Nedávné přísnější dodržování zákonů, podle kterého ve francouzských školách nesmí být, podle systému „laicité“, veřejně deklarována příslušnost k jakémukoliv náboženskému vyznání, tedy v praxi zákaz nošení muslimského oděvu zakrývajícího tvář žáků (a žákyň). nevzbudil u nás větší pozornost. Ozval se jen postesk nad diskriminací , ale i souhlas s principem „laicité“, tedy civilního pojetí školy ve Francii.

Česko prodělalo jakýsi svůj „zápas o laicité“ před osmi lety a to zcela v Evropě nevídaným způsobem, na který by mnozí již raději zapomněli. Dne 9.12.2011 ve 22.55 hod. byla v tranzitním prostoru Ruzyňského letiště zjištěna osoba, která nebyla schopna prokázat se jakýmkoliv dokladem své totožnosti a neuvedla odkud do ČR přicestovala. Požádala o mezinárodní ochranu a ta jí byl poskytnuta a byla předána do Přejímacího střediska. Byl jí vydán průkaz o povolení k pobytu v prosinci téhož roku, v září 2013 byl tento průkaz hlášen jako ztracený. Byl vydán nový průkaz, který byl jako ztracený ohlášen v říjnu téhož roku, ale již v prosinci byl opět vydán doklad nový. Všechny průkazy byly vydány na jméno „ Ayan Jamaal Ahmednuur“ prý nar. 19.10.1990. V celé záležitosti se angažovaly neziskové organizace, ale již tehdy to na některé působilo jako pokus o nějakou provokaci. Zejména tehdy, když se tato osoba přihlásila ke studiu na zdravotní škole přesto že neuměla ani slovo česky. Při zápisu nepředložila žádný průkaz totožnosti a žákyní školy se tedy nestala. Ale tvrdila, že jí studům bylo znemožněno proto, že nosila hidžáb – tedy muslimský šátek.

To ve veřejném mínění tehdy vzbudilo díky angažovanosti neziskovek , ale i organizací mající či pokoušející se hájit lidská práva ,značnou pozornost. Česká školní inspekce nejprve zamítla stížnost na diskriminaci „žákyně“, později však pod tlakem názor změnila. Došlo k soudnímu jednáni, soud však nerozhodoval o tom, zda je nebo není ve škole přípustný muslimský šátek, jak se toho „žákyně“ domáhala, ale o tom, zda vůbec byla žákyní školy. Rozhodl v r. 2017 že nebyla a žalobu zamítl. Jednání soudu tehdy provázely hlučné demonstrace v budově soudu dokonce se zásahem justiční stráže. Na jednání docházely dívky v hidžábech na podporu žalobkyně i lidé s hrnci na hlavách vyjadřující názor že když šátek tak může mít člověk na hlavě cokoliv. Vycházely často hysterické komentáře v hromadných sdělovacích prostředcích a zostouzena byla i Zdravotní škola na Praze 10. Náhle vše utichlo, Městský soud rozsudek potvrdil, ale ten pak zrušil Nejvyšší soud s tím, že i diskriminací je třeba se přece jednou zabývat. Žaloba pak byla vzata zpět, žalobkyně se nikdy u soudu neukázala a od té doby o ní nikdo neslyšel… Kdo ví, co to tehdy vlastně bylo…

Okázalé demonstrace náboženského a dnes módně genderového přesvědčení jsou možné ve veřejném prostoru, ale škola je škola. Myslím, že Francie v tomto ukazuje cestu.

Lidoé noviny, 12.9