roku byl v roce 2016 ředitel BRC s projektem Podnikatelský přínos kultuře a umění finalistou soutěže. Pro putovní výstavu Stavba čtvrtstoletí, spolupořádanou Senátem Parlamentu České republiky v roce 2019, bylo BRC vybráno v kategorii Zdravotnictví jako nejlepší. MUDr. Jan May, který v roce 1902 založil „Lázně Skalka“ předchůdce dnešního rehabilitačního centra, již z dob medicínských studií věděl, jak jsou potřebné občanské aktivity. Tak na rozhraní let 1920-1903 iniciuje vznik „Okrašlovacího spolku pro Kunčice, Čeladnou a okolí. Členy spolku byli v letech 1903-1951 významní podnikatelé Ostravska. V roce 1951 byla činnost spolku násilně potlačena. V roce 2010 vznikl Okrašlovací spolek Rozhledna jako pokračovatel původního spolku, jehož předsedou je MUDr. Bajgar, Členy spolku jsou mimo jiné i starostové okolních obcí. Spolek již 14 let organizuje 1x měsíčně vlastivědné přednášky pro občany a klienty rehabilitačního centra a vydává vlastivědné publikace.

Intermezzo 2

Jednou z nich byla počátkem roku 2010 publikace Lékař Lidumil s podtitulem „neuvěřitelný příběh MUDr. Jana Maye zakladatele lázní v Čeladné, starosty Mariánských hor a známého pražského lékaře….“. Autoři Andrea Anderle Adamová, Petr Anderle, Jan Folprecht a Jiří Jezerský. Součástí té knihy bylo také autorské DVD Andrey Anderle Adamové s titulem „Splněný sen doktora Maye“. Vydalo Video-Foto Studio Láryšov. Sen se plní.

Intermezzo 3

Zeptal jsem se nakonec:

Když ses před lety ujímal funkce ředitele Nemocnice Čeladná, napadlo Tě, že zde v roce 2023 bude velký, všeobecně uznávaný a prosperující rehabilitační komplex? A víš, jak dál?

Když jsem přijel poprvé do Čeladné, pocítil jsem stejně jako o mnoho let dříve dr. May neobyčejnost tohoto místa. Stál jsem sice v neudržovaném parku, mezi zchátralými budovami, ale cítil jsem sílu a možnosti tohoto výjimečného místa. Po příchodu do Čeladné bylo nejdříve nutné stabilizovat nemocnici po stránce finanční. Pak jsme přemýšleli o další cestě pro malou regionální nemocnici. V době slučování, zvětšování a specializací, v době globalizace, jsme zvolili jako první v České republice zrušení celé nemocnice. Při této transformaci jsme dosáhli několika prvenství. Byla to krásná doba.

Ale rád bych ze všeho nejvíc poděkoval všem lidem, kteří s námi, nebo také před námi, v tehdejší nemocnici pracovali. Chtěl bych ocenit všechny lékaře, sestry, kuchaře, údržbáře, zkrátka všechny zaměstnance, kteří se snažili o nejlepší možnou péči pro své pacienty. Chtěl bych jim znovu poděkovat a vyjádřit svůj obdiv, protože za tehdejších podmínek dělali v Čeladné pro své pacienty často zázraky.

Vlastně přesně nevím, co všechno se za úspěchem Čeladné skrývá. A Rehabilitační centrum je určitě součástí krásné pohádky o Čeladné. Ten příběh jsem sledoval zblízka, jako jeden z jeho účastníků a vždycky se znovu divil. Problémy, které by jinde byly neřešitelné, se tady zdánlivě lehce zvládly. Kolikrát jsem slyšel větu - to se vám nikdy nemůže podařit. Ale řešení už klepalo na dveře. Malý příklad z BRC. Při výstavbě AD Lara jsme potřebovali na nově vznikající náměstí kašnu. Protože prvek vody k lázním patří. Tak jsem odjel do Petrohradu. Běhal jsem po tom krásném městě a fotil a fotil kašny. Ale vlastně žádná se mně nezdála pro Čeladnou vhodná, žádná mě neinspirovala. Když jsem přijel zpět, našel jsem na psacím stole fotografii kašny, která dnes stojí uprostřed náměstí před AD Lara. Na fotografii bylo napsáno telefonní číslo a text - chcete to? Samozřejmě, že jsme chtěli. Kdyby přišel návrh jen o několik dní později, kašnu bychom na náměstí nemohli umístit. Později už bychom nemohli upravit nosnost stropu podzemní garáže, na kterém kašna stojí. A tak to jde pořád dokola. Ale ať nepodléháme iluzi, ten úspěch Čeladné je tak velký také proto, že řada lidí tomuto místu obrazně upsala duši. A já děkuji prozřetelnosti, že mohu vedle takových lidí žít a těšit se s nimi krásnými činy a vším, co u nás v Čeladné stvoříme.

(Missio (lat) poslání)