To je projev nechráněný svobodou slova

Na Facebooku vzbudil značnou vlnu nevole níže zobrazený dokument, doprovázený statusy a komentáři o svobodě slova a zakazování názorů.

Stručný výtah: Majitel restaurace napsal na Facebookový profil svojí restaurace: “V naší restauraci pro imigranty nevaříme!! STOPISLAM” [sic] ČOI má za to, že jde o neoprávněnou diksriminaci podle § 6 zákona 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a majiteli restaurace udělila pokutu 60 000 Kč, ačkoliv podle zákona mohl udělit pokutu až 300 000 Kč.

Zcela teď ponechávám stranou to, že se domnívám, že majitel by měl mít možnost diskriminovat zákazníky, z jakéhokoliv důvodu chce, tak to, že se domnívám, že – i podle odůvodnění samotné ČOI – diskriminace na základě místa narození ve výčtu zakázané diskriminace není. Nebudu se ani zabývat tím, že imigranta nemůže obsluha poznat.

V tomto textu pro účely argumentace přijmu, že ČOI má pravdu a dle platného práva skutečně musím ve svojí restauraci obsloužit jak Čecha, tak Slováka, Japonce, Němce, Syřana i saúdského krále. Pokud toto platí, pak chci v tomto textu vysvětlit, že je tím pádem jasné, že jako majitel restaurace nemůžu dopředu oznamovat, koho neobsloužím.

Kdo čtete moje texty pravidelně, víte, že zastávám velmi široké pojetí svobody slova. V mém pojetí jsou chráněným projevem leckteré věci, které jiní považují za trestné. Chráněným projevem však není toto oznámení. Pokusím se vysvětlit.

Jak vysvětluje nejlepší lawsplainer, kterého znám, Eugene Volokh:

“Zajisté, nejde o vyhrožování násilím, ani nejde o vyhrožování spácháním zločinu, ale jde o výhrůžku (true threat), že se majitel bude chovat v rozporu se zákonem (protože poruší antidiskriminační paragraf zákona o ochraně spotřebitele). A je to výhrůžka, která má totožný účinek jako přímé odmítnutí obsloužení hosta, protože říká lidem, že je marné se vůbec ptát.”

“Upozorňuji ale, že jednoduše říct “nesouhlasíme s imigrační politikou ČR/EU” nebo “nemáme rádi imigranty” není výhrůžka odmítnutím služby, která by nebyla chráněná svobodou projevu – a ČOI ve svém příkazu taková stanoviska nezakazuje. Ale říci “nevaříme pro imigranty” je takovou výhrůžkou.”

“Tím ale neřešíme, zda by měly být antidiskriminační zákony nebo náboženské výjimky k takovým zákonům. Ale pokud je odmítnutí obsluhy imigrantům skutečně v rozporu s českým právem, pak je zákaz takových odmítnutí platný.”

Můžete namítat, že Eugene Volokh nepíše ve svém originále o právu ČR a o imigrantech, nýbrž o Oregonu a svatbách homosexuálů. Mám ale za to, že článek je přenesitelný ze dvou důvodů: Antidiskriminační předpis je v těchto případech téměř totožný, a ústavně chráněná svoboda projevu v USA je zlatým standardem toho, jak by měl být projev chráněn. Ano, dlouhodobě říkám, že v ČR neexistuje svoboda slova, ale snažím se tímto článkem ukázat, že toto není ten případ.

Snad pro snadnější pochopení: Restaurace mají zakázáno diskriminovat ženy nebo Romy. Z toho jednoznačně vyplývá, že nemohou mít na dveřích (popř. na Facebooku) napsáno: “Neobsluhujeme ženy a Romy.” Takové oznámení není chráněným projevem a je správné, že bude potrestáno.

Liberálové, kteří si myslí, že každý provozovatel má právo diskriminovat hosty z jakéhokoliv důvodu – třeba proto, že se mu nelíbí jejich oči –, musí svoji sílu soustředit na zrušení antidiskriminančních předpisů. Tím, že budou označovat za názor něco, co chráněným projevem není, dělají medvědí službu jak boji za svobodu slova, tak boji za smluvní svobodu.