19.3.2024 | Svátek má Josef


RECENZE: Wim Hof - Ledový muž

2.6.2023

Otužujete se? Provádíte dechová cvičení? Snažíte se vědomě ovládnout svou mysl ? Pak tuhle knížku číst nemusíte. Pro ty ostatní je to skvělý návod, jak se sebou cosi udělat.

Lidé si k různým výročím přejí leccos. Ale téměř nikdy tam nechybí zdraví. Pokud se zeptáte prakticky kohokoliv, co ve svém životě považuje za nejdůležitější, zdraví bude na předním místě. Vše je však jen ve verbální rovině. V praxi tak trochu pokulháváme, nebo spíše stojíme a čekáme, co pro nás při případné poruše zdraví současná medicína může udělat. Kouříme, chlastáme, nehýbeme se a přežíráme. Když začne v našem těle cosi haprovat, sháníme se po prášcích, lékařích nebo nějakých zázračných metodách, jak se toho štiplavého problému můžeme rychle zbavit. Pokud možno bez vydání naší energie, našeho úsilí a už vůbec ne prevence.

Wim Hof nabízí řešení. Je nazýván „ledovým mužem“ a to pro svou zálibu setrvávat v ledových lázních dlouhou dobu, pohybovat se v třeskutých mrazech jen v šortkách a triku a tyto své „experimenty“ opakovat i v prostředí lékařských výzkumů, jež bývají tak trochu skeptické vůči jedincům tohoto ražení. Celá kniha je o jeho životě. V 17 letech přestal jíst maso, začal se ponořovat do studené vody v parku královny Beatrix v místě svého bydliště.

Posléze svůj akční rádius rpzšířil i na další experimenty. Začal s výstupy na Sněžku z polské strany v době, kdy nahoře foukal vítr a teplota byla pod - 20 st. Byl oblečen jen v šortkách a triku. Přesto nezmrznul a ani neonemocněl. Začal se potápět do ledové vody a plaval v ní i 60 metrů pod ledem. Vystoupal na Kilimandžáro v rozmezí 2 dnů (i když se to všeobecně nedoporučuje vzhledem k nebezpečí výškové nemoci. Umí zatajit dech i na několi minut.

Skeptickým pozorovatelům pak vytřel zrak tím, že k sobě přibral další jedince, které naučil svou metodu a kteří jej byli schopni v jeho „bláznivých“ pokusech následovat, aniž by utrpěli jakoukoliv újmu. Tam, kde jsme přesvědčeni o nemožnosti, uběhl maraton na Sahaře bez špetky vody.

Jeho metoda je překvapivě jednoduchá. V první části je třeba naučit se správně dýchat. Moderní populace to již prakticky neumí a trpí latentní hypoxémií (řečeno méně odborně - mírně se dusí). Autor popisuje, jak je třeba denně provádět dechová cvičení, kdy záhy zjistíme lepší výkonnost a vyšší odolnost proti nemocem.

V další fázi je nutné se začít otužovat. Stačí sprcha studené vody, kterou prodlužujeme po umytí teplou. Postupně si tělo zvykne na jisté nepohodlí, které však znamená vysokou odolnost proti různým infekcím, nachlazení, zlepšení stávající zdravotních potíží s klouby, svaly a cévami.

Poslední fáze je nejtěžší. Autor se naučil ovládat svůj tzv.“autonomní systém“, tedy regulovat svou tělesnou teplotu, tlak a tepovou frekvenci. Toto umění je dáno vyspělým indickým jogínům, kteří nějakým doposud nepoznaným způsobem jsou schopni aktivovat fylogeneticky staré dráhy, vlastní primitivním organismům. K překvapení výzkumníků byl schopen ponechat si přiměřenou teplotu těla i v nádrži, která byla plná ledových kostek.

Jistě lze namítnout, že jde o výjimečného jedince. Nicméně každý má možnost vyzkoušet si popsanou a jednoduchou metodu dechových cviků a otužování. Jsem si jist, že výsledek si každý rychle uvědomí sám.

Knihu vydalo nakladatelství Jota v Brně , rok 2020