V poslední době se tu někteří kolegové snaží vysvětlovat a obhajovat svůj kladný postoj ke střelným zbraním a jejich legálnímu držení. Jelikož jejich názor sdílím, půjdu ještě dál. Zastřelil jsem člověka.

Na začátku to byl normální jarní den. Ráno mě probudily naše děti s dinosaury v rukou. Jako vždy mi začaly lézt po nohách a skákat po hlavě. Miluju je, hlavně ráno... Žena vstávala ten den o něco dříve. Chystala se na týdenní nákup. Dali jsme si snídani, políbil jsem ženu a děti a vyrazil na cestu do kanceláře. Čekalo nás tam vyhodnocení prodejní akce za minulý měsíc. Na autobusové zastávce už stáli lidi. Několik dětí do školy, soused, co se chystal do servisu pro auto a pán a paní v důchodovém věku, kteří patřili k sobě. V mobilu se dívám na emaily z noci a periferně vidím, jak k zastávce přichází partička podnapilých lidí z klubu, který je nedaleko. V tu chvíli jsem ještě netušil, že ten den bude jiný.

Tři muži, jedna žena a zjevně nějaký ten alkohol. Věk v rozmezí 20 až 30 let. Jeden z mužů začal močit do odpadkového koše na zastávce a stal se vzorem pro dalšího z nich. Některé děti se usmívaly, jiné poodešly dál. Důchodce utrousil mezi zuby potichu něco o „mladejch hajzlech“. Já hodnotil situaci. Má smysl to řešit? Mám se ozvat? Jaké budou důsledky? Jsou tu děti, oni jsou čtyři, jsou tu staří lidé, zastane se mě soused, nebo bude dělat že nic nevidí a neslyší, co přinese má případná snaha o nápravu? Vždyť tohle se přece nedělá… Překvapil mě soused, do kterého bych to nikdy neřekl. „Hele, mladej, nechceš se jít vymočit někam jinam?“ Ten tichej chlap, kterej by pomalu potřeboval megafon i na pozdrav, když jste ho míjeli v domě, abyste ho slyšeli, se postavil jejich chování. „Cože?!“, vrátilo se mu zpět.Zbytek byl už velmi rychlý...

K sousedovi přistoupil do té doby nejtišší z té party a dal mu ránu pěstí. Soused s krví v obličeji vytáhl z kapsy nějaký spray, namířil a před další ránou zmáčkl. V tu chvíli přiskočil druhý útočník, zaslechl jsem typický zvuk vystřelovacího nože a než jsem se nadál, bodl souseda do břicha. Když o dva metry dále stojící starý pán zakřičel „Nechte ho na pokoji!“ a z okna domu u zastávky se ozvalo „Zavolám na vás policii“, zaměřil se útočník s nožem právě na důchodce. Soused klesl k zemi a jeden muž ze čtveřice se dal se ženou na útěk. Ten, který uhodil jako první pěstí, chtěl teď už do souseda ležícího na zemi kopnout. Vytáhl jsem zbraň, vystřelil do trávníku rychle za sebou dva výstřely, namířil na chlapa s nožem a zařval „Nůž na zem“. Otočil se. Jakoby ten okamžik trval celé věky. Pak udělal rychlé dva kroky směrem ke mně s napřaženým nožem v ruce. Zmáčkl jsem spoušť, padl jeden jediný výstřel z blízka a skácel se k zemi. Namířil jsem na druhého, přinutil ho lehnout a na postavu v okně zařval ať okamžitě volá záchranku a policii. Pak jsem se sehnul k ležícímu útočníkovi s nožem a se stále namířenou zbraní jsem zjišťoval, jak na tom je. Měl otevřené oči, nedýchal a neměl žádný tep. Pak jsem slyšel houkačky sanitky a policie... Ještě před pár minutami to byl takový normální, pohodový den. Jako každý jiný. Jako každý z těch Vašich dnů, kdy ani nepomyslíte, že by se snad něco takového, co jste viděli včera večer v televizních zprávách z druhého konce republiky z jiné zastávky, kde už někomu nebylo pomoci a útočníky hledá policie a prosí o spolupráci občany, mohlo někdy stát i Vám… Zabil jsem člověka, ale bude-li to skutečně nutné, udělám to znovu. Pachatelé byli zadrženi a důchodcům ani dětem se nic nestalo, neboť útočník se zaměřil na mě. Soused se po pobytu v nemocnici vrátil zpátky ke své ženě. Prý měl velkou kliku. Masivní vnitřní krvácení. Jak se s tímto zážitkem budou vypořádávat děti na zastávce, to nevím. Všechny utekly. Nebyl jsem z ničeho obviněn, neboť zásah byl vyhodnocen jako legální použití zbraně pro ochranu života a zdraví, ale i kdyby to dopadlo nějakým mým obviněním, při vzpomínce na souseda, ten starý pár a děti na zastávce, jsem ani na vteřinu nikdy nepřemýšlel nad tím, že bych kdy jednal jinak. Ozbrojený je dnes pomalu každý pachatel, který jde v noci vyloupit trafiku, nebo ukrást staré paní kabelku na ulici. Jejich brutalita a neúcta k životu oběti stoupá. Věřte, že do takové situace se můžete dostat i vy. Násilné zločiny obvykle probíhají příliš rychle, než aby policie stihla dorazit na místo činu včas a činu zabránit. Jak praví úsloví: "V situaci, kdy jde o vteřiny, dorazí policie během pár minut." I to je pro mě dalším důvodem, proč budu bojovat proti zpřísňování podmínek pro legální držení zbraně občany této země, kteří jsou bezúhonní a netrestaní, což je základní kritérium pro udělení zbrojního průkazu.

DŮLEŽITÉ PS: Stejně jako příběhy kampaně Nemyslíš, zaplatíš v oblasti bezpečnosti silničního provozu, je i tento příběh smyšlený. Přesto se to může stát i vám. Něco podobného jsem sám zažil nedávno, ale nedošlo to až tak daleko. Pokud se Vám to stane, bude jen a jen na vás, kterou postavu budete v tom příběhu nikoli hrát, ale prožívat na vlastní kůži. Hlavně, prosím, neodsuzujte nás, legální držitele střelných zbraní. Jednou můžete být rádi, že jsme. Chcete-li skutečně seriozní informace o této problematice, pak doporučuji zde.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora